Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
post
  • Home
  • Knihy
  • UKÁZKA Z KNIHY | Martin Koláček – Ztracena ve snu

UKÁZKA Z KNIHY | Martin Koláček – Ztracena ve snu

Martin Koláček - Ztracena ve snu

Sny bývají odpočinkovým světem, kde neplatí žádné zákony. Je jen na nás, co se zde bude odehrávat a v jakém prostředí. Jenže co kdybychom se jednoho dne nemohli probudit a sen by se nám stal vězením? Pojďte si to zažít na vlastní kůži v novém gamebooku Ztracena ve snu.

Martin Koláček - Ztracena ve snuMartin Koláček – Ztracena ve snu
Nakladatelství: E-knihy jedou
Rok vydání: 2020
Počet stran: 564
Vazba: měkká / e-kniha

Markéta miluje sny. Poskytují jí možnost úniku od každodenních problémů, kterých nemá právě málo. Jenže jednoho dne zjistí, že se nemůže probudit. Navíc si nedokáže vybavit nic ze svého opravdového života.
Zjistí, proč je ztracena ve snu? Podaří se jí uniknout děsivé Noční můře, která ji pronásleduje? A probudí se někdy?
Rozhodnete o tom právě vy.
Vydejte se s Markétou na její cestu sny a svými rozhodnutími jí pomozte k probuzení.
„Ztracena ve snu“ je unikátní gamebook se silnou ženskou hrdinkou, kde vaše rozhodnutí opravdu hrají roli a kde každé přečtení přinese zcela jiný příběh.

Kniha vyšla v březnu 2020.
Více informací naleznete na stránkách nakladatelství E-knihy jedou.


1

„Moderní tovární modely však již tuto informaci neobsahují…“ Bože, zase ta chobotnice! Nejdřív se objevila v moři, a aniž by se představila, začala vykládat o technických specifikacích lokomotiv. Když se Markéta rozhodla ji ignorovat a koukat místo do moře na břeh, najednou byla chobotnice suchozemská, vylezla na pláž a dál mlela ty nesmysly. A když Markéta upřela svůj zrak vzhůru, do koruny palmy, pod níž ležela, doufajíc, že létat ta chapadlovitá nestvůra přece nemůže, v chobotnici se změnila samotná koruna stromu.

Takže teď tu stál jen kmen, z něhož plynule vyrůstal hlavonožec, co mlel o továrních modelech. Když vám chce sen něco říct, neubráníte se mu.

Bohužel tady to vypadalo, že se sen snaží naopak jí neříct nic. Tedy aspoň nic užitečného.

Markéta nebyla z těch, kteří by se báli pochodů svého nevědomí. Naopak, milovala sny. Vedla si deník, do něhož svá noční dobrodružství zapisovala, a doslova hltala psychoterapeutické knihy, podle nichž si je vykládala. Jenže jedné noci prostě zjistila, že ze snu nemůže ven.

Zkoušela všechno. Pokusila se násilím otevřít oči, křičela, dívala se na své ruce, dokonce i hledala Měsíc. Nevěděla sice přesně, kde tenhle návod vzala, ale kdesi v hlubině její mysli byla vzpomínka, která říkala, že tohle máte dělat, když se chcete probudit.

Nic nepomáhalo.

Seděla na břehu maličkého ostrova, jako vystřiženého z kresleného vtipu o trosečnících, a snažila se ignorovat ochapadlený, neodbytný, nesnesitelně vytrvalý zdroj zbytečných informací. Nebylo jí to ale nic platné, promlouval k ní stále, a to skrze cokoliv, na co se zaměřila.

„Nejnovější tovární model je lokomotiva typu LX6, přezdívá se jí Krtek,“ přidala další nesmysl chobotnice, ve kterou se nyní zformovala mušle na břehu.

„Už dost!“ vyštěkla na ni Markéta. „Nemohla bys přestat blábolit? Mám pocit, že zatímco mi tady tlačíš do hlavy tyhle nesmysly, uběhly celé hodiny!“

„Ano,“ odvětil hlavonožec stejně monotónním hlasem, „modely hodin jsou velice žádané. Obzvláště ty od konstruktéra Dalího.“

„Sedím tady, nemůžu se probudit a nevím proč. Nevím ani, kdo jsem. Nemohla bys mi říct, co se děje?“

Chobotnice na ni chvíli beze slova koukala, zřejmě se snažila zpracovat informace, které se právě dozvěděla. Pak se nadechla a pronesla: „Zpracovány byly také mnohé tovární modely kanalizačních systémů.“

Musí pryč. Někam, kde jí někdo odpoví na její otázky. A hlavně pryč od téhle otravné chobotnice.

