Každý les potřebuje své strážce, aby jeho obyvatelé prospívali a měli se dobře. Jedním z nich je i dušička Ori, která se svými přáteli po záchraně lesa Nibelu pomáhá ve výchově malé sovičky. Jenže ani tentokrát nemá vyhráno, protože osud si pro ni připravil nové nebezpečné dobrodružství.
Nikdy nekončící dobrodružství
Po záchraně lesa nastal konečně klid a mír. Nově sestavená rodina skládající se z pavouka, dušičky a skřítka Narua se tak může pilně věnovat vylíhnutí a výchově posledního vejce po Kurovi. Malá, nově narozená sovička prospívá a čekají ji první překážky jakožto i samotné létaní, ke kterému jí chybí pevné křídlo. Ale nebyla by to dušička lesa Ori, kdyby nenašla řešení. Malá Ku tak začne létat a její první cesta sovičku a Ori zavane až do lesa Niwen.
Bouře rozechvěje vzduch a neočekávaně rozdělí tyto dva mladé dobrodruhy. Ori se tak nešťastně vydává naprosto neznámým místem, aby malou sovičku našla a zachránila. Jak se postupně noří hlouběji do lesa a potkává jeho první obyvatele, zjišťuje, že i tohle místo má své bolístky a uchvatitele. Je třeba najít malého Ku co nejdříve, ať se nedostane do spárů zdejšího děsivého monstra, které ohrožuje dříve poklidné a živé místo, jež se postupně proměňuje v nehostinnou krajinu.
Trailer ke hře Ori and the Will of the Wisps
Svět a příběh, který mi učaroval
Opět nás přivítá neuvěřitelně prokreslené a líbivé prostředí lesa, který nejprve působí poklidně, možná přátelsky, spíše neznámě, ale postupně se s Ori prohopsáváme až do míst, která svojí atmosférou vytvářejí nehostinné místo. Temný hvozd, soví hřbitov, písečné duny, to vše budeme muset propátrat. Prostředí se tak atraktivně mění s tónem příběhu a vše podkresluje hudba, které se nebudete moci nabažit.
Výše zmíněné by se ovšem neobešlo bez poutavého příběhu, který nám postupně odhaluje zdejší obyvatele, jejich strachy a trápení, s kterými můžou pomoci jen dušičky lesa. Jednou z nich je také Ori, která neváhá přiložit ruku k dílu tam, kde je třeba, jen aby se mohla neprostupným lesem postupně dostat ke svému příteli a pomoci také jemu. Emotivní příběh, který nenechá nikoho chladným, váš pohltí a nepustí. Možná právě proto je hra dostupná nejen v normální a vyšší obtížnosti pro herní fajnšmejkry, ale také v lehké obtížnosti pro ty, kteří prahnou hlavně po dějové lince a chtějí si užít prostředí. Jediné, co mne tentokrát zamrzelo, byl osud jedné záporné postavy, u které jsem si říkala, zda se nedalo udělat více a bylo mi jí velmi líto.
Základní mechanismy hry
S počátkem příběhu nám uprostřed bouře Ori přistane v lese. Postupně pobíhá, pohopsává a na nepřipraveného hráče, který nehrál předchozí díl série Ori and the Blind Forest, nevybalí spousty schopností, které je nutno ovládat. Opět hezky pomaličku, jak prozkoumáváme les, objevujeme i stromy duší, které nám jednotlivé schopnosti předávají a my se je učíme ovládat. Díky tomuto systému se tak nikdy nemůžete dostat někam, kam byste v této fázi hry neměli, protože hra vám dovoluje chodit po celém vámi doposud odhaleném 2D světě a hledat z něho cestičky do nových částí. Právě tyto cestičky jsou mnohdy zdolatelné až díky nově naučené schopnosti.
Předností (a možná také zákeřností) této hry je také automatický systém ukládání. Ačkoliv existují tzv. checkpointy na mapě, kde můžete hru manuálně uložit, v průběhu vašeho putování je jinak váš postup ukládán průběžně automaticky na hrou předem daných (pro hráče nijak neoznačených) místech. Díky tomu při smrti tak oživnete automaticky z posledního uloženého místa a nic nemusíte vyvolávat manuálně. Tento prvek se ovšem vytrácí v „rychlo-pasážích“, kde vás například zaskočí proud vody, žene vás kupředu a pokud předem danou dlouhou trať neproběhnete správně, skončíte utopeni a jedete opět od místa, kde se voda za vámi teprve rozběhne. Kromě těchto rychlo-výzev s proběhnutím neznámé trati vás samozřejmě čekají i bossové každé kapitoly, kterým je potřeba se dostat na zoubek a najít způsob, jak je porazit.
