Parádní akce jako stvořená pro všechny fantazáky, cosplayery a fanoušky rozličných fandomů? Úžádné dva dny v nezapomenutelných industriálních prostorách? Setkání s osobnostmi české i zahraniční scény fantastiky? Tak to je Fantastická Ostrava, která již počtvrté lákala fanoušky z celé republiky.
Ta je díky umístění pro mě událostí, kde rozhodně nemůžu každoročně chybět. Nabízí přesně to, co miluji, v nepřeberných kombinacích a já se zde cítím tak více jak doma. Nemluvě o tom, že je to v Ostravě! Pro některé na konci světa, ale jelikož tady bydlím, tak je to jedna z akcí, kterých se můžu bez většího plánu a úsilí zúčastnit.
Fantastická Ostrava už není zadarmo
Začnu prvně netradiční novinkou. Doposud byla totiž Fantastická Ostrava zdarma, ale letos byla zpoplatněna a to v předprodeji za 150 Kč za dospělého a na místě pak za 250 Kč na sobotu + neděli, případně 200 Kč za neděli. Jak jsem se doslechla, prý to byl od organizátorů nutný, ale jimi příliš nevítaný krok. Za sebe musím říct, že je to velmi symbolická částka, kterou si mohou dovolit všechny věkové skupiny, které na akci míří. Vždyť v porovnání takový jednodenní Humbook, který je cílen na nevydělávající mládež, má ceny od 800 Kč výše za jeden den. Já tím naopak vidím nové příležitosti v úpravě programu.
Jediné, co mne zamrzelo, byla uzavřenost celé haly (čemuž kvůli zpoplatnění naprosto rozumím). Dříve jsem mohla s kočárkem tam a zase ven, když se třeba dělo něco hlučného a nyní by to bylo takové náročnější přes podzemní vstup (takže dítko tentokrát zůstalo doma), ale uvidíme, jak to s ním zvládnu další rok. Toto je ovšem moje osobní pocitovka, takže se to určitě nedotkne každého.
Preferujete poslech? Pak nepřehlédněte epizodu podcastu Knižní drbárna věnovanou Fantatstické Ostravě 2023
A jaká byla Fantastická Ostrava letos pro mě?
Přiznám se, že ráda bych vám udělala řádnou reportáž z toho, co kde všude probíhalo, ale tahle akce především v sobotu se pro mne stala místem setkání s přáteli, případně nově seznámenými tvářemi a já nevěděla, kam se vrtnout dříve. Také zde probíhala beseda s hororovými spisovateli, jejichž povídky byly vydány v knize Esence hrůzy, které jsem já samotná zpovídala. Jo, nervózní jsem byla řádně, ale doufám, že s notnou dávkou úsměvu, vlastně se smíchem na rtech jsme to zvládli a kdo z vás nestihl nakouknout, tak pojďte mrknout na záznam z besedy!
S některými z nich jsem pak poobědvala, přátelsky popovídala, u stánku jsem obtěžovala Rosanu Zvelebilovou a její nakladatelství Canc, pak jsem přelétla za Terkou Matouškovou prohodit pár slov na literární dílny, které zde vždy pořádá (a které mimochodem každý měsíc pořádá v Praze i v Brně). Popovídala jsem si i s Vojtou Hamerským, který se nyní věnuje načítání audioknih českým spisovatelům pro vydavatelství Čti mi!.
Takže nakonec besedu s nejočekávanějším hostem, Vladimírem Furdíkem, jsem si užila až ze záznamu (který můžete zkouknout tadytudy). Pokud by někdo nevěděl, Vladimír Furdík je slovenský kaskadér, jehož nejznámější role byla jako Noční král ve Hře o trůny. Celkem mě překvapilo, že vlastně celý den pendloval po Trojhalí, nikdo si ho prakticky nevšímal a já jej třeba nadšeně (a lehce pobaveně) sledovala zpovzdálí, jak zamyšleně stojí a hodnotí pohledem sekci, kde se učilo šermovat a probíhaly souboje s meči.
Nebyl to ovšem jen on, kdo mohl lákat davy procházejíce se po festivalu. Kolem totiž byla spousta cosplayerů – vždyť v sobotu se také vpodvečer konala jejich soutěž. Mohli jste si vychutnat nadšence i profíky v akci. Užít si nejen kultovní postavy jako jsou Predátoři, Terminátora a další, ale také třeba postavičky ze svých oblíbených mang a anime, jako byla Anya (Spy x Family) nebo Čihiro a Muž bez tváře (Cesta do fantazie). A samozřejmě nechyběla ani mini-Zloba jako minulý rok, která byla neskutečně roztomilá!
Co se týče prostor, nemohla chybět ani Artist Alley, spousta stánečků, odkud jste si mohli odnést nepřeberné množství rukodělných výrobků, deskovek, knih, ale i fanouškovských artefaktů. Návštěvníky lákaly také zajímavé workshopy nebo již zmiňovaný šerm či herní koutek. Ale jak to měl jeden všechno stihnout, když zde byly ještě dvě stage (hlavní a mini-vedlejší), kde jel nonstop nějaký ten program, besedy, přednášky a jiné věcičky.
Celkově už od pohledu (i vlastním pocitem) byla sobota silnější, prostory naplněné a davy lidí, ovšem nic mačkajícího se, vše příjemné a tak akorát. Možná to bylo programem, možná prostě sobotou, že ti zdaleka můžou vklidu docestovat zase domů a odpočinout od akce. Také v sobotu jsem tady trávila pomalu celý den, dkežto neděle už byla spíše taková „na kukačku“ a rozloučení se s touto úžasnou akcí. Atmosféra pomalu polevovala a bylo na čase se vydat domů s novými knihami a hlavně novými moderátorskými zážitky.
A co vy, navštívili jste letos Fantastickou Ostravu? Jak jste si ji užili? Nebo jsem vás nalákala na další ročník?
