Představte si, co kdybyste se najednou ocitli na ulici jako vyvrhelové, podivná monstra, která nikam nepatří. Čerstvě proměnění v něco prapodivného s tesáky, křídly a ocasem. Co byste udělali, kde byste hledali útočiště?
Příběh
Jana je knihomolka, která se raději zašije někde sama se svoji nejlepší společnicí knihou. Ale pro jednou se rozhodla udělat změnu a vyrazit se svojí kamarádkou do baru, aby si nechala dohodit nějakého toho chlapce. Ale jak to tak bývá, občas to nedopadá podle představ. Skončí v boční uličce osamocená s kousancem na krku a notnou ztrátou krve.
Dny se táhnou jakou obvykle, Jana chodí do školy, plní úkoly od rodičů, ale stopy po oné události nejdou vymazat. Najednou začne slyšet myšlenky ostatních, naroste jí ocas i křídla. Jako netvor utíká z domova pryč a svou jedinou spásu vidí v tom, že nalezne další svého druhu.
Když ale pátráte po něčem, co je před lidmi velmi dobře skryto, jak to můžete najít? Ihned to dostane nebohou a ztracenou dívku do potíží, mezi ještěří skupinku, která lační po její krvi. Ale naštěstí proti nim nestojí sama, narazí totiž na Ondřeje, čerstvě proměněného, který byl přinesen jako kořist tohoto podivného lidu.
Mohlo by vás zajímat
Záznam z besedy s autorkou spojená se křtem knihy Dračí město.
Styl psaní
Už při pohledu na hlavní hrdiny vás musí napadnou, že je autorka hrdá na naši zemi natolik, že se ji rozhodla zapojit do svého příběhu. Jana a Ondřej se tak stávají ústředními postavami v novém podivném světě ještěrů, kteří žijí skrytě dál od lidí. Příběh nás dokonce dvakrát zavede do Brna, ale to jsou poslední stopy po lidské civilizaci. V přední i zadní části knihy naleznete mapu, na které rozeznáte například Evropu, ale s novými popisky a jmény měst, pohoří a míst, jak je znají ještěři. A to je právě možná škoda, že autorka nevnesla do příběhu více propojení s lidským světem. Ono i samotná Petra a Ondřej působí v ještěřím městě se svými jmény tak trošku nepatřičně.
Možná vás překvapilo, že celou dobu používám pojmenování ještěři a ještěří město. Ano, takové je i označení v knize a název knihy tak může být matoucí – schválně, kdo z vás očekával (tak jako já) příběh s draky? Ani samotní ještěři mě vlastně nepřesvědčili, že jsou ještěři. Mají tesáky, sají krev, kousnutím mohou proměnit člověka. Také vám to připomíná trochu jiný druh? Ještě přidám rozštěpování dolní čelisti s vystřelovacími chapadélky a ihned si vzpomenu na filmy jako je Blade nebo The Strain. Ano, v knize jsou upíři, kteří jsou označeni za ještěry a trochu mě mrzí, že autorka nakonec takto lehce klame čtenáře, kteří prostě ty draky čekali.
Hlavním příběhem nás provádí především Jana a Ondřej, z jejichž pohledu střídavě sledujeme děj. A jelikož je tohle kniha pro mládež, tak se ti dva do sebe tak trochu zamilují. Toulají se zpočátku sami a podle autorky jsou čerstvě přeměnění ještěři jako divoká zvířata, neumí se tolik krotit, a tak to tyhle dva mladé k sobě táhne, doslova vnímáme ty jejich chlípné myšlenky. Problém nastává, kdy se dostanou mezi další jejich druhu, ale pořád to ti dva táhnou pouze spolu, ačkoliv je ještěří lid takový aktivní všemi směry. Ono by to nebylo špatně… pokud by to mezi těma dvěma jiskřilo, něco bychom tam cítili. Jenže ono je to moc násilně napsaný a umělý vztah, ve kterém spolu spí, obětují jeden za druhého klidně život, ale ta láska a její projevy tam chybí. Hlavní hrdinové navíc nejsou zrovna sympaťáci, Janu bych občas za naprosto hloupé myšlenky propleskla, ať se probudí, takže vás hlavní hrdinové budou iritovat od začátku až do části, kdy se spřátelí s dalšími ještěřími lidmi – Liou a Eldarem. Ti jsou už větší sympaťáci, děj se rozvíří a na to divné hrdličkování přestává být už čas, takže si začnete více příběhu užívat.
Ale nechci končit špatně. Na knize je cítit, jako by ji autorka psala na dvakrát. První část jako mladší, protože na mne v tu chvíli kniha působí utahaně, zbytečně rozepsaná na desítky stran, kde by jich stačilo pár. Ale jak se kniha láme v druhou polovinu, je čtivější, zajímavější, přibývá akce, která vás nabudí ke čtení, proto i věřím v lepší druhý díl. Knihou navíc prostupuje nádherně vypracovaná dračí mytologie, která svět doslova probouzí k životu, je velmi zajímavá, líbivá a byla věcí, která mne opravdu nadchla.
Obálka
Obálka je opravdu zajímavá, uchvátily mne šupinky v pozadí, které se při správném natočení lesknou. Opravdu jednoduchá a efektivní obálka, kterou má na svědomí Lucie Zajíčková. Na druhou stranu si nejsem jistá, jak moc je vhodná takováto obálka na knihu pro mladistvé.
Ukázka
V noci jsme se vkradly do knihovny přes sklad v suterénu, oblečené jen do béžových halen a sukní. Ještěže jsem ve tmě aspoň trochu viděla. Byla ve mně jen malinká dušička, ale Lia si počínala jistě a ani jeden zámek nepoškodila. Vonělo to tu starým papírem, kůží, můj nos dokonce zachytil slabý pach inkoustu a bylinného oleje v lampách. Lia mi pokynula, ať ji následuju, mohla bych se tu snadno ztratit v moři dřevěných krabic.
– strana 241, kapitola 14 – Jana
Hodnocení knihy
Jde vidět, že autorka si svůj svět opravdu hezky promyslela a propracovala jej včetně zajímavé mytologie. Umí se dokonce poprat s pěknými akčními momenty až po velké bitvy. Bohužel nesympatičtí hlavní hrdinové a jejich umělý vztah, který jim neuvěříte, jsou zásadním nedostatkem knihy. Nemluvě o matení čtenáře názvem, který slibuje draky, ale dostanete jen „ještěry“.
Závěrečné shrnutí
Fotografie obálky převzaty z goodreads.com a dragg.blog.cz.
Když jsem tuhle knížku četla, tak jsem nevycházela z údivu – bylo to takové nahoru dolů. Sotva se mi něco začalo líbit, pak přišla něco dalšího, co mě zklamalo. U téhle knžíky jsem si obzvlášť uvědomovala, jak zatížená jsem na sympatie k hlavním hrdinům. Nepřítomnost draků mi asi ani tak nevadila, přece jen se mi vybavil leguán, který bývá taky často označován jako „galapážský drak“ a tak jsem to přehlédla.
Příběh byl ale opravdu dobrý, v tomhle ohledu jsem byla mile překvapena :)
Je to autorčina prvotina a tam nemůže být všechno úplně dokonalé a jak říkáš, nahoru dolů, ale bylo cítit ke konci, že je to lepší a lepší. Já věřím v lepší druhý díl, už jsem na něj zvědavá :)
Máš krásně propracovaný web :) mám se od tebe ještě hodně co učit. Navíc dělení recenzí podle žánru je perfektní nápad. A k recenzi na Dračí město – díky za objektivnost. Asi si nechám zajít chuť a počkám si na něco víc dračího.