UKÁZKA Z KNIHY | Maková válka

Na letošní Humbook dorazí mimo jiné také spisovatelka R.F. Kuang, které u nás v překladu vyšla kniha Maková válka. Asií inspirované fantasy pro mladé čtenáře o nebojácné hrdince. Pokud vás tato kniha minula, možná je nejvyšší čas seznámit se s ní, ochutnat ukázku a kdo ví, třeba se následně pustit i do celé knihy.

R. F. Kuangová – Maková válka
Série: The Poppy War (1)
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2022
Počet stran: 536
Vazba: měkká

Vyškolili ji pro válku. Ona ji hodlá ukončit.

Když Rin složila kche-ťü — zkoušky určené pro nejnadanější žáky v říši — na výbornou, byl to šok pro všechny: pro hodnotitele, neschopné uvěřit, že válečná sirota z provincie Kohouta by mohla projít bez podvádění, pro Rininy poručníky, plánující svou svěřenkyni vhodně provdat a přijít touto cestou k bohatství, i pro samotnou Rin. Té došlo, že se konečně osvobodila ze života v porobě. To, že se dostala na Sinegard — nejprestižnější vojenskou akademii v Nikanu —, bylo ještě překvapivější.

Ale překvapení nejsou vždy příznivá. Být na Sinegardu snědá venkovská holka z jihu totiž není lehké. Rin při boji s předsudky soupeřících spolužáků zjistí, že oplývá smrtonosnou, nadpřirozenou mocí — vlohami pro bezmála bájné umění šamanství. Při důkladnějším poznávání svého nadání s pomocí psychoaktivních látek a zdánlivě šíleného učitele se navíc dozví, že bohové, považovaní za dávno mrtvé, jsou živí až příliš a na ovládnutí jejich schopností závisí víc než jen přežití ve škole.

V nikarské říši totiž vládne mír, ale za úzkým pásem moře stále číhá Mukenský svaz. Ten po první makové válce okupoval Nikan celá desetiletí a ve druhé prohrál vládu nad světadílem jen tak tak. A zatímco se většina obyvatel v klidu věnuje svým životům, někteří vědí, že třetí maková válka může vzplanout kdykoli…

Knihu jsme četli v dubnu v rámci společného čtení našeho Čtenářského klubu. Nevíte, co číst? Hledáte lidi, se kterými byste si rádi popovídali o knihách? Přidejte se k nám!

