Zatoužili jste nahlédnout do budoucnosti plné rozmanitých technologií a možností? Jedno se ale nemění. Jsou to vrazi, kteří stále čekají na svoji příležitost. Pojďte společně se dvěma ostřílenými vyšetřovateli dopadnout jednoho z nich.
Michal Sirotek – Zresetuj mě
Nakladatelství: Golden Dog
Rok vydání: 2023
Počet stran: 372
Vazba: měkká
Michal Sirotek – Zresetuj měPraha, rok 2069.
Nové technologie a nadnárodní koncerny ovládají celou společnost. Mezi zámožným Centrem a vnějšími sektory města dlouho panují napjaté vztahy. Situaci eskaluje bestiální vražda. Na těle oběti stojí podivný vzkaz:
ZRESETUJ MĚ.
Případu se ujímá kriminalistka Sandra Šemberová. Čeká ji nelehký úkol – najít nebezpečného psychopata v metropoli, kde se korupce a zločinnost staly normou. Sandra se spojí s ostříleným čínským detektivem. Společně musí zastavit brutálního vraha dřív, než důsledky jeho činů obrátí celé město vzhůru nohama.
Kniha vyšla v červenci u nakladatelství Golden Dog. Zajistěte si svůj kousek a přijďte 3. září v 18:00 na Zoom, kde bude beseda s autorem v rámci čtenářského klubu.
Ukázka z knihy Zresetuj mě
Cestu k bydlišti Jakuba Marka lemovaly stromy tyčící se do absurdních výšek s hustě rozloženými korunami. Za večerních hodin zářily barevným svitem a nořily ulice do kouzelné atmosféry.
„V týhle snobský čtvrti by nebylo špatný bydlet,“ poznamenal Rajnoch, když procházeli kolem malebně zařízené kavárny, kde hosty obsluhovali roboti.
Sandra na to neřekla nic. Měla ráda luxus a dobře si uvědomovala, že pochází z bohatších poměrů než většina jejích kolegů. V linii Šemberů to byl samý inženýr, právník, nebo profesionální voják. Její rodina patřila k ortodoxním katolíkům, kteří v post-křesťanské Evropě patřili do propadliště dějin. Rodičům Sandry na tom nezáleželo. Nechali ji pokřtít, jako malá prošla všemi iniciačními svátostmi, každou neděli chodila na mše a jednou za měsíc ke zpovědi.
Sandřin otec byl praktický muž a veterán v hodnosti plukovníka. V mládí se zúčastnil několika misí v Iránu při svržení tamního režimu. Křestní jméno Sandra si prosadila její máma, žena, která svému muži obyčejně dávala ve všem za pravdu. Oproti tátovi žila ve svém vlastním světě. Neustále se potácela mezi euforií a depresemi a často byla zaměstnána jen sama sebou. Chod úspěšné právnické firmy, kterou vlastnila, nakonec přenechala jiným. Sandra si v dospívání uvědomila, že její svět sdílet nechce a upnula se k otci.
Táta by jí nikdy nepřiznal, že chtěl raději chlapce, na to měl Sandru i její sestru příliš rád, ale cítila to, kdykoli spolu něco podnikali – při tréninku juda a kickboxu nebo na střelnici, kde se naučila správně držet zbraň dřív, než uměla číst. Líbilo se jí to. Vždy měla ráda věci, které dělali spíš kluci. Její sestra Julie byla jiná, jemnější a nesvázaná pravidly.
Vzhledem si byly se sestrou nápadně podobné, ale jejich povahy nemohly být odlišnější. Ségře se vše dařilo a školou by proplula jako nic, kdyby jí na tom záleželo. Nosila vyzývavé oblečení, milovala večírky a pořád někde lítala. Sandra byla odjakživa introvertní a povahou chladnější, Julie zase přátelská a otevřená. V čem vynikala jedna, neměla ta druhá a naopak. Sandře to vždycky připadalo nesmírně zvláštní.
Dveře jim otevřela elegantní žena ve tmavé blůzce a vínové sukni. Měla hladké růžové mikádo s delší ofinou. Sandra ji znala z médií. Diana Marková. Vdova a zároveň proslulá majitelka společnosti Impress Prodecon, úspěšné firmy v oblasti estetické chirurgie. Povídalo se, že navzdory mladistvému vzezření je mnohem starší – výsledek robotických rukou držících laserové skalpely. Ženu ze článku magazínu Forbes už nepřipomínala, ale sexappeal jí nechyběl.
