Jde otisknout dnešní svět a jeho třeskutá témata do něčeho tak kouzelného a magického, jako jsou fantasy světy, nebo tak vyspělého, jako jsou sci-fi příběhy? Jiný kraj je opravdu něco netradičního z pera jedenácti českých spisovatelů, kteří se rozhodli poukázat na zásadní problémy naší společnosti.
Kolektiv autorů – Jiný kraj
První vydání: 2023
Přehled povídek
Jan Hlávka – Sami na cestě
Jela Abasová – Kéž by se netočila
Přemysl Krejčík – Dcery Neptuna, synové Amfitríty
Tereza Janišová – Sloňa
Tereza Matoušková – Sen o poupatech a trní
Vilma Kadlečková – Čas květů
Barbora Vrobelová – Kra
Petra Machová – Rohy
Veronika Salášková – Křídla
Tereza Kadečková – Dar boha vyhnanců
Lukáš Vavrečka – Trable s kuřaty
Pod drobnohledem
Jiný kraj, jiný mrav? Ale kdeže, ačkoliv se přeneseme na pole fantasy, sci-fi a hororu, přeci jen všechny tyto světy tentokrát spojí jediné – soudobé problémy lidské společnosti, ať již od těch malicherných, tak po ty závažné, které by si každý v sobě měl nějak přebrat, něco s nimi udělat či si je vůbec uvědomit. Ať už jsou hlavním tématem povídky nebo se stanou jen kulisou pro zdejší světy, pořád to jsou problémy, které na první pohled identifikujete.
A právě tato zajímavá kombinace mne opravdu zaujala. Přeci jen, vždy jsem fantasy komunitu brala jako vstřícnou, tolerantní a všímající si rozdílů. Vždyť všechny ty světy v knihách jsou tak pestré, to by přeci někdo zaslepený nemohl číst. Přesto se našli autoři, kteří se rozhodli, že je potřeba nastavit čtenářům speciálně cílené zrcadlo a třeba si uvědomit, že některé věci přeci jen přehlížíme. Přesně tohle bylo cílem dvou redaktorek této sbírky – Terezy Matouškové a Terezy Kadečkové, které společnými silami daly dohromady klubko spisovatelů, kteří se nezalekli nelehkého úkolu.
Celou antologii otvírá poměrně krátká povídka Sami na cestě od Jana Hlávky. Jedná se o horor, který si vzal na paškál rodinné vztahy, tedy především vliv hádajících se rodičů na dítě. Vezme nás na poměrně rychlou výpravu dítěte utíkajícího z domova, která je vlastně průhledná od první chvíle, kdy se objeví společnice hlavního hrdiny. První povídka se mi tak jeví jakožto nejslabší článek celého sborníku a lépe by fungovala někde uprostřed jako oddech za třeba obsáhlejší povídkou či tou s náročnějším tématem. Jako otvírák nemusí fungovat příliš dobře, ačkoliv je svižná.
Na to ovšem navazuje příběh Kéž by se netočila od Jely Abasové. Tentokrát se podíváme do fantasy světa, který na jednu stranu se snaží posunout magicko-technologický vývoj kupředu, na druhou stranu zde stojíme před zneužíváním dětské práce a také umisťováním těch méně mentálně vyspělých do ústavů. To vše máme z první ruky, protože sestra hlavní hrdinky co pozbyla na rozumu, to obdržela do vínku v magickém nadání. Ač jsme stále ve smyšleném světě, přesto sledujeme autorčin káravý prst, který nám ukazuje, že i přes zaslepenost společnosti na těchto dětech ústavy něco zanechávají. Na druhou stranu na nás zde zapůsobí jistým způsobem láska, která je jako kontrast k tomu všemu. Za mě příběhově i tematicky velmi zdařilá práce, kterou bych chtěla ze sborníkům vytáhnout jako jednu z nejlepších. Velmi oceňuji jak prostředí, tak práci s postavami. Nejraději bych se do tohoto světa vrátila znovu skrze nové příběhy, jak mne povídka dokázala neuvěřitelně vtáhnout, ovšem otázkou je, jak by to fungovalo. Právě ony kontrasty vesnice-město, pověry-pokrok, to vše je na svém místě a buduje tu správnou atmosféru vyprávění.
Ukázka z povídky Kra
Zuby se zahryzly do ledu. Ukously z něj malý odštěpek a pak se ruka napřáhla k dalšímu úderu. Zasněženou planinou se rozléhaly klapavé zvuky kostí. Ve staré ručně vytesané průrvě hloubily rybářky olků nové dno. Připravovaly se na lov.
Pět nejodvážnějších se postupně prokopávalo k vodě. Zbylých dvaatřicet odklízelo vysekaný led a odhazovalo napadaný sníh okolo průrvy. V jejích stěnách vysekávaly rybářky hluboké otvory, do nichž vkládaly dlouhé tesáky, seříznuté tvrdé kosti a tlusté ostny. Naplněné díry plnily pomocí koženého vaku vodou, která při okolní teplotě rychle zamrzala.
Izuva stála na kraji propasti a sledovala své olky při práci. Nebyl to hezký pohled. Čím níž rybářky pracovaly, tím byly nervóznější a na ostatní okolo sebe protivnější. Těžko se jim divit. Izuva z vrchu jasně viděla stěny propasti pokryté tmavými fleky zamrzlé krve ze starých bojů. Pamatovala si každou kapku, a ne všechny patřily loveným.
Viděla téct vařící krev. Těžké šupiny drtící led okolo sebe, drtící těla. Jedovatá chapadla nebo ostré drápy na ploutvích deroucí se ven z propasti. Hladová ústa plná zubů, která se otevřou při vzteklém řevu a ukážou stahující se svalstvo v hrdle.
Musela se odvrátit. Nikdy se nezvládla dívat dlouho. Místo toho raději před lovem sledovala planinu. Uklidňovala ji.
I další povídka Dcery Neptuna, synové Amfitríty od Přemysla Krejčíka nás vezme do svým způsobem fantazijního světa, do jistého okamžiku. Dostaneme se totiž mezi mořské panny. Ty, ačkoliv mezi sebou mají rozličné rozepře, co se týče rasy nebo náboženství, přeci jen nakonec musejí čelit něčemu zásadnějšímu. Příběh reflektující až nepříjemně dnešní společnost, který nás má probrat a ukázat, co je opravdu důležité, než se tím doslova zadusíme. Za mě možná škoda toho skokového zvratu, který je sice překvapivý, ale narušil dosavadní plynulé vyprávění. Nejspíše bych tam zkusila propašovat více zmínek, ať to nepůsobí jak blesk z čista jasna. Samotný svět mořských panen je ovšem působivý a skýtá spoustu příležitostí pro třeba budoucí rozpracování.
Sloňa od Terezy Janišové je naopak příběh až těžce reálný, zobrazující dnešní honbu za internetovou dokonalostí, protože sociální sítě vládnou světu. Jak moc ovlivňují nás a naše myšlení? Co naše chování k druhým? Jako by se ty pravé a důležité hodnoty lidského života vytrácely, aby byly nahrazeni klamným pozlátkem. Povídka zobrazuje Soňu, která se díky náhodě nebo snad kouzlu dostane do cizího, podle ní hezčího těla. Přesto stále hledá sama sebe v tom dokonalém světě. Povídka působí spíše jako pohádka pro mládež, která ve svém závěru skrývá mrazivé ponaučení, ale přesně něco takového bych od Terezy Janišové čekala, takže pro mne příjemné počtení.
Navazuje povídka, která nás opět přenese do ryze fantasy světa. Tentokrát se podíváme do samotného Podmoří (ačkoliv neznalost světa není překážkou), protože autorkou Sen o poupatech a trní není nikdo jiný než Tereza Matoušková, která také stojí za vznikem této antologie. Ta si vzala na paškál poměrně nelehké téma a to je sexuální obtěžování a násilí na podřízených. To vše zaobalila do příběhu, který je takovým malým retellingem Šípkové Růženky. Jsme svědky jednoho nepovedeného pokusu a je potřeba se propracovat do laboratoře v zajetí divoké rostliny. A překvapivě je k tomu povolán také nekromant, protože nikdy nevíte, co vás čeká uvnitř. Tereza se s tím opravdu popasovala na výbornou, nezalekla se nelehkého tématu, které postupně vystrkuje napříč dějem růžky a jedná se o můj další top z tohoto sborníku.