Jak Markéta opustí ostrov?

Bude zkoušet létat: 2

Bude hledat loďku: 10

Ztracena ve snu - Markéta s chobotnicí

2

Létání ve snu pro Markétu nebylo ničím neznámým, nastalo často zcela samovolně, ani nemusela vědět, že sní. Jenže teď měla vzlétnout na povel a to je, jak se říká, poněkud jiná liga. Její tělo se chovalo jako balvan připoutaný k zemi a dávalo najevo, že se od ní rozhodně nehodlá odlepit.

Cestovatelka se podívala na nebe. Uviděla na něm dravce, jak plachtí proti větru. Třeba by se stačilo inspirovat a zkusit to jako on.

Bude to ale fungovat? Mávání rukama není něco, co by měla spojené s letem… Jenže ani nic jiného. Létat totiž v reálném světě neumí.

Plavat ale ano, napadlo ji.

Jak bude Markéta létat?

Zkusí vzduchem plavat: 7

Bude mávat rukama jako křídly: 23

7

Tenhle návod četla kdysi v knize o vědomém snění. Odrazit se, vyskočit do vzduchu a zkusit udělat aspoň jedno plavecké tempo, než spadne na zem, či v tomto případě na hladinu vody. To opakovat, dokud se ve vzduchu neudrží. Pak může postupně přestávat s tempy, až bude létat pouhým vědomím.

Poslušna návodu vyskočila, udělala tempo a s cáknutím spadla do vody, rychle se ale od hladiny odrazila a zkusila to znovu. Fungovalo to. S každým tempem vydržela ve vzduchu déle a dostala se výš.

Chobotnice na ni nezaujatě koukala a vykládala cosi o modelech leteckých motorů. Když se ale Markéta odrazila potřetí, hlavonožec se vzpamatoval, vyrazil za ní a chytil ji za kotník.

„Ne-lze lé-tat bez li-cen-ce!“ znělo z úst mořského živočicha, s důrazem na každé slabice, zatímco se snažil stáhnout svoji oběť pod vodu.

Markéta zabrala rukama i nohama. Měla pocit, že jí prasknou všechny šlachy.

„Pusť mě, ty mořská obludo!“

„Nelze létat bez příslušného patentu!“ upřesnila chobotnice a ještě víc omotala nohu své kořisti.

Odhodlání snící ženy však zvítězilo. Ještě párkrát se dotkla hladiny, ale nakonec získala převahu. Chapadlo povolilo a hlavonožec zmizel pod hladinou. Rychle vyplaval, ale už bylo pozdě. Za chvíli z něj byla jen drobná tečka kdesi hluboko pod letící cestovatelkou.

Pokračuj na: 28

10

Obešla celý ostrůvek a myslela na to, že chce najít loď. To se jí však nepodařilo. Pláž byla pořád stejně prázdná jako předtím.

„Bez továrních modelů není možný pokrok,“ ozvala se zase chobotnice, „jsou totiž motorem inovací.“

„A co takhle tovární model lodě?“ zeptala se Markéta.

„K dispozici je samozřejmě máme, od pramic až po zaoceánské parníky.“

„Třeba loď, která se dá udělat z palmy?“

„Tovární model parního palmového voru, velmi dostupný, velmi inovativní.“

„Mohla bych ho vidět?“

„Ale jistě, naše služby jsou dostupné 24 hodin denně,“ pronesla chobotnice, zašmátrala chapadlem někde ve svých útrobách a vytáhla modrošedou, světélkující kostku.

Markéta ji vzala do ruky. „To je ono?“

„Tovární model stačí položit na cílové místo v blízkosti materiálu a tapnout na tlačítko POUŽÍT.“

Markéta pokrčila rameny a položila kostku na pláž. Ani nemusela nic zmáčknout, palma zmizela a místo ní tu stála dřevěná pramice, z níž uprostřed vyrůstal komín. Saze, které vyfukoval, zahalily ostrov do černé mlhy.

„Tak přece jsi mi byla užitečná,“ usmála se Markéta na hlavonožce, který byl kvůli zplodinám z vynálezu tak špinavý, že vypadal jako zajímavě tvarovaná kostka uhlí.