Prokázali se průkazy. Sandra čekala, že kolega řekne, že vede vyšetřování a synovi položí jen několik otázek. Jde o rutinní postup a chápe, jak je to pro jejich rodinu těžké. Nakonec však zůstal u své přímočarosti, která mnohým přišla hrubá.
„Musíme mluvit s vaším synem.“
Diana se zatvářila současně ztrápeně i naštvaně. Naprosto přesně ztělesňovala představu o bohaté paničce, která pamatovala lepší časy.
„Buďte diskrétní,“ odpověděla chladně. „Ta hrozná zpráva syna zdrtila.“
Vešli do výstavního bytu, kde nebylo místo pro skromnost ani pokoru. Čekali okázalost, ale rozhodně ne elegantní napodobeninu art nouveau z přelomu 20. století. Nechyběla ani prostorná terasa v secesním stylu. Diana je zavedla do společenské místnosti, kde stála obří prosklená knihovna s řadou vázaných svazků. Sandra ji obdivně přejížděla očima.
Na stěnách spatřili zarámované fotografie Adély Markové. Zachycovaly ji v různých životních situacích: na motorce v poušti; pod mexickou pyramidou Teotihuacán; v beztížném stavu vesmírného hotelu Von Braun. Vždy usměvavá, perfektně upravená a v pohybu. Manžel za ní nebyl pozadu. Oba by mohli plnit stránky módních magazínů a účinkovat v reklamách na zubní pastu.
Jakub Marek byl hubený čtyřicátník s bohatou kšticí v barvě horkého karamelu. Tvář měl jemnou a ústa pěkně vykrojená. Dokonalý zevnějšek kazily jen oči, propadlé a vyčerpané.
„Komisaři Rajnoch a Šemberová,“ představil je Patrik. „Chápu, jaký šok to pro vás musel být. Potřebujeme vám položit jen pár otázek.“
Neřekl na to nic, jen mírně přikývl.
Odněkud se objevil robot. Předražený femininní android s lidskými rysy, kterého si mohli dovolit jen pracháči. Stroj se otázal, zda je může něčím pohostit. Rajnoch zašilhal po zdobené karafě s whisky, která stála v otevřeném baru. Sotva však požádal o kapku, Sandra po něm šlehla přísným pohledem.
„Jen vtipkuju,“ usmál se šibalsky.
Otráveně protočila oči.
Když se nechali usadit do čalouněných křesel, slova se ujal Rajnoch.
„Pane Marku, kdy jste se svou ženou mluvil naposledy?“
„V úterý ráno…“ hlesl. „Vždycky měla hodně nabitý program.“
„Kdy přesně?“
Hovořil tiše a se svěšenými rameny. „Kolem půl desáté. Chtěl jsem jí pozvat na oběd, ale měla už domluvenou schůzku s kamarádkou.“
„Tereza Scheibe, správně?“
Přikývl.
„Nezdála se vám v poslední době vaše žena nervózní, nebo rozrušená? Nezaznamenal jste nic neobvyklého?“
„Ne… chovala se normálně.“
„Adéla pocházela z dobré rodiny,“ vložila se do hovoru Diana. „Byla vzdělaná a společenská, ale její názory nikdy nebyly…“ hledala správné slovo.
„Populární?“ pomohla jí Sandra.
„Žijeme ve světě protikladů. Bez ohledu na ušlechtilost cílů se vždy najdou odpůrci.“
„Buďme konkrétní,“ opáčila Sandra. „Adéla propagovala teze, které jsou v silné opozici s politikou zastávající práva sociálně slabších. Mohu ji citovat: Lidé, kteří nejsou ochotni podstoupit změnu těla pro vlastní zlepšení a s tím spojené zisky zaměstnavatele, by měli změnit pracovní místo a dát příležitost flexibilnějším jedincům.̒ Někteří takové výroky považují nejen za diskriminaci, ale také za extremismus.“
„Populistů a zpátečnických fanatiků je v naší zemi hodně,“ řekla opovržlivě Diana. „Adéla měla bystrou mysl. Věděla, že technologie přinášejí prosperitu.“
„Ale jen vybraným lidem,“ poznamenal Rajnoch.
„Nesedíme tu snad proto, abychom se přeli o nerovnosti třídních vrstev,“ pronesla ostřeji, než by se slušelo. „Každý se musí přizpůsobit době, v níž žije. Jinak nepatří do civilizované společnosti.“
„Patří za Zeď?“ střelil Rajnoch.