Ukázka z knihy Maková válka

Kapitola 1

„Svlékni se.“
Rin zamrkala. „Cože?“
Dohlížitel zvedl hlavu od sešitku. „Předepsané opatření proti podvodníkům.“ Ukázal k dohlížitelce na druhém konci místnosti. „Jestli musíš, jdi k ní.“
Rin si přitiskla ruce křížem k hrudi a popošla k dohlížitelce. Ta ji odvedla za zástěnu, důkladně ji prošacovala pro případ, že by měla v nějakém tělním otvoru schovaný tahák, a podala jí beztvarou modrou kytlici.
„Obleč si to,“ nařídila jí.
„Je to vážně nutný?“ zeptala se Rin. Když se svlékala, drkotaly jí zuby. Zkušební halena jí byla moc velká — rukávy jí splývaly přes ruce, a tak si je musela vyhrnout naněkolikrát.
„Ano.“ Dohlížitelka jí pokynula, ať se posadí na lavici. „Loni jsme přistihli dvanáct žáků s papírky schovanými v podšívce košile. Chceme mít jistotu. Otevři pusu.“
Rin otevřela ústa.
Dohlížitelka jí šťouchla do jazyka jakousi tyčinkou. „Žádné zabarvení, to je dobře. Oči dokořán.“
„Proč by se někdo nadopoval už před zkouškou?“ vyzvídala Rin, zatímco žena jí nadzvedávala víčka. Dohlížitelka neodpověděla.
Jakmile se ujistila, že Rin u sebe nic nemá, dala jí posunkem najevo, ať pokračuje do chodby, kde v neuspořádaném zástupu čekali další potenciální studenti a studentky. Ruce měli prázdné a tváře bez výjimky stažené obavami. Nepřinesli si na zkoušku žádné psací potřeby — do dutin ve vydlabaných perech se daly schovat ruličky s napsanými odpověďmi.
„Ruce držte tak, ať na ně vidíme,“ nařídil dohlížitel, procházející kolem fronty. „Rukávy mějte neustále vyhrnuté nad lokty. Od této chvíle mezi sebou nebudete mluvit. Kdo se bude potřebovat vymočit, zvedne ruku. Vzadu v místnosti je vědro.“
„Co když se budu muset vykadit?“ zeptal se nějaký kluk.
Dohlížitel na něm spočinul pohledem.
„Zkouška trvá dvanáct hodin,“ dodal chlapec omluvně.
Dohlížitel pokrčil rameny. „Snažte se nedělat hluk.“
Rin měla ráno takovou trému, že nesnědla ani sousto. Už při pomyšlení na jídlo se jí zvedal žaludek. Její močový měchýř i střeva byly prázdné. Jen hlavu měla plnou, napěchovanou šíleným množstvím matematických vzorců, básní, traktátů a historických dat, jen je vysypat do zkušebního sešitku. Byla připravená.
Do zkušební místnosti se vešlo sto žáků. Psací stoly byly rozestavené do úhledných řad po deseti. Na každém stolku ležel objemný zkušební sešitek, kalamář a psací štětec.
Většina ostatních nikanských provincií musela rok co rok vyhrazovat celé úřední budovy pro tisíce žáků přistupujících ke zkouškám. Ale újezd Tikaň v provincii Kohouta byl osadou sedláků a chalupníků. Tikaňské rodiny potřebovaly spíš pracanty na obdělávání polí než vzdělané spratky z univerzit. V Tikani se odjakživa používala jen tahle jedna třída.
Rin napochodovala do učebny spolu s ostatními žáky a posadila se na přidělené místo. Přemítala, jak asi uchazeči vypadají shora — úpravné čtverečky černých vlasů, jednotné modré kytlice a hnědé dřevěné stolky. V duchu je viděla, jak právě teď zaplňují totožné učebny po celé zemi a všichni v neklidném očekávání pozorují vodní hodiny.
Zuby jí zběsile jektaly v trhaném rytmu, až měla dojem, že to museli slyšet snad všichni — a nebylo to jen zimou. Zaťala je, ale třes se jen přesunul končetinami do rukou a kolen. Psací štětec se jí klepal v prstech a třísnil stůl černými kapkami.
Sevřela štětec pevněji a podepsala se celým jménem na obálku sešitku. Fang Žu-nin.
Nebyla jediná, kdo měl trému. Od vědra vzadu už se ozývaly zvuky dávení.
Stiskla si zápěstí, prsty obemkla světlé jizvy po popáleninách a nadechla se. Soustřeď se.
Vodní hodiny v rohu tiše cinkly.
„Začněte,“ vyzval je zkoušející.
Stovka zkušebních sešitků se otevřela s pleskotem, jako když naráz vzlétne hejno vrabců.