Nasedla do loďky, ta sjela na vodu a hlemýždím tempem se vydala vpřed.

Konečně ostrůvek zmizel za obzorem. Kolem se rozprostíralo jen širé moře. Loďka neúnavně vyfukovala zplodiny a prorážela si cestu vlnami.

Vtom se opět objevila chobotnice, v moři na levoboku.

„Jé, ahoj,“ zamávala jí cestovatelka.

„Doufám, že jste spokojeni s naším továrním modelem,“ začala chobotnice tónem jako vystřiženým z marketingových telefonátů, kterými se studující humanitních oborů snaží po hodinovém školení na téma „psychologie zákazníka“ prodat svoji první pojistku a vydělat si tak na pořádnou pařbu.

„Ano, velmi spokojeni, děkujeme,“ opáčila Markéta stejně oficiálním tónem.

„Je nám líto, ale platba za tovární model je již po splatnosti.

Věříme, že se to stalo nedopatřením…“

„Platba?“ přerušila marketingového hlavonožce.

„Zaplaťte prosím do tří minut, nebo vám budeme nuceni odebrat orgány.“

„Co?“

„V souladu s našimi obchodními podmínkami, s nimiž jste automaticky souhlasila, když jste použila náš tovární model, máme při nesplacení pohledávky právo na vaše orgány.“

„Dobře, dobře, tak jak mám zaplatit?“

„Ideálně přímo v hotovosti naší marketingové specialistce.“

„Tak jo, tady máte,“ nabrala saze z lodi a plácla je specialistce na chapadlo. Ta se na obsah platby znechuceně podívala… a náhle měla v každém chapadle skalpel a drala se na palubu.

„V souladu s článkem 3, odstavcem 50…“

Co bude Markéta dělat?

Bojovat s marketingovou chobotnicí: 18

Zkusí uletět: 14

Ztracena ve snu - Noční můra

14

Jakým způsobem se Markéta pokusí uletět?

Bude dělat plavecká tempa: 7

Mávat rukama jako křídly: 23

Zkusí létat jen tak myslí: 79

17

Markétin první instinkt, jak při letu docílit zrychlení, bylo prudké klesání. To však zavrhla. Dravec je určitě lepší letec a střemhlavé klesání je jeho druhá přirozenost, vždyť takhle loví svoji kořist. Naopak, pokud se chce pronásledovatele zbavit, musí nahoru. Jistě je nějaká hranice, nad niž se už ptáci nedostanou. Nikdy neslyšela o tom, že by si na mezinárodní vesmírné stanici někdo stěžoval na holubí exkrementy.

Vydala se tedy vzhůru.

Brzy však zjistila, že její ruce nejsou dost silné na to, aby dokázala stoupat bez ztráty rychlosti.

„Je to jen pomůcka,“ napadlo ji, „jen pomůcka pro vůli. Prostě se musím soustředit na to, že chci zrychlit.“

Jenže ať se soustředila, jak se soustředila, zrychlení se nekonalo.

Razila si cestu vpřed tak pomalu, jako kdyby plavala v kaši.

Dravec ji doháněl.

Dobře, tak tohle nefunguje, ale když záběry rukou jsou jen pomůcka, nešlo by vymyslet nějakou lepší? Teď už nemusí řešit start, jen prorazit neviditelnou hmotu, která jí brání k cestě vzhůru.

Potřebovala by nějaký…

„Vrták,“ přišla spásná myšlenka, „to je ono, vrták!“

Přesně ve chvíli, kdy ji dravec dohnal a klovnul do paty, udělala ten nejzběsilejší manévr v historii svých snových dobrodružství. Roztočila se prudce kolem své osy.

Její tělo vystřelilo vzhůru jako raketa.

„Myslíš si, žes vyhrála, ty nicko?!“ krákoral za ní rychle se vzdalující dravec. „Já jsem jenom posel. Noční můra si tě najde! A zničí tě! A s tebou celý svět! Nikdy se do parlamentu nedostaneš včas, Jakub je už teď mrtvý!“

Otočila se, aby se zeptala, kdo je Noční můra, kdo je Jakub a proč by, u všech všudy, měla mířit do nějakého parlamentu. Ale pták už byl pryč. Propadl se pod úroveň mraků a zmizel z dohledu.

Markéta získává +1 bod VĚDOMÍ.

Pokračuj na: 67

20

Markéta letěla pod úrovní mraků a sledovala krajinu. Hory postupně přešly v nížiny a lesy ustoupily vesnicím.

