Chlapec a volavka | Kouzelná výprava do jiného světa, která není pro nejmenší diváky

Tak jako Cesta do fantazie, tak i snímek Chlapec a volavka vezme zvědavého diváka do neznámého světa, který ani tentokrát není zrovna přívětivým místem a malého Mahita řádně otestuje.

Když se volavka stane průvodcem do světa za zrcadlem

Válka si vždy žádala oběti a nemusíte být nutně ve válečné frontě. Stačí být v bezpečí domova, svého města, jenže bombardóvání může válku a smrt přinést až k vašemu prahu. To se stalo osudným také Mahitově mamince, která vždy pomáhala lidem díky své práci v nemocnici. Jenže onoho večera nemocnici pohltí bomby a plameny a ona má zrovna službu, ze které se domů už nikdy nevrátí. To vše nese Mahito se svým otcem špatně, a tak se o rok později nakonec z města stěhují na poklidný venkov, kde na chlapce čeká jeho nová náhradní maminka.

Není ovšem jediná, kdo jej vítá. K domu totiž v den jeho příchodu přilétá volavka a dokonce drze propluje po terase, aby se s Mahitem přivítala. Nikdy dříve to neudělala a jak to tak vypadá, nyní má potřebu se zvědavě kolem nového obyvatele domu ochomýtat. I přesto pro něj není překvapivě tím nejzajímavějším, protože na pozemku stojí také stará zabarikádovaná budova.

Trailer k filmu Chlapec a volavka

Jaký je poslední film Hajaa Mijazakiho?

Není to poprvé, co slyšíme prohlášení od známého filmaře Hajaa Mijazakiho z japonského studia Ghibli, že je to od něj již poslední snímek, který divákům představuje. A je potřeba zmínit, že od předchozího jeho počinu Zvedá se vítr uplynulo už neuvěřitelných 10 let. Bude to tentokrát opravdu naposledy, co se s novou tvorbou tohoto velikána animovaných filmů setkáváme nebo se ještě pokusí znovu navrátit? A jaký je jeho možná poslední film?

Chlapec a volavka představuje mistrovské dílo, které odráží Mijazakiho typická schémata jako každodenní život, láska k přírodě, ale i k samotnému jídlu. Dokonce zde naleznete i moment, kdy se autor odkazuje na svoji lásku k letadlům, ačkoliv do vzduchu tentokrát nevzlétneme. Celkově ale máte pocit, že se tentokrát Hajao Mijazaki ohlíží také za vlastním životem. Za matkou a otcem, jejich osudy a prací, stejně jako stěhování a nové školy. To vše v odkazech hned z počátku promítá na filmové plátno, aby vytvořil malému Mahitovi půdu pro dechberoucí fantasy dobrodružství.

Ačkoliv se chlapec nejprve vyrovnává s novou situací, rodinou, školou a prostředím, přeci jen postupně začneme tušit, že tady bude něco víc než jen obyčejné životní etudy. Zvláště potom, co se volavka dožaduje chlapcovy pozornosti, poté se v jedné ze scén zazubí a nakonec i promluví. Film nás postupně odvádí do podivného světa, kde je všechno možné.

Tak jako vždy, i nyní nám přináší příběh, v jehož kulisách zkoumá rodinné vztahy a vazby. Otvírá otázku vztahu mezi matkou a dítětem, promlouvá o tom, kdo je to matka a jak silná mateřská láska může být. Tentokrát dává do popředí také vyrovnávání se se smrtí té nejbližší osoby. To vše v kontrastu fantaskního světa, do kterého se Mahito svým přičiněním dostane. Nejsou to ovšem jediná témata, která se prolínají dějovou linkou a odkazů na náš život a zamyšlení se nad naší budoucností je zde více.

Nejprve vyprávění v novém světě působí notně chaoticky, než do sebe začnou jednotlivé dílky puzzle zapadat. I přesto je nutno poznamenat, že tentokrát je příběh opravdu hutný a rozhodně bych se nebála celkový čas natáhnout a pořádně si vše do detailu užít. (Nemohla by být prostě prodloužená verze pro fanoušky jako třeba v případě Pána prstenů?)

Kromě toho jako by Chlapec a volavka postrádali lehkost a svižnost jeho ranějších děl. Působí to těžkopádněji a zachvátí vás podivný skličující pocit, za který nemůže jen úmrtí hned na počátku filmu, ale také místy taková tajemná, až potemnělá hudba, při které máte pocit, že by klidně pasovala k prohledávání strašidelného domu. Ale i přesto vás čekají mnohé záběry typické svou jasností, pestrými barvami a hlavně všeobjímající přírodou.

Celkově mne překvapilo, kolik v kině bylo rodin s malými dětmi a to třeba i pětiletými. Možná si na první pohled řeknete – animáky, ano, to bude pro děti. Možná i vzhledem k věku mladého hrdiny a jeho pouti do „světa za zrcadlem“. Chlapec a volavka ovšem opravdu především promlouvá o těžkých vrstvách vztahů, je to takové rodinné drama odehrávající se na cizí půdě. A pokud si i přesto říkáte, že dětem stačí obraz, pak jen dodám, že se v snímku opakovaně objevují personifikované andulky, které rády baští lidi a pronásledují našeho hlavního hrdinu s nožem a vidličkou. Prosím, neberte malé děti na tohle do kina a raději si užijte všechny ty vrstvy příběhu, které si pro vás Hajao Mijazaki připravil, sami.

Otázkou tak zůstává, jestli si dokáže tento film získat také diváky, kteří nejsou fanoušky animované produkce pro mládež až dospělé či přímo studia Ghibli. Můj muž řekl, že si snímek užil, ale nutně by jej nepotřeboval vidět na velkém filmovém plátně, kdyby nebylo mě. Já jakožto milovnice této tvorby jsem si to vše na plátně naopak velmi vychutnala a závěr mne dokonce dostal tak do kolen, že jsem se u filmu jako takového po dlouhé době rozplakala. Nemyslím si, že televize by mi dokázala zprostředkovat tak plnohodnotný a omračující zážitek jako kino – tedy alespoň ne tak efektivně. Takže jít do kina nebo ne? To už je zcela na vašem uvážení, jestli je produkce studia Ghibli a Hajaa Mijazakiho to pravé pro vás.

Závěrečné shrnutí

Ačkoliv Chlapec a volavka může svým vzezřením mást, tohle je film spíše zaměřený na dospělého diváka. I když nám představuje koncept Alenky v říši divů, ve svém nitru řeší těžkosti vztahů matky a syna, ale nakousává i třeba křehkost našeho světa. Je to spíše taková mistrova závěrečná balada v lehce sklíčenější podobě, jako by se opravdu se slzami v očích loučil s tímto světem své tvorby. (Ale třeba vše bude ještě nakonec jinak, jak se šeptá.)

Mohlo by vás zajímat
Zhlédnout další filmy od Hajaa Mijazakiho na Netflixu

Chlapec a volavka (Kimitači wa dó ikiru ka)
Japonsko v roce 2023
Délka: 125 min
Žánr: Animované dobrodružné fantasy
Režie: Hajao Mijazaki
Knižní předloha: Genzaburó Jošino
Scénář: Hajao Mijazaki
Kamera: Acuši Okui
Hudba: Džó Hisaiši