Ergall – Galgad

Po Zemi vždy putovali její strážci, kteří dohlíželi na rovnováhu v přírodě. Byli mocní, ovládali živly, uměli se přeměnit v jakéhokoliv tvora a disponovali ohromnou silou. A právě teď přišel den, kdy se jeden z nejstarších musí probudit, aby dal vše do pořádku

Příběh

Pradávný tajemný tvor Galgad je probuzen, protože se na Zemi děje něco špatného. Nastoupil nový druh, který ničí rovnováhu v přírodě, krotí ji, chová zvířata, používá zbraní a válčí proti sobě. Galgad ale nad tímto novým tvorem nezlomí hůl a jako správný ochránce Země jde do jejich středu, aby je nejprve poznal a teprve poté vynesl rozsudek.

Knižní trailer

Styl psaní

Knihou se nese taková lehce pochmurná atmosféra, nahlížíme na lidi, kteří začínají přetvařovat přírodu. Hubí či krotí různé zvířecí druhy, škodí a navíc ještě navzájem proti sobě brojí. Do toho se nám objevují prastaré bytosti, které se snaží svět napravit. Ačkoliv jsou mocné, i přesto se lidé neváhají do toho neznámého pustit s jakoukoliv zbraní v ruce.

Ale i tak objevuje Galgad jiné lidské povahy a díky tomu vzniká fascinující dobrodružství za spravedlností a zlepšení zemského povrchu. A do toho všeho nám prosvitne nádherný popis člověkem nenarušeného prostředí, jako byste se ocitli uprostřed lesa se vší tou vůní, zvuky, hrou světel…

V knize se nachází i silné momenty, jako je třeba takové vybíjení vlků, které nemůže nikoho nechat chladným. Autor se snaží nastavit lidstvu zrcadlo, protože nevhodných činů vůči přírodě se dopouštíme dnes a denně. Právě díky lidem mizí některé zvířecí druhy z naší planety.

Moc jsem si oblíbila postavičku Forgolla, který se tam z Laprachů asi nejvíce ohřál. Jeho „Uššni.“ Mne vždycky dostávalo – tedy přeložím, tvor sesílal uspávací kouzlo svou šišlavou mluvou. Takový roztomilý a věrný skřítek.

Co mi občas při čtení vadilo, byly zdlouhavé věty nebo členění těchto vět. Měla jsem dojem, jakoby se autor snažil vyvarovat použití spojky „a“, takže mi některé věty přišly při čtení kostrbaté (tzv. nešly přes jazyk). Ale jedná se o autorovu prvotinu, nad kterou lze zamhouřit oči. Dočkáme se i další knihy, která překoná tento příběh?

Obálka

Jednoduchá obálka pracující s naší fantazií. Tajemná záhadná postava, která má pracovat s naší představivostí. Příběh vycházející z nitra země, hloubi přírody. Velmi se ke knize hodí a je mi sympatická.

Úryvek

Cítil, jak les zpívá píseň smutku.

Pocta padlým, padlým bratrům,
Již stáli tu věky, po mnoho let,
Jež smetla je bouře nebo divoký vítr,
Přírodní síla nevybírá si…

Vtom údery ustaly. Zastavil se na palouku. Paprsky slunce ho oslňovaly, dopadaly na mech, trávu, kapky rosy se v nich třpytily jako perly moří.
Znovu uslyšel ránu a hlasy. „Hurá, další.“
Měl tušení, kdo za tím vězí. Razil za nimi, kroky a oddychování provázely pomalé verše lesa.

– strana 74

Hodnocení knihy

Je to taková zvláštní kniha o přírodě a člověku. Podává příběh o fascinujícím dobrodružství za záchranu Země. Skrze knihu začnete na svět pohlížet trošku jinak a na konci vlastně přemýšlíte, zda kniha skončila tedy dobře nebo špatně. Krásný příběh, ale ještě silnější poselství.

Závěrečné shrnutí

Fotografie obálky pochází z goodreads.com.