Guillermo del  Toro, Daniel Kraus – Tvář vody

Ve své domovině byl uctívaný, byl to bůh pralesa, kde žil po tisíce let. Ale pak přijela moderní civilizace, rozhodla se ho zavřít do klece a zkoumat.

Příběh

Vše začalo daleko, v amazonském pralese, kde prý dodnes existuje tajemné božstvo – Deus Brânquia. A jak se ukazuje, je to i pravda, podivný tvor je chycen a přepraven do Occamova výzkumného střediska, aby byla objevena jeho veškerá tajemství.

Sice je laboratoř F-1 pro uklízečky zakázaná, i přesto je sem nakonec Elisa se Zeldou zavolána na úklid a zahlédne podivného tvora, který v ní zvedne vlnu zvědavosti. Elisa je němá, nemá na světě mnoho přátel, lidé s ní nekomunikují. Jenže tenhle tvor je také sám a němý, jako by měli najednou mnoho společného. I přes tajný výzkum se sem nakonec pod rouškou noci vrací, aby zjistila o tvorovi víc.

Trailer

Mohlo by vás zajímat
Příběh Tvář vody vznikl ve spolupráci spisovatele Daniela Krause a režiséra Guillerma del Tora, kterého můžete znát z jeho pohádkově hororových snímku. Společně tak dávají vzniknout temnému příběhu o pralesním božstvu, který je v únoru představen jak knižně, tak na filmových plátnech.

Styl psaní

Temná romance, to by byla asi ta nejpřesnější definice žánru tohoto příběhu. Postupně sledujeme budování nejednoho vztahu k podivnému tvorovi, který byl uloven v džungli. Příběh má své temné stránky, tíživé momenty všedního života, které jako by kontrastovaly s pohádkovým tvorem, který umožňuje lidem kolem sebe prožít něco jiného, budí v nich jejich vnitřní já. Tíživá atmosféra je sice místy rozbořena kouzelnými momenty, ovšem k závěru se příběh vyostří a dosáhne doslova na mrazivé, hororové rozuzlení.

Věc, která mne opravdu mile potěšila, byla práce s postavami. Všechny pro příběh důležité postavy jsou více prokresleny, známe jejich tajné sny a touhy, v knize jsou navíc postaveny před krutou realitu, s kterou se musí poprat po svém. Odhalujeme jejich charaktery, ale také libůstky, kterými si dodávají pocit jistoty a bezpečí. Navíc dvě hlavní postavy jsou tak velmi kontrastní, že vytváří zajímavý náhled na danou situaci ze dvou stran. Elisa je němou uklízečkou s jizvami na krku, ale je laskavá, má dva srdečné přátele a zbožňuje lodičky, které se nebojí vzít i do práce. Agent Strickland je hromotluk, věrný svému veliteli, povýšenecký, nemilosrdný, ale i přesto má doma rodinu a svoji realitu překonává drcením zelených bonbonů, které si přivezl z džungle.

Z počátku je obtížné se v postavách zorientovat, neboť scény jednotlivých postav jsou krátké a přebíhají od jedné k druhé. Nakonec právě tyto malé úseky z života různých lidí udávají celému příběhu tempo.

To je ovšem velmi nesourodé – první části se postupně seznamujeme s postavami a prostředím. Pomalu odhalujeme, co že je ten mystický tvor, doslova božstvo zač a sledujeme vzájemné interakce postav. Vše je atmosférické, dobře se čte a postupně vyhrocuje, až se příběh překlene do akčního momentu, u kterého vám zatrne. A pak? Najednou klid, vítězství, a přesto nám chybí ještě třetina knihy do konce. Co se může dít a kam se podělo tempo? Všechno je to ovšem jako klid před závěrečnou bouří, která jde i přes mrtvoly.

Ačkoliv se mi kniha velmi líbila, i přesto se zde objevuje šokující situace, u které jsem netušila, co si myslet. Trochu příběh narušila, rozbila jeho plynulost, ačkoliv nejspíše do romantických knih něco takového prostě patří. Ovšem závěr jako by vše objasnil, uhladil, a nakonec celý příběh přijmete.

V knize jsou v určitých pasážích použita i cizojazyčná slova, která mají navodit atmosféru daného místa, třeba když se nacházíme v Amazoni, padají zde některá španělská označení. Naopak v životě ruského vědce se dočkáme sem tam slovíčka z jeho rodného jazyka. Jelikož knihy čtu v MHD, nemám moc možnost googlit význam slov a určitě bych ocenila nějakou tu poznámku pod čarou nebo v závěru knihy slovníček.

Obálka

Obálku zdobí krásná kreslená ilustrace v modrém podtónu, která vcelku výstižně charakterizuje celou knihu. Ta je navíc uvnitř obohacena hned několika ilustracemi v šedých tónech, v nichž je kladen důraz na skicu tužkou.

Ukázka

Během hodiny vyplují. Průvodci tvrdí, že období sucha je radost; říká se mu verão. Období dešťů je tragédie; jak se říká tomuto období ale Stricklandovi nikdo neprozradí. Poslední období dešťů po sobě zanechalo odkaz v podobě furos, zaplavených zkratek přes ohyby řeky, a Josefina je všechny projede, dokud může. Oblé meandry proměňují Amazonku ve zvíře. Běží. Skrývá se. Uchvacuje do spárů. Henríquez rdousí motor a radostně si píská, zelený, rašelinový prales se plní toxickým černým dýmem. Strickland se pevně drží zábradlí a hledí do vody. Ta má barvu mléčné čokolády a pokrývá ji narůžovělá pěna. Břehy lemuje pět metrů vysoká sloní tráva připomínající záda gigantického vstávajícího medvěda. Henríquez s radostí předá řízení prvnímu palubnímu důstojníkovi, aby si mohl zapisovat do lodního deníku. Vychloubá se, že píše kvůli publicitě a slávě. Všichni budou znát jméno velkého průzkumníka Raúla Roma Zavaly Henríqueze. Hladí kožené desky lodního deníku a pravděpodobně sní o tom, že se v knize objeví autorova fotografie přiměřená jeho domýšlivosti. Strickland v sobě dusí nenávist, znechucení a strach. Všechny tři emoce mu stojí v cestě. Všechny tři ho prozrazují. Hoyt ho to učil v Koreji. Prostě odveď svou práci. Nejlepší pocit je necítit nic

– strana 21, část 5, kapitola Primordium

Hodnocení knihy

Zvláštní temné romantické fantasy prozkoumávající tajemný mýtus o pralesním božském tvorovi a jeho ovlivnění moderních lidí. I přes žánr zde nějaká ta krev poteče a dočkáme se mrazivějších momentů. Velmi se mi zalíbila práce s postavami, které byly zajímavé, jedinečné, a i když se s nimi snaží osud zamávat, poperou se s tím podle své nátury. Kniha má celkově zvláštní tempo, dobře se čte, je atmosférická, ale i přesto obsahuje dva vypjaté a akční vrcholy, kdy po tom prvním pocítíme útlum, než se dostaneme k tomu závěrečnému.

Závěrečné shrnutí

Fotografie obálky převzaty z nakladatelstvi.hostbrno.cz.