Tvář Diany potemněla. Stejně jako většině lidí z Centra se jí označení Zeď nezamlouvalo. Obsahovalo příliš negativní konotace.
„V každé společnosti je nutné oddělit plevel od zrna. Firmy jako AdamGen pomáhají lidem překonat fyzická omezení. To je neoddiskutovatelné.“
„Až na to, že většina zakázek je od bezpečnostních agentur,“ oponoval komisař.
Dianina ústa v té chvíli připomínala rudý řez ve tváři a byla pouhou karikaturou neškodného výrazu, který jim ukázala při setkání. Příliš se odklonili od původního tématu. Sandra to zkusila napravit.
„Měla vaše žena nějaké problémy, pane Marku? Neobdržela například výhrůžky?“
„Ano… hodně. Hlavně po živém přenosu operace na klinice AdamGenu. Podstoupila zákrok, při němž si nechala vyměnit oči za protetické zornice.“
„Měla potíže se zrakem?“
„Ne. Snažil jsem se jí to vymluvit, ale byla neoblomná.“
„Proč jste ji odrazoval?“
Muž odevzdaně pokrčil rameny. „Pro operaci jsem neviděl důvod, ale ona tvrdila, že chce být příkladem pro lidi, kteří mají z kybernetiky strach. Víte, vždycky si dělala, co chtěla.“
„Ty výhrůžky… v jaké formě je obdržela?“
Manžel oběti vypadal jako hromádka neštěstí. „Někteří volali, nebo na ni pokřikovali na ulici. Dostávala také hodně mailů a hrstka přišla i poštou.“
„Dopisy?“ zvedl Rajnoch obočí. „Staromódní.“
Ale stále účinné, pomyslela si Sandra.
„Jak na ně vaše žena reagovala?“
„Většinou to ignorovala. Za ten čas byla na výhrůžky zvyklá… alespoň to tvrdila.“
Požádali je o všechny došlé dopisy. Diana pro ně nechala poslat robota.
Jakub Marek k nim zvedl oči. „Policisté, kteří nás informovali, nám nesdělili žádné podrobnosti, jak byla Adéla zabita.“
„Teprve shromažďujeme důkazy,“ odpověděla Sandra.
„Ano, ale musíte mít přece nějakou představu.“
Diana svého syna objala kolem ramen.
„Zatím vše nasvědčuje tomu, že vrah vaší ženě…“ Sandra se krátce odmlčela. „… že jí ublížil, než ji zabil.“
Muži se zachvěl ret. „Jak to myslíte?“
Sandra zaváhala. V jeho obličeji bylo tolik zoufalství, že jí další slova nešla přes pusu. Navlhčila si rty. „Pane Marku… možná si myslíte, že vám detaily pomohou se přes to dostat, ale ujišťuju vás, že tak to vždy nefunguje.“
„O tom vy nerozhodujete.“
„Chci říct, že dokud nebudeme vědět víc–“
„Řekněte mi, co víte. Mám na to právo.“
„Byla svázána,“ ujal se slova Rajnoch. „Myslíme si, že ji ponižovali a také mučili. Zatím neznáme příčinu smrti, ale pachatel vaší manželce způsobil vážná zranění v oblasti obličeje.“
Muž si zakryl rukou ústa. „Bože můj…“
„Na místě, kde jsme objevili vaši ženu, byl nápis. Stála na něm dvě slova. Zresetuj mě. Říká vám to něco?“
Museli chvíli počkat, až se manžel vzpamatuje.
„Ne… nemám tušení, co to znamená.“
V té chvíli přišel robot a předal jim obálku s dopisy. Jakub Marek byl novými informacemi natolik zdrcený, že nemělo smysl pokračovat.
„Díky, pro tuhle chvíli to bude vše,“ řekl Rajnoch. „Policejní technici se tu později staví odebrat otisky prstů a stěr DNA. Také budeme potřebovat prohlédnout Adélin i váš počítač.“
„Vyjdeme vám vstříc, jak jen bude možné,“ řekla Diana místo syna, ale její hlas zněl chladně.
Když vstali, Sandra nedokázala odtrhnout oči od Markovy sklíčené tváře.
„Kdybyste chtěl… můžeme někoho poslat z krizového intervenčního týmu. Psychologa, který si s vámi promluví.“
„To nebude třeba,“ ujistila je Diana. „Postarám se o to sama.“
Jestliže vás ukázka zaujala, pořiďte si knihu Zresetuj mě ještě dnes!