Vtom se za jejími zády ozval ostrý neartikulovaný křik. Otočila se a spatřila obrovského dravého ptáka, jak se s mohutnými záběry křídel řítí směrem k ní. Jeho ostrý zobák nevěstil nic dobrého, obzvláště v kombinaci s pohledem očí, zaměřeným na kořist.

Markéta v záchvatu paniky vyrazila prudce vpřed. Dravec ji však stále doháněl.

Co Markéta udělá?

Zkusí vymyslet způsob, jak zrychlit: 17

Bude se snažit schovat: 33

Překoná strach a vydá se vstříc pronásledovateli: 43

23

Rozeběhla se, zamávala rukama a pokusila se plachtit. S cáknutím sebou plácla do vody, rychle se ale od hladiny odrazila a zkusila to znovu.

Chobotnice na ni překvapeně zírala. Když se ale Markéta odrazila potřetí, hlavonožec se vzpamatoval, vyrazil za ní a chytil ji za kotník.

„Bez to-vár-ních mo-de-lů ne-lze lé-tat!“ znělo z úst mořského živočicha, s důrazem na každé slabice, zatímco se snažil stáhnout svoji oběť pod vodu.

Markéta musí podstoupit zkoušku VĚDOMÍ.

Obtížnost: 6

Jak zkouška dopadla?

Úspěšně: 19

Neúspěšně: 16

28

Vždy milovala létání ve snu. Ačkoliv obvykle trvalo jen chvíli a začalo a skončilo zcela samovolně, pokaždé při usínání doufala, že právě tuhle noc ten sladký pocit zažije.

Teď let řídila vlastním vědomím a mohla si ho užívat do sytosti. Dívala se z výšky na ubíhající krajinu. Letěla nad horami, pokrytými zelenými loukami a hustými lesy. Hluboko pod sebou uviděla silnici, která se jako had vinula mezi zelenou záplavou lesů, jen aby znenadání skončila na vrcholku skalního útesu. Zahlédla také řeky, razící si cestu kamenitými údolími.

Zkoušela dělat ve vzduchu piruety, ale to se jí příliš nedařilo. Jen díky pravidelným záběrům rukama totiž dokázala zůstat ve vzduchu. Když přestala, pomalu se snášela k zemi. Proto každá otočka znamenala, že se propadla o kus dolů a musela pak zase nabírat letovou hladinu, což ji stálo značné úsilí.

Po jednom pokusu o piruetu se přiblížila natolik blízko k zemi, že se ocitla mezi dvěma vrcholky, nepříliš vysoko nad údolím. A v něm spatřila pohyb.

Co Markéta udělá?

Sletí dolů do údolí: 4

Obezřetně se přiblíží: 34

Ignoruje to a letí dál: 20


Jestliže se vám ukázka z gamebooku zalíbila, určitě neváhejte pokračovat ve čtení i nadále. Gamebook ve formě e-knihy či v měkké vazbě můžete zakoupit u nakladatelství E-knihy jedou.

Podělte se o článek s přáteli

Komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Lucie | 33 | Ostrava
Vítejte v mém malém světě plném knih,
filmů, her a různých zážitků.


Kontakt
friedelova@dragell.cz

Jsem také na


Mohlo by vás zajímat

Knižní podcast

Podcast Knižní drbárna, který natáčím společně se spisovatelkou Jitkou Ládrovou, si můžete poslechnout na Spotify nebo YouTube. Nová epizoda vás čeká každé druhé úterý.

Nejnovější díl: Co je náplní práce redaktora? A posílat rukopis do více nakladatelství? | Host: Jiří Štěpán

Podpořte mne

Již nyní zde naleznete například záznam z besedy se spisovatelkou Michaelou Merglovou nebo Terezou Matouškovou.

Čtenářský klub – společné čtení

V červenci čteme první díl legendární série Trpaslíci od Markuse Heitze, tak se neváhejte zapojit. Zakupte si knihu nebo audioknihu ještě dnes. Společné setkání proběhne na Zoomu 2. srpna:

  • 17:00 – debata o knize Trpaslíci
  • 18:00 – autorské čtení 4 českých spisovatelů

 

| Odkaz na Zoom bude zde |
 Jak funguje čtenářský klub a co nabízí? |
 
Markus Heitz - Trpaslíci

© 2015-2024 Dragell | friedelova@dragell.cz