Vilém Koubek - Organická oprátka

Vilém Koubek – Organická oprátka | Občas i funebrák musí popadnout zbraň v boji proti všem

Když stroje mají zničit všechno, v jednu chvíli jim možná přepne a uvědomí si, že musejí zničit i toho nejrozšířenějšího tvora – člověka. Ještě že tahle světová válka už je za námi, ačkoliv nám zbyl jen prach a bída.

Vilém Koubek - Organická oprátkaVilém Koubek – Organická oprátka

První vydání: 2019

Vilém Koubek je český spisovatel, kterého můžete znát ze stripového komiksu Korektor nebo jeho debutového románu Čepel entropie, která vyšla v roce 2018 u nakladatelství Host. Dále se s jeho tvorbou můžete setkat i ve sborníku Ve stínu magie. To jsou ale pouze jeho koníčky, neboť naplno pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí a dále také recenzuje počítačové hry.

Už je to padesát let, co lidstvo vyhrálo nad stroji toužící po jejich likvidaci. Otázkou je ovšem, zda to bylo opravdové vítezství. Vždyť co jim zbylo? Země proměněná světovou válkou v písečné duny neposkytující příznivé podmínky pro život? Moderní pohodlný život vzal za své a lidé jsou nuceni spíše přežívat než žít.

Ale každý si v tom chaosu musí najít své místečko, kudy jít dál. Rust se rozhodl pro to nejjistější, co zajistí obživu vždy, ať má Země jakoukoliv podobu – stal se funebrákem. Kopat hroby, jo, to je řemeslo, které lidé budou potřebovat vždy, protože nesmrtelnost prostě neexistuje.

Problém nastává až ve chvíli, kdy si sám zaviní vlastní osud vepsaný na šibenici. Dnes bude svým vlastním zákazníkem, vykope si poslední hrob sám pro sebe, protože ho dál už nic neceká. Nebo že by ano? Vždyť tam v dáli si to na popraviště kráčí osamělý stroj, jehož úkolem nebylo nikdy nic jiného než likvidovat davy. Možná by si ostatní obyvatelé tohoto poklidného města měli přepočítat, kdo je teď pro ně největším nepřítelem.

Ukázka z knihy Organická oprátka

Za války se jim říkalo nádory. Útočí totiž obřími boulemi smrti, které jim postupně vyrostou na těle a s chrochravým mlaskáním uvolní do vzduchu mrak nanoskopických strojů.
Důležitý je šok. Groteskní podívaná lidi přibije k zemi a než stihnout zareagovat, trčí jim skrze hlavu bodec.
Všem.
A jedna tahle věc se došla podívat na věšení. Stojí si pěkně v davu a kochá se pohledem na relikt minulosti, který by jí za války byl schopný nakopat prdel. Momentálně je ale tak slabý, že se v boji s každodenní všedností nechává oběsit.

strana 15, kapitola 2

Taky cítíte ten pach smrti, jak se táhne za celým lidstvem? Ani se nedivím, že lidé začali nenávidět jedince, kteří byli mechanicky vylepšování. Jejich popravy se staly součástí denního pořádku, jen aby všechno mechanické a strojové navždy zůstalo pohřbeno pod zemí.

Jenže celé tohle úvodní představení je jako ticho před bouří, ke které se pomalu schyluje. Něco se stalo a změnilo běh událostí. Zažít pocit být uvězněn v masovém hrobě je jen první z pikantností, které si pro vás autor této knihy připravil. Hororové výjevy spíše pro silnější žaludky, kdy jednou jsem si dokonce vzpomněla na takový Dead space, pokud bych měla k něčemu přirovnat. Na řadu přijde ale i běžná lidská brutálnost, která vás nenechá chladnými.

Příběh je vyprávěn v trochu netradičnějším přítomném čase, takže vše se svými hrdiny zažíváte právě teď na vlastní kůži. Cynismus a černý humor nejen hlavního aktéra zní celým dějem. Ke všem těm brutálnostem a vulgárnostem je v kontrastu použita jemná a malebná čeština, se kterou si spisovatel výborně pohrál.

Přiznám se, že relativně nesmrtelný hlavní hrdina mi nijak zásadně nevadil, ačkoliv ne každému to muže být po chuti. Jeho minulost a také historii světa a dalších postav pomalu objevujeme, abychom ještě více prohloubili příběh, drobné detaily a hlubší význam jednotlivých prvku.

Ačkoliv se postupně vytahuje na povrch historie postav, přeci jen působí charaktery trochu ploše. Proto se překvapivě mojí nejoblíbenější postavou stal Nail, bratr od hlavního hrdiny, kterému šlo o něco víc, než jen o sebe a svoji posedlost.

Menší (nebo větší?) vadu na kráse kniha přeci jen měla a to závěr. Právě to, jak postupem času v ději objevujeme ty drobnosti obohacující příběh a vykreslující hlavní hrdiny, se trošku zvrtne. Konec knihy je spíše překombinovaný, zdlouhavý, nesmrtelnost by se dala rozdávat a je to spíše takový chaos, zmatek, u kterého čekáte, kdy to všechno skončí.

Slovo závěrem

Po téhle knize sáhněte, pokud jste dostatečně otrlí, neboť zdejší výjevy, krutost či využití lidských těl nemusí být každému po chuti. Kniha si drží atmosféru také díky cynickému hlavnímu hrdinovi a spisovatelovu černému humoru. Škoda jen toho pokulhávajícího závěru.

Moje hodnocení: 5/10

Vilém Koubek - Organická oprátkaZajímavé odkazy

Možnost zakoupení knihy: nakladatelství Host

Autor: Vilém Koubek
Název: Organická oprátka
Počet stran: 320
Vazba: Měkká
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2019

 

0 Komentáře

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *