V Rafaelově škole se tentokrát zavlní nymfy

Kouzelná série Rafaelova škola má další díl nesoucí název Vlnění nymf. Kam tentokrát zavede život v tomto netradičním gymnáziu Marinu?

Celá série se odehrává v osmiletém gymnáziu Rafaelova škola, která své studenty učí především léčitelství a přírodě. Právě proto je tak kouzelně umístěna v křivoklátských lesích nedaleko Berouna. Tato škola ovšem není obyčejná a do řad studentů nevezme každého. Dostávají se zde totiž studenti se zvláštními geny, kteří metamorfují do tajemných bytostí, jako jsou víly, nymfy, kentauři a další…

Marina je na této škole již nějaký rok, kdy ve dvanácti letech poprvé překročila její práh. Nyní je jí patnáct let a před ní se otevírá čtvrtý ročník, ve kterém ji čeká metamorfóza do nymfy. Není to ale pouze škola, která by Marinu potrápila. Navzdory kletbě visící nad její rodinou se snaží hledat svoji spřízněnou duši, protože která mladá dívka by netoužila po lásce?

Každý milovník vody a vodních bytostí si přijde na své, kniha totiž navíc představuje krásu vody, její tajemství a léčebné schopnosti. Čtenáře také pomocí jeho fantazie přenese třeba mezi delfíny či do bájné Atlantidy.

Kniha Vlnění nymf tentokrát nevychází pod žádným nakladatelstvím, o její vydání v podobě e-knihy se postarala samotná autorka Renata Štulcová. Právě i díky tomu je k dostání za příjemných 50 Kč. Kniha je dostupná ve formátech pdf, mobi a epub přes autorčin e-shop Langovo knihkupectví.

Úryvek z knihy Vlnění nymf

Arthos vedl Marinu chodbami, které směřovaly ke skleníkům. Byly to chodby, kudy chodí kentauři ve své pravé podobě, takže chodby velmi dlouhé a široké. Oni šli v lidské podobě, cesta jim trvala. Během ní jí prozradil, že v Kentaurionu bude muset pravděpodobně několik dní počkat. „Vaše sestra, Rusalka, právě pobývá u svého otce. Odcestovala za ním pracovně, nemůže se rychle rozloučit. Vaše spolužáky, až se Otíkovi uleví, pošlu zpátky, ale vás si tady opravdu musím nechat.“
„Jako rukojmí,“ prohlásila uraženě.
„Ale Marino, jak chcete jinak přimět vaši, teď mi to promiňte, nafoukanou sestru Rusalku, aby vás hlídala jako oko v hlavě?“
„Hm,“ přikyvovala, lepší nápad neměla. Navíc jí myslí prolétl divný pocit ze strachu, co pak řeknou spolužáci, až se před nimi objeví?
„Tak, a jsme tady,“ stiskl Arthos těžkou kliku ještě těžších dveří a vstoupili do teplého pralesa rostlin, které zarůstaly obří skleník až po střechu. Stín se mihl mezi kmeny fíkusů a zahradnice, metamorfovaná kentaurka se před nimi uklonila. „Pane,“ oslovila Arthose. „Střecha je už opravená, topili jsme a rostliny to zvládly.“
„V pořádku,“ přikývl přísně. „Můžeš jít.“
Maminka mluví s vílami a elfy mnohem vlídněji, špulila Marina rty nevolí.
„Pojďte, růže kvetou na druhé straně.“
Cestou skleníkem zaháněla Marina své další rozčarování z Arthose, z jeho chování.
Vždyť on je úplně jiný než ho znám! Jak to?
Šel před ní v temně modré hedvábné haleně a přes jeho vysokou postavu a široká ramena neviděla, kam jdou. Chvílemi se prodírali hustým porostem a Arthos jí přidržoval větve. Přitom se na sebe sem tam i usmáli. Marininy ledy však tály pomalu.
Když vyšli z tmavých podloubí do slunce, Arthos opsal paží půlkruh. „Tak, tady je to.“
„No to je úplný růžový ráj,“ usmála se již vřeleji.
„Vyberte si, která růže je nejkrásnější?“
Zaváhala mezi tolika květy.
Arthos zatím došel až ke sklu a utrhl právě rozvinutou narůžovělou růži. Když jí Marině podal, ucítila opojnou vůni.

„Ta je vám podobná,“ mrkl na Marinu, která rozpaky, jak takový dárek a kompliment přijmout, raději strčila do květu nos. Co mám říct?
Pak si všimla úchvatného výhledu a rozběhla se ke sklu. Teprve odsud viděla, že Kentaurion je rozložen na mnoha kopcích, na členitých svazích a za nimi utíká krajina do nekonečna.
„Páni, to je panorama, takový výhled,“ kroutila nevěřícně hlavou.
„Já dávám přednost bližšímu obrázku,“ pravil Arthos.
„Těmhle zeleným keřům?“ ukázala na šeříky přímo u skla.
„Ne, téhle zelené víle,“ ukázal na ni.
Marina v matčiných zelených šatech naklonila hlavu a tajemný úsměv jí pohrával na rtech.
„Vy tady se mnou snad flirtujete, Arthosi…“