Přesně ve středu antologie se nachází povídka Čas květů od Vilmy Kadlečkové, která nás vezme do zcela odlišného světa. Nejprve to vše voní jako fantasy, ale brzy se to převrátí naruby, ale nic to na tváři příběhu nezmění. Přemýšlím, jak totiž povídku uchopit a představit, protože to prakticky ani není v mých silách. Jejím hlavním prvkem jsou nová slova se svými významy, které prostě jen tak nemůžu použít, abyste pochopili. Díky tomu je vlastně i Čas květů obtížnější na čtení a je potřeba věnovat mu patřičnou pozornost. Už ale výše z mých slov vás třeba navádí k tomu, že tohle počtení bude o jinakosti a jak moc nutí okolí člověka, aby byl stejný a zapadal do jejich přijatelných měřítek. Ačkoliv je povídka směřována k jednomu konkrétnímu druhu jinakosti, dá se tohle podle mého názoru vztáhnout na cokoliv, protože právě díky nově nastaveným parametrům slova a jeho vnímání zde není nic definováno jako u nás.
Následuje povídka, která se najednou bude zdát svižná, oproti předchozímu kousku. Kra od Barbory Vrobelové je nemilosrdná, s motivy fantasy nás přivádí do zmrzlé pustiny, kde smrt je na denním pořádku. Už od počátku budeme čelit rasové nesnášenlivosti, kdy dva kmeny se z důvodu přežití spojily, ale oba jsou vzhledově tak rozdílní. Ne každý tohle dokáže přenést přes srdce a jelikož se další hladomor blíží, někdy je potřeba prostě „chránit ty své“. Překvapivě vše je tak nějak přirozeně zpracované, že až po přečtení povídky a zamyšlení se, jaké bylo její téma, mě to vlastně ťuklo do čela. Něco, co ve fantasy světech prostě stabilně funguje a navíc bylo plně využito všech reálií zasazených do příběhu tak, že je vše plynulé, plnohodnotné. Kromě tohoto hlavního „společenského problému“ ještě na pozadí probíhalo tání ledovců jakožto enviromentální téma.
Mohlo by vás zajímat
Vyzpovídala jsem pro vás Terezu Matouškovou nejen ohledně povídkové antologie Jiný kraj, ale na přetřas došla také její připravovaná kniha Pláč němých bohů, literární kurzy a vydávání knih celkově. Pokud jste online besedu promeškali, záznam již nyní naleznete na Patreonu.
A další povídka, která má na pozadí enviromentální téma a tentokrát se zaměřuje na kyselé deště. Ale co příběh Rohy od Petry Machové skrývá pod povrchem? Opět čistokrevné fantasy, které nás přenese do světa magie, kde ženy jsou po vdavkách spoutávány muži tím, že si uříznou rohy. Na znak podvolení se. A této tradici nezabrání ani vaše postavení, ať je jakékoliv, protože žena je vlastně dobytek. Ale hlavní hrdinka se tak nechce cítit, snaží se naplno užívat života a mít svá rozhodnutí. Tempo povídky je trochu pomalejší, hodně vypráví, ukazuje, než se dostane k věci, ale celkově se dočkáme zajímavého rozuzlení. Ačkoliv si myslím, že zrovna v naší zemi téma tohoto příběhu není aktuální – vždyť se podívejte, co všechno můžeme – pořád jsou země, kde se tohle děje, kde nejen stabilně jsou ženská práva utlačována, ale také s příchodem nových režimu i v této době. Spíše tak než zamyšlení se nad naší společností je to spíše uvědomění si, co vše máme na rozdíl od těch méně šťastně narozených.
Opět jednoslovně nazvaná povídka, Křídla od Veroniky Saláškové. Rozhodně bych se nebránila, kdyby tyto povídky měly trochu kreativnější názvy, protože na mne působí spíše jako pracovní názvy. Každopádně vraťme se k dílku, které se zaobírá velkým problémem vyspělých společností. Jak se totiž zvedá kvalita života, zvedají se i požadavky na práci a ženy odcházejí od kariéry k dětem v pozdějším věku, což má za následek i horší plodnost. V povídce Křídla se nám dostane přesně této surové reality, kdy sledujeme jeden pár snažící se o vytoužené dítko. Jejich poslední možností se stává jedna vybraná klinika, ovšem co je tam čeká, to už se dočtete v tomto mrazivém, svižném urban fantasy (tedy mrazivé bylo nejspíše pro mne, když mám doma malou dcerku). Další, již do třetice všeho dobrého, povídka, která lehce poukazuje enviromentální problémy. Rozhodně bych tyto tři povídky nedávala za sebe, ale rozprostřela je kvůli stejnému pozadí problému s naší planetou.