Zase o krok dále
Ori and the Will of the Wisps si zachovává to nejkrásnější, s čím zabodovala u hráčů i v předchozím díle a přesto přináší spoustu nových věcí. Předtím byl pro hráče jednou ze stěžejních věcí ability strom. Nyní ovšem za posbírané orby můžeme nové dovednosti nakupovat, stejně tak jako mapy, schopnosti a jiné. Pro schopnosti a dovednosti máme po třech a čtyřech slotech a nemůžeme tak využívat všechny získané, ale pouze ty, které si vybereme. Mezi nimi jde samozřejmě během vteřiny přepínat a vybrat nové, ovšem na akčních klávesách a v aktivních využívání budou vždy pouze ty, které zrovna zvolíme, což s v některých chvílích může ukázat limitující a je potřeba udělat vhodné volby a preference.
Příjemným zpestřením hry se stalo sbírání rudy a semínek, díky nimž můžete postavit novou vesničku pro zdejší obyvatele Mokie – roztomilé opičky. Semínka pro změnu zaplní tento vybraný lesní palouk svojí pestrostí a krásně rozkvetou. Kromě hlavního příběhu se tak můžete věnovat šlechtění místa k životu pro tyto tvory a hledat rudu a semínka jakožto základní stavební prvky. Pokud vám záleží na osudu zdejších obyvatel, můžete se také pustit do plnění vedlejších úkolů, které se po cestě nabízejí, ačkoliv jsou pouze doplňkovým prvkem a vaší cestě k cíli – tedy k záchraně malé sovičky – vám nestojí.
Xbox nebo PC?
Ačkoliv ráda hraji přes počítač a ani Ori jsem si nemohla nechat ujít právě přes tuto platformu, měla jsem díky Game Passu možnost na chvíli přepnout na Xbox a porovnat ovladatelnost. Ačkoliv počítač nabízí nastavení ovládání a to ať již přes klávesnici a vámi zvolené klávesy nebo v kombinaci myši a kláves, přeci jen jsem se nikdy nedostala do pohodlné kombinace kláves na tolik, aby bylo ovládání jednodušší než přes Xbox. Sekvence, s kterou jsem se trápila hodinu na notebooku, jsem si nakonec poraženecky přepla na Xbox, kde jsem do čtvrt hodiny nejen dostala do ruky ovládání, ale pasáž také zdolala.
Celkově tak na Xboxu vás bude pravděpodobně čekat daleko kratší herní doba než na počítači. I tak až na tohle jediné místo, kde jsem to zkusila přes ovladač, jsem jinak hrou proplula přes počítač, hratelná rozhodně je (testováno na normální obtížnost). Ale nejdůležitějším rozhodujícím prvkem pro hraní se mi nakonec stala samotná grafika, kterou si můžu na blízké obrazovce užívat do největších detailů, kdežto ačkoliv poměrně veliká, ale zato vzdálená televize od gauče, mi už nedávala ten stejný vizuální prožitek, o který mi u Ori jde především (stejně tak jako o kouzelný příběh).
Závěrečné shrnutí
Pokud máte rádi skákačky, rozhodně by vám série Ori se svým bohatým příběhem a kouzelným grafickým i hudebním ztvárněním neměla uniknout. Kromě toho nastavuje obtížnost hraní nejen nepřáteli, ale efektivním pracováním s prostředím pomocí získaných dovedností, pár rébusů, ale hlavně rychlosekvenčními pasážemi a zajímavými bossy. Za sebe mohu jedině doporučit.
Série
- Ori and the Blind Forest (2015)
- Ori and the Will of the Wisps (2020)
Zajímavé odkazy
Stránka hry: OriTheGame.com
Můžete zakoupit: Steam
Název: Ori and the Will of the Wisps
Rok vydání: 2020
Žánr: skákačka
Délka hraní: 10-15h
Vývojář: Moon Studios
Vydavatel: Xbox Game Studios
