Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
post

A Plague Tale: Requiem (2022) | Když vás krysy opět chtějí rozsápat

Je temná noc, kterou se nese podivné chvění. To krysy se derou na povrch, aby pohltily vše živé. A co nesní, tam rozsévají mor svými špinavými kousanci. Dá se před nimi vůbec někam uprchnout?

Nové A Plague Tale, staří hrdinové

Po všech těch neblahých událostech, které stihly Amicii a Huga v jejich domovině, se rozhodli společně s matkou prchnout pryč na jih a začít znovu od začátku. V klidu a bezpečí, kde je nikdo nezná, aby mohli dále pracovat na vyléčení Hugova prokletí.

Všechno se zdá zářivé a slunné. Jenže krysy stále putují pod povrchem. Jejich hordy se seskupují, aby opět v mohutných gejzírech vytryskly na povrch a pohltily celá města. A tam kde je Hugo, tam jdou i krysy. Idylka opět končí a je potřeba vzít nohy na ramena. Kdy tohle všechno ale skončí? Jako východisko se zdá jediná věc, podivný ostrov, o kterém se Hugovi zdá, že se zde vyléčil.

Nová atmosféra a rozsáhlejší prostředí

Po třech letech jsme se dočkali pokračování vyzdvihovaného příběhu A Plague Tale: Innocence, kde jsme společně se sourozenci stáli nejen proti morové nákaze, ale také inkvizici. Jenže tím to neskončilo, Hugo je stále nemocný a je potřeba nějak zasáhnout. Tentokrát nás tedy děj neuvrhne do boje proti morové nákaze a inkvizici, ale nese se v duchu záchrany malého brášky. Nastoluje tak zvláštní atmosféru bezmoci, kdy vsázíte vše na jednu minci. To vše v kulisách středověkých měst, vesnic a otevřené krajiny. Bohužel (nebo vlastně pro nás hráče bohudík) také s krutostí a smrtností těchto časů bez příkras (a že i já jsem se nejednou otřepala odporem).

Opět se jedná o typickou koridorovku, ovšem tentokrát se tvůrci znatelně posunuli dál. Na rozdíl od předchozího dílu, kde byla pouze jedna cesta kupředu, kdy jste věděli, že z tohohle křoví musíte do tamtoho, tady rozptýlit stráž a támhle prolézt oknem, tak teď je to jiné. Onen pocit přímého koridoru bez výběru se pomalu stírá, čekají vás také trochu širší lokace, ve kterých mnohdy hledáte východ a mezitím máte mnoho možností, kde se na širé pláni nebo v městské čtvrti schovat před vojáky.

Na druhou stranu se díky tomu změnilo i chování vojáků, kteří když vás spatří nebo budou mít vícekrát podezření, tak vyhlásí poplach a od té doby po vás aktivně pátrají. Co je na tom nejhoršího, že se na dané lokalitě přesouvají kupředu společně s vámi, takže neustále musíte dávat pozor nejen, abyste jim nevběhli do cesty, ale aby oni nenarazili do vás, protože začnou procházet domy i vysokou trávu.

 

Plížení, hrubá síla nebo alchymie?

Tentokrát ovšem nemusíte hrát pouze plíživou hru, ale pustit se kupředu třeba násilnou cestou. Vždyť Amicia dostane v jisté části hry také kuši. Jenže pozor, pokud jste zrovna v trávě a rozhodněte se usmrtit vojáka s loučí, nemusí to pro vás dopadnou dvakrát dobře, pokud ta louč nakonec do té trávy dopadne. Veškeré vaše akce mají své následky, na což je potřeba pamatovat i v případě hluku.

Třetí variantou je alchymie. Kolem se válí spousta surovin, váš přítel vás neustále bude učit novým směsím, a tak není na škodu nějakou tu louč strážnému pohybujícímu se mezi krysami uhasit. Díky těmto třem odlišným způsobům hraní získáváte zkušenostní body do příslušného rozvoje dovedností, takže jste v daném způsobu hraní efektivnější. Navíc to také odbourává dlouhé rozmýšlení, jakou dovednost vylepšit, protože tady sice nemáte na výběr, ale hra za vás vylepší pro vás nejvhodnější dovednost dle stylu hry.

Mimo jiné je zde opět prvek vylepšování kapes nebo praku, kdy na vybraných místech pomocí zbytků a nástrojů můžete své postavě vyladit třeba velikost inventáře. Zbytky jsou všude kolem a doslova vás lákají nejen razit si cestu kupředu, ale prošmejdit celou lokalitu. Mnohdy zahlédnete také masivní truhlu, která láká na bohatý obsah. Ovšem vždy je ne zrovna jednoduše dostupná a je potřeba najít řešení, jak se k ní dostat a tohle není jediná situace, kdy vás hra nutí přemýšlet.

Pomocná ruka a romantické západy slunce

Tak tohle byly prvky, kterými se vylepšuje samotná Amicia, za kterou hrajete. Po ruce jsou jí ovšem mnohdy také její bratr a někdo třetí do party. Pokud společně s ní putuje Hugo, můžete díky jeho schopnostem ovládat krysy. Pokud s ní putuje ještě někdo další, opět má nějaké speciální schopnosti, které se vám pro danou pasáž mohou hodit a dále ozvláštnit styl hry, aby neupadla do stereotypu.