Předloni, v den, na který podle namátkového odhadu tikaňského úřadu připadaly Rininy čtrnácté narozeniny, si ji zavolali k sobě pěstouni.
To se stávalo zřídka. Fangovi si jí radši nevšímali, pokud pro ni zrovna neměli nějaký úkol, a to s ní pak mluvili, jako by udíleli povely psovi. Zamkni krám. Pověs prádlo. Odnes sousedům tenhle balíček opia a nevracej se, dokud z nich nevytřískáš dvojnásobek toho, co jsme za něj zaplatili.
Na židli pro hosty trůnila nějaká žena, kterou Rin ještě nikdy neviděla. Tvář měla beze zbytku pokrytou něčím bílým, co vypadalo jako rýžová mouka, přerušovaná jen zaschlými nánosy barvy na rtech a očních víčkách. Na sobě měla světlefialové šaty se vzorem slivoňových květů a střihem, jaký by mohl slušet dívce o polovinu mladší. Její zavalitá postava přetékala přes okraje židle jako pytel obilí.
„To je ona?“ zeptala se ta žena. „Hm. Je trochu snědá — kontrolorovi to nebude moc vadit, ale budete muset jít trochu dolů s cenou.“
Na Rin padla náhlá, děsivá předtucha toho, co bude následovat. „Kdo jste?“ vyjela na ni.
„Posaď se, Rin,“ vybídl ji strýc Fang.
Napřáhl šlachovitou paži ve snaze vmanévrovat ji na židli. Rin se okamžitě obrátila k útěku. Teta Fang ji chytila za ruku a strhla ji zpátky. Následoval kratičký zápas, ale pak ji teta Fang přeprala a postrčila k židli.
„Nepůjdu do bordelu!“ rozkřičela se Rin.
„Nepřišla z bordelu, ty hloupá,“ utrhla se na ni teta Fang. „Posaď se. Měj trochu úcty k paní dohazovačce Ljú.“
Paní dohazovačka se tvářila nevzrušeně, jako by ve své branži byla často obviňována z obchodování s dětmi.
„Máš ty to ale štěstí, drahoušku,“ prohlásila. Mluvila vesele a podlézavě. „Chceš slyšet proč?“
Rin sevřela okraj židle a zadívala se na rudé rty paní Ljú. „Ne.“
Dohazovaččin úsměv zpřísněl. „Ty jsi tak milá.“
Ukázalo se, že dohazovačka našla v Tikani po dlouhém a pracném hledání muže ochotného oženit se s Rin. Byl jím zámožný kupec, živící se dovozem prasečích uší a žraločích ploutví. Byl dvakrát rozvedený a třikrát starší než ona.
„Není to skvělé?“ Dohazovačka se uchváceně usmívala.
Rin se vrhla ke dveřím. Neudělala ani dva kroky a už tetina ruka vystřelila a chytila ji za zápěstí.
Rin věděla, co přijde teď. Připravila se na facku a na kopance do žeber, kde nebudou vidět modřiny, ale teta Fang ji jen dovlekla zpátky k židli.
„Budeš se chovat slušně,“ zašeptala a její zaťaté zuby slibovaly nadcházející trest. Ale ne teď, ne před paní dohazovačkou.
Při svých krutostech dávala teta Fang přednost soukromí.
Nicnetušící dohazovačka zamrkala. „Neboj se, drahoušku. Je to senzace!“
Rin cítila, jak se jí točí hlava. Obrátila se k pěstounům a snažila se mluvit jakoby nic. „Já myslela, že mě potřebujete v krámě.“ Kdoví proč to bylo to jediné, co ji napadlo.
„O krám se postará Kesegi,“ opáčila teta Fang.
„Kesegimu je osm.“
„Však on už brzy vyroste.“ Tetě Fang zajiskřilo v očích. „A tvůj budoucí manžel je shodou okolností místním dovozním kontrolorem.“
Teď už to Rin chápala. Fangovi uzavírali obyčejný obchod — jeden sirotek v pěstounské péči výměnou za téměř úplný monopol na tikaňském černém trhu s opiem.
Strýc Fang dlouze potáhl z dýmky a vydechl. Místnost se zaplnila hustým, nasládlým dýmem. „Je to boháč. Budeš spokojená.“
Ne, to Fangovi budou spokojení. Budou moct dovážet opium ve velkém a netratit na úplatcích. Rin ale držela jazyk za zuby — dalším dohadováním by si jen uškodila. Bylo očividné, že Fangovi jsou odhodláni ji provdat, i kdyby ji museli sami dotáhnout k manželskému loži.
Nikdy o ni nestáli. Osvojili si ji jako malou jen proto, že domácnosti s méně než třemi dětmi měly po druhé makové válce z rozkazu císařovny povinnost ujímat se válečných sirotků, z nichž by se jinak stali zloději a žebráci.
Zabíjení dětí se v Tikani neschvalovalo, a tak Fangovi využívali Rin jako příručí v obchodě a pašeračku opia od chvíle, kdy se naučila počítat. Náklady na její zaopatření a stravu však byly pro Fangovy neúnosné i přes veškerou bezplatnou práci, kterou pro ně vykonávala. Teď se jim naskytla možnost se té finanční zátěže zbavit.
Dohazovačka jí vysvětlila, že tento kupec si může dovolit ji živit a šatit po zbytek jejího života. Stačí, aby mu láskyplně sloužila jako dobrá manželka, dala mu děti a starala se o jeho domácnost (ta, jak dohazovačka poukázala, měla ne jeden, ale hned dva záchody přímo v domě). Byla to mnohem lepší nabídka, než v jakou jinak mohla doufat válečná sirota jako Rin, bez příbuzných a známostí.
Manžel pro ni, peníze pro dohazovačku a drogy pro Fangovy.
„Páni,“ vypravila ze sebe Rin. Měla pocit, že se jí podlaha houpe pod nohama. „To je skvělý. Fakt skvělý. Úžasný.“
Dohazovačka se opět rozzářila.
Rin potlačila příznaky paniky a ze všech sil se snažila dýchat pravidelně, dokud se dohazovačka neodpoklonkovala. Hluboce se uklonila Fangovým a jako nevlastní dcera jim poděkovala za námahu vynaloženou na zajištění její stabilní budoucnosti.
Vrátila se do krámku. V tichosti pracovala do setmění, přijímala objednávky, evidovala zásoby a zanášela nové objednávky do účetní knihy.
U evidence zásob je nejdůležitější dávat velký pozor při zapisování čísel. Je tak jednoduché zapsat devítku tak, že vypadá jako osmička. A ještě snazší udělat z jedničky sedmičku…
Už bylo dlouho po západu slunce, když Rin zavřela krám a zamkla za sebou dveře.
Pak si pod košili zastrčila balíček ukradeného opia a rozběhla se.

Pokud vás Maková válka zaujala, pořiďte si ji jako knihu, e-book nebo audioknihu ještě dnes.