Jako správný milovník knih jsem nemohla letos odolat knižnímu festivalu přímo ve svém městě. Po pandemii se opět začínají rozbíhat všechny tyto akce a události a Ostrava je letos jedním z prvních měst, které lákalo nadšené čtenáře pestrým programem.
Po tom, co Knižní festival Ostrava převzal v roce 2018 štafetu po Ostravském knižním veletrhu, je to každým rokem na kvalitě notně znát. Ačkoliv minulý ročník se z důvodu covidové epidemie nekonal, pořadatelé to nahradili online maratonem. Ale nyní již nic nestálo v cestě se opět setkat tváří v tvář se svými oblíbenými nakladateli a spisovateli.
Každým rokem jako by festival rostl a měnil svoji tvář a to k lepšímu. Je to nejen poznat na prostředí – systematickém uskupení stánků, odpočinkové zóně a dvou besedních ploch plných zajímavého programu – ale také na návštěvnosti. Až mě překvapilo, jak dlouhé fronty se stály na lístek (takže pro příště vím, že není od věci ho koupit online), nemluvě o tom, že nemálo lidí se pohybovalo uvnitř přímo v prostorách pro knižní festival, ačkoliv o patro výše se konal veletrh cestovního ruchu. Najednou tak akce dostává zcela jinou atmosféru a doslova to tady žije.
Knižní festival se konal 11.-12. března, tedy pátek a sobota, což je škoda, protože víkendy se vždy hodí více. Já tak alespoň nakoukla na sobotní program. Hned v úvodu se mi připomněla ona zákeřná nemoc, neboť Roman Vaněk, podle jehož kuchařek mimo jiné rádi doma vaříme, onemocněl. Ovšem dostavil se Arnošt Vašíček, jehož knihu Perunův hněv jsem dostala na Vánoce. Tak jsem neodolala a zvědavě se šla podívat na jeho besedu, tedy spíše přednášku točící se kolem záhadných jevů v České republice. Dopoledne jsem nevynechala ani křest knihy Virus Omega od slovenského spisovatele Marka E. Pochy na stánku nakladatelství Carcosa. Hlavně jsem ale prošmejdila všechny stánečky a snažila se odolat všem těm krásným knižním titulům, které bych už neměla kam doma ukládat.
Mohlo by vás zajímat
Celkově mne překvapilo, jak se letos stánky rozmohly a byla zde opravdu široká nabídka knih. Dalo se tak ochomýtat třeba u Albatrosu a Mytaga (kde jsem mimo jiné narazila na Evu Lassler, autorku Karbonového města), z menších nakladatelů sem zavítali Golden Dog či Carcosa a nechyběla ani deskoherní vydavatelství Albi a Mindok. Když jsme u těch deskovek, nechyběl herní koutek, kde se dalo s přáteli oddechnout a vyzkoušet si něco nového.
Domů jsem nakonec odcházela se dvěma novými podpisy a to konkrétně od výše zmiňovaných Arnošta Vašíčka a Marka E. Pochy. Nemohla jsem ani tentokrát odolat rozšíření svojí knihovničky a zakoupila jsem si knižní novinky Virus Omega a Sword Art Online.
Na knižní festival Ostrava jsem neměla tolik času, kolik bych si přála a rozhodně bych ráda nakoukla i na lákavý páteční program – tak snad to do příště pořadatelé přesunou na tu neděli. Každopádně i tu chvíli jsem strávila velmi příjemně a pokud jste na knižní festival Ostrava ještě nezavítali, ráda bych vás tímto pozvala na další ročník. A pokud jste zde přeci jen byli, tak které spisovatele, besedy a knihy jste si nenechali ujít vy?