Kromě klasického postupu vpřed skrze stráže nebo krysy vás čekají ještě další způsoby hry. Předně opět neuniknete hádankám nejčastěji mezi krysami, přes které se musíte dostat. Od těchto poklidných části vás pro změnu může vyburcovat rychlá sekvence běhu, kdy je potřeba správně reagovat a uhýbat volným směrem. Ale aby ta temnota ukrývající hromady mrtvol ještě více vynikla, tvůrci do hry zasadili kromě střídání dne a noci také chvíle naprostého klidu a pohody, kdy si myslíte, že slunný den nemůže nic pokazit. Kdy se procházíte po trzích, sledujete hudebníky nebo tanečníky a nemohlo být veseleji.

Oproti předchozímu dílu je A Plague Tale: Requiem díky nejednoznačnému koridoru poněkud obtížnější. Tedy alespoň dle mého pocitu právě rozlehlé lokality se spoustou vám vlastních řešení, kde poplach vám přilípne stráže na paty, najednou nejsou jednoduše zdolatelné a je potřeba pod tlakem za pochodu přemýšlet o vhodném postupu. Pořád je to ovšem výzva, která se dá pokořit, až mi přijde k smíchu nezranitelný mód (vůči strážím), když si chcete hru užít pouze příběhově.

Vykoupený zážitek

Hra díky nabobtnání a zpracování má také poněkud vysoké požadavky. Můj muž dokonce prorokoval, že ji na svém noťasu rozhodně nerozjedu, ale povedlo se, ačkoliv grafická karta místy opravdu plakala. Z toho důvodu jsou také screeny použité v tomto článku ne zrovna ostré, neboť snímání obrazovky trvalo 2-3s a vzhledem k pohybu postav i prostředí bylo poněkud obtížnější získat ostré obrazy – proto prosím berte vše jako spíše takovou představu o atmosféře. Na druhou stranu ve hře si užijete geniálního prostředí v rozmanitých časových úsecích dne.

Zachováno zůstalo automatické ukládání, díky kterému se můžete plně soustředit na hru. Další věc, které se vývojaři drželi, byla plynulost příběhu, do kterého ani tentokrát nebudete moci zasáhnout skrze rozvětvené rozhovory – ty zde prostě nejsou.

Co bych chtěla podotknout, je fakt, že jsem pocítila tvorbu této hry pro konzole. V některých situacích nebyla Amicia zrovna ideálně ovladatelná, třeba při otáčení kol. Stejně tak mi chvíli trvalo při jednom útěku přijít na to, že se nesmyslně střídá jeden typ ovládání s druhým a bylo obtížnější to nějakým způsobem uhrát.

Do příběhu jinak vplouvají i takové drobnosti jako sběr květin a dalších prvků, které tvoří kolekci. Pokud je tedy chcete získat všechny, možná budete potřebovat další průchod. Na ten tvůrci motivují také odemknutím nového vzhledu kuše nebo třeba ponecháním zkušeností a postupu Amicii, kterou tak můžete vyšperkovat při dalším průchodu hrou až na maximum.

Na druhou stranu právě díky tomu, že tohle nebylo honění za nějakým hlavním záporákem, ale o boji s nebezpečnou a zákeřnou nemocí, se přiznám, že bych asi jen tak nesedla brzy k této hře, abych ji znovu odehrála. Nechci říct, že byla špatná, ba naopak, její příběh se ve mně tak usadil a zapůsobil na mě, že bych neměla odvahu tu strastiplnou cestu zkusit pokořit hned znovu.

Závěrečné shrnutí

A Plague Tale: Requiem opět přináší koridorovou hru s drsným vizuálem dobového života, která se ovšem v mnoha úsecích člení do lokací a průchod už není tak jasný a jednoznačný jako u prvního dílu. Díky tomu nasazuje na hráče větší laťku a hru si více užijete. Nemluvě o možnosti vámi preferovaného stylu hry, kdy nyní dostanete mnohem více volnosti. Příběh je košatý s nejednoznačným směrováním, protože sami hrdinové netuší, kudy se přesně ubírat. O to více vás ale zasáhne. Pokud jste si oblíbili jedničku, tohle pokračování vás ještě více nadchne.

Moje hodnocení: 10/10

Mohlo by vás zajímat
Zakoupit pro Steam & GOG | Stránky hry

Série hry A Plague Tale

Název: A Plague Tale: Requiem
Rok vydání: 2022
Žánr: stealth
Délka hraní: 20h
Vývojář: Asobo Studio
Vydavatel: Focus Home Interactive

Podělte se o článek s přáteli

Komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Lucie | 31 | Ostrava
Vítejte v mém malém světě plném knih,
filmů, her a různých zážitků.


Kontakt
friedelova.lu@gmail.com

Jsem také na


Mohlo by vás zajímat

Můj web o cestování
aneb nechejte se inspirovat rozmanitými zákoutími v České republice i zahraničí

Seznam českých nakladatelství vydávajících fantastiku

Co právě čtu

Milenec z temnot
Zaklínač: Liščí děti
Uvězněni
Klíč k času
Císařovy čepele

Knižní podcast

Nový knižní podcast Knižní drbárna si můžete již nyní poslechnout na Spotify. Nová epizoda vás čeká každé úterý.

Nejnovější díl: K čemu jsou literární skupiny a kdy to autoři konečně pochopí?

Společné čtení

V lednu čteme knihu Píseň oceli od Michaely Merglové. Závěrečné online setkání proběhne 3. února 2023.

  • 17:00 – debata o knize
  • 18:00 – beseda se spisovatelkou

 

Zde očekávejte odkaz na debatu i besedu.