Také jste se jako malé chtěly stát princeznou? Jenže být princeznou neznamená jen chodit na bály a užívat si radostného života. Za zdmi paláce se totiž skrývá mnoho zla v podobě intrik těch nejbližších.
Příběh
Království koňáků je ryze matriarchální, protože jsou to právě ženy královského rodu, které svojí magií přispívají k obraně hlavního města a dokážou hovořit s koňmi. O to více se dvůr těší rozličným intrikám, které rozpoutávají hotové peklo.
Princezna Lilit, druhorozená, nemá právo na trůn, ale je velitelkou královských vojsk. Ačkoliv je pro svoji matku vedlejší, i přesto se jí všechny ty machinace s životem její vlastní sestry plně dotýkají. Jednoho dne se rozhodne konečně vše změnit, zařídit pro svoji sestru lepší svět a odměnou je jí útěk z říše, kterou zná.
Do toho všeho se rozezní dávná legenda o záhubě lidstva. Dokáže princezna čelit neznámým končinám a probouzejícímu se zlu?
Styl psaní
Tahle kniha i přes počet stran je pozvánkou hned do několika zemí a království, kde se lidé musejí nejen přizpůsobit okolním podmínkám (planiny, ledové země), ale také se odlišují používanou magií. A ti, co nemají svoji magii, pro změnu tíhnou k technologiím. Dostane se nám tak rozmanitého pozadí pro celý příběh. A nejen to, protože každá země má své tradice, které plnými doušky ochutnáme a náramně si je užijeme.
Těmito zeměmi naše hrdinka projíždí a mnohdy tam i mnoho let zůstává. Příběh totiž nesleduje pouze jedno kratší časové období, ale naopak nahlížíme do klíčových událostí života vyhnané princezny. Možná právě tohle je menší mínus celé knihy, ta totiž příběh odvypráví svižným tempem, nikterak do hloubky a my tak nemáme možnost se s postavami více sblížit.
Lilit je opravdu silná žena, dokáže se postavit nejednomu nepříteli, nezalekne se ani kouzelného lesa usilujícího o její život a vším prochází s hlavou vztyčenou. Ve svém životě se ovšem dostává do situací, ze kterých jako by nebylo úniku. Na jednu stranu jsem hrozně obdivovala, že dokáže pořád stát na nohou a nesesype se zoufalstvím a bezvýchodností situace (protože mě mnohdy opravdu mrazilo z toho, jakým věcem musela čelit), na druhou stranu přeci jen se věcem nepostavila čelem, ale nechala se strhnout do ústraní. O to více mne ke konci knihy začala překvapovat, jako by se postupně změnila.
Do toho všeho se proplétá legenda, kterou slýcháme jen jako písničku, veršovačku, záhadnou a tajemnou formuli o nepěkné budoucnosti. A ono není divu, když za rohem číhá nekromant s hordami nemrtvých zuřící pomstou. Kniha s takovým tématem rozhodně nepotřebuje uhlazovat hrany, a tak se autorka nebojí ani zobrazení sexu, mučení a smrti. Jen si představte rodičku, která je roztržena vedví, aby z ní byl vyňat potomek – ano, až tak obskurní věci v knize potkáte.
Obálka
Přiznám se, že to byla právě obálka, co mě jako první přilákalo k této knize. Taková chladná, bezútěšná, zobrazující matku, která čelí nelehkému osudu. Ilustraci na obálce má na svědomí ilustrátor Hải Hoàng Trần Sơn.
Ukázka
Večer jsem stála nahá ve svém pokoji a vyhlížela na město. Toho dne jsem necítila radost z maličkostí, které místnost zdobily. Mořské mušle naskládané na prádelníku mi připomínaly otce, který je se mnou sbíral. Ani tapisérie znázorňující trubadúry při divoké jízdě na koních mě dnes nepotěšila. Měkká přikrývka přehozená přes postel mě nelákala ke spánku, ačkoliv se mi nohy třásly únavou. Bolest mi bránila byť si jen sednout.
V trůnním sále matka jen sykla: „Svlékni se.“
Bez mrknutí jsem ji poslechla. Věděla jsem, co bude následovat. Ruce nad hlavu a uložit instinkty k spánku. Upřít pohled před sebe na kamennou stěnu a opustit v myšlenkách místnost. Toulat se ve snech, daleko odtud.
Kolik takových výprasků už jsem od dětství absolvovala? Každý pohyb, ruka snažící se chránit tělo či výkřik by znamenaly ránu navíc. Moje sestra zažila výprask jen jednou. Chránila tenkrát mě. Od té doby si dávala velký pozor, aby se matce neprotivila zjevně. Ališina vychytralost s lety rostla, a stala se tak mou ochránkyní stejnou měrou, jako tomu bylo obráceně. Sestra si našla svou vlastní cestu– strana 14, 1. kapitola: Královská svatba
Hodnocení knihy
Takové svižné čtení na tyhle zimní večery (nebo i jeden večer?), kam výborně zapadne svým prostředím a mrazivou tématikou. Sice chybí nějaké to hlubší spojení mezi čtenářem a postavami, i přesto se autorka nebála a představuje v knize spoustu děsivých výjevů, ze kterých vám naběhne husí kůže. Ale co jiného očekávat od knihy, která se nebojí zahrávat si s nekromancií?
Závěrečné shrnutí
Fotografie obálky převzaty z goodreads.com a gorgona.eu.
