Ještě naposledy se ohlédneme za knihou Prázdnota, mrazivým thrillerem z budoucnosti, kde šachovou partii v metropoli Evropa rozehrála česká spisovatelka Michaela Merglová. Tak neváhejte a pojďte mrknout do zákulisí tvorby tohoto titulu.
Míša Merglová se řadí mezi mladou generaci spisovatelů, kteří prorazili v žánru fantasy a sci-fi. Na svém kontě má již trilogii Píseň oceli, kterou okouzlila na první dobu spousty čtenářů. Mezitím jí vyšla také jednorázová záležitost v podobě temné fantasy Prokletá věž a nyní zakusila také sci-fi Prázdnota. Její počiny naleznete nejen pod hlavičkou nakladatelství Epocha, ale také zpracovány audioknižně u Audiotéky.
Za sebou máš napsané fantasy knihy Prokletá věž a sérii Píseň oceli. Jak padla ta myšlenka, že se pustíš zrovna do sci-fi thrilleru?
Přišlo to vlastně trochu samo. Mezi jednotlivými díly Delavského cyklu jsem si vždycky potřebovala trochu odpočinout – mezi první a druhou knihou jsem si tedy napsala Prokletou věž a mezi druhým a třetí právě Prázdnotu. Protože to bylo v době prvního lockdownu, měla jsem plnou hlavu aktuálních témat, a potřebovala jsem se trochu vypsat z reality kolem sebe.
Máš nějakou tu původní inspiraci, která vnuknula nápad na celý příběh?
Pamatuju si, že první myšlenka, ze které Prázdnota vyklíčila, byla spojení „masáž snů“, které jsem viděla na nějakém reklamním poutači. Přemýšlela jsem tehdy, jaké by to bylo, kdyby někdo dokázal masírovat člověku sny a z toho se postupně zrodili empati, Metropole Evropa a všechno ostatní.
Když máš teď porovnání, co ti v psaní sedí více, dobrodružná fantasy nebo spíše mrazivé sci-fi?
Obojí má své pro a proti. U fantasy mi zabere mnohem více času hledání reálií jako je styl oblékání, boje nebo třeba praktikování určitých řemesel. Sci-fi ze současnosti nebo z lehké budoucnosti má výhodu v tom, že nad spoustou běžných věcí člověk nemusí přemýšlet, protože vyplývají ze života, zároveň mi ten žánr ale trochu zkracuje obzory a drží mě víc při zemi. Nemohu si vymýšlet tolik vlastních motivů jako ve fantasy.
To mě přivádí ještě k myšlence, že většina tvých knih je temnějšího ražení. Je Píseň oceli takovou výjimkou z pravidla nebo se plánuješ v budoucnu vrátit i k humornějšímu oddechovému stylu psaní?
Oddechový styl mě baví a rozhodně si chci v budoucnu napsat i něco trochu odlehčenějšího, než byla třeba Prázdnota, v níž se odrazila covidová doba a celkově bezútěšnost, kterou jsem tou dobou cítila. Do mého stylu se hodně často promítá i mé osobní rozpoložení, takže moje nejtemnější knížky vznikaly v době, která pro mě osobně nebyla nejlehčí.
V knize Prázdnota se věnuješ poměrně obtížnému tématu obchodu s bílým masem. Je to něco, co se tě určitým způsobem blíže dotýká? A jak vnímáš tuto problematiku?
Obchod s bílým masem se mě naštěstí přímo nedotýká, jistou dobu jsem si ale četla poměrně hodně článků na toto téma (true crime a lockdown byla pro mě trochu králičí nora, neptejte se…). Postavy a motivy, které jsem si rozmýšlela, tak sedly právě do tohoto tématu.
Co se týče problematiky obchodu s bílým masem celkově, nejsem odborník, abych se k ní dokázala vyjádřit dostatečně erudovaně. Z toho, co jsem si přečetla jako laik mohu jen říct, že mě šokovalo, jak sofistikované jsou dnes mechanismy lidí, kteří se v této oblasti pohybují, a jak snadno se přizpůsobují novým technologiím.
Já se přiznám, že se mi tuze zalíbila postava Cilky, která je prostě svá a jde si za bláznivým snem doby. No dobře, dostala mě především dupačkami. *smích* Zajímalo by mě, kdepak jsi k ní přišla, protože ona celkově jako osobnost je pravým opakem tónu knihy. Byl za tím nějaký záměr?
Cilka vyšla z prostředí streamerů, do kterého jsem v době lockdownu zaplula. Sledovala jsem v té době spoustu především amerických hráčů Among Us a pozorovat přátelskou komunitu, která se kolem té hry vytvořila, mě tou dobou hodně drželo nad vodou. Když jsem tedy přemýšlela, koho by měla mít Rebeka za spolubydlící, objevila se mi v textu zničehonic Cilka a už v něm zůstala. Podle reakcí čtenářů tu pochmurnou atmosféru docela odlehčila, za což jsem upřímně ráda, protože jsem nechtěla napsat knihu, která by byla jenom ošklivá a depresivní.
Plánuješ se ještě do světa popsaného v Prázdnotě vrátit? Nebo rovnou k načrtnutým postavám?
V tuhle chvíli ne. Stejně jako Prokletá věž, i Prázdnota byla plánovaná jako jednorázový výlet do nového prostředí, v němž jsem si mohla chvilku jenom hrát. Ale nikdy neříkám nikdy, takže se tam možná jednou zase vydám.
A na co se můžeme od tebe těšit příště?
Ještě uvidím. Mám poměrně hodně rozpracovaných projektů a poskakuji mezi nimi podle aktuální nálady. Mohu ale prozradit, že se mohou čtenáři těšit na mou povídku ze školního prostředí ve sborníku, který by měl ještě letos vyjít v nakladatelství Yoli :)
Děkuji za rozhovor a přeji spousty nových a nadšených čtenářů!
Jestli vašim očím unikla kniha Prázdnota, pojďte se začíst do delší ukázky nebo nakouknout na recenzi.
Že už ji máte přečtenou? Pak třeba vás bude zajímat rozhovor s ilustrátorkou Neli Dobiášovou podílející se na obálce knihy.