Dar boha vyhnanců pochází z pera Terezy Kadečkové, druhé spisovatelky, která dávala tuto antologii dohromady. Konečně další sci-fi (alespoň svým způsobem), které překvapí nejen svými světem (a mě jako ajťáka pohladilo po duši), ale hlavně vám učaruje svými postavami, které se parádně doplňují a vytváří neopakovatelnou atmosféru dospělácké nenávisti k těm „odlišný“ a dětské nevinnosti, která si snaží nevyřčené vysvětlit nějakým způsobem po svém. Když malá Tigra navštíví svoji maminku v kláštere, přijde s jedinou prosbou, ať její máma pomůže městu, odkud Tigra přišla a kde žije se svojí druhou mámou. Charaktery se nejen doplňují právě nevinností a dospěláckým věděním a viděním světa, ale také tím, jak Tigra nedokáže prakticky mlčet, zatímco Manatee složila slib mlčení svému bohu. Ačkoliv by se mohlo v povídce trochu pošťourat kvůli některým reáliím, ale věřte mi, že to vše přehluší působivý a velmi roztomilý příběh matky a dcery, které byly odloučeny časem. Za mě je tohle třetí povídka, kterou musím vyzdvihnout jako top příběh sborníku.
Celou knihu uzavírají Trable s kuřaty od Lukáše Vavrečky, které vám promítnou před oči krutou realitu dnešních ani ne slepic, ale doslova kuřat, protože víc ty chuděrky času nemají. Hlavní hrdina student se tak nějak proplétá mezi školou, milostným životem a rodinou, až se to celé tak nějak začne zvrhávat temnějším směrem, knihu totiž stejně jako otevíral, tak i uzavírá horor. Ačkoliv tady mi tentokrát chyběly nějaké fantasy nebo mysteriózní prvky a moc mi tedy tímto prostředím nesedla povídka mezi ostatní. Každopádně využívá netradičního prvku, kdy nám jednou za čas reflektuje, co hlavního hrdinu čeká. Ne vždy to čtenáře potěší, ale myslím si, že na malém povídkovém rozsahu to funguje a hlavně to tam přináší tu temnější vypjatou atmosféru. Přiznám se, že pro mě nejkritičtějším a nejděsivějším okamžikem nebyl samotný závěr příběhu, ale fakt, že matka hlavního hrdiny ráda sahala na maso a pak bez opláchnutí rukou na cokoliv jiného. Ačkoliv ráda vyzdvihnu, že z běžného života dokáže doslova popsat hororové momenty všední reality některých rodin, přeci jen je škoda, že právě tohle mě napadne při vzpomínce na povídku Trable s kuřaty. Každopádně někoho tématem netknutého by jistě oslovil i zbytek, který se snaží okrajově čtenáře seznámit s tematikou brojlerů.
Ačkoliv startovací a cílová čára při čtení této knihy není pro mě úplně to nejlepší, celkově kniha Jiný kraj funguje, přináší zajímavá témata a zanechává čtenáře v zamyšlení. A to nejen nad příběhem, ale právě nad těmi momenty, které reflektují náš dnešní svět.
Závěrečné shrnutí
Komu bych Jiný kraj doporučila ke čtení? Rozhodně všem, kteří netuší, zda dát českým autorům šanci, protože tady máte výborné malé příběhy a můžete zjistit, koho styl by vás třeba zajímal dále. Také doporučuji všem, kterým není náš svět lhostejný a věří, že bychom se k sobě a planetě měli chovat lépe. Kniha totiž dokáže nabídnout mnoho rovin a přinést nejen zajímavé počtení, ale také témata.
Mohlo by vás zajímat
Zakoupení knihy
Autoři: Jela Abasová, Jan Hlávka, Tereza Janišová, Tereza Kadečková, Vilma Kadlečková, Přemysl Krejčík, Petra Machová, Tereza Matoušková, Veronika Salášková, Lukáš Vavrečka, Barbora Vrobelová
Název: Jiný kraj
Žánr: Fantasy, sci-fi, horor
Počet stran: 312
Vazba: Měkká
Nakladatelství: Golden Dog
Rok vydání: 2023
