UKÁZKA Z KNIHY | Vyslání

Ponořte se do hlubin vesmíru společně s nejnovější reality show, která se dostala na televizní obrazovky. Dvanáct mladých lidí na vesmírné lodi k sobě musí najít cestu, protože mají osídlit a zalidnit Mars. To musí být ale podívaná.

Victor Dixen – Vyslání
Série: Phobos (1)
Nakladatelství: King Cool
Rok vydání: 2023
Počet stran: 384
Vazba: měkká

Šest dívek a šest chlapců spolu letí na palubě jediné kosmické lodi, ale ve dvou samostatných oddílech. Chtějí se zapsat do Dějin s velkým D.
Vídat se smějí na pouhých šest minut týdně a pod nepřetržitým dohledem kamer si musejí do konce letu vybrat partnera, se kterým stráví celý zbytek života. Jejich úkolem bude založit nové lidské pokolení na Marsu. Taková jsou pravidla programu Genesis, nejšílenější seznamovací show v lidských dějinách.
Francouzce Léonor je osmnáct let a vyrůstala bez rodičů. Byla vybrána do programu jako jedna ze soutěžících.
Přihlásila se s vidinou slávy.
Přihlásila se, aby našla lásku.
Přihlásila se, aby se už nikdy nevrátila.
Když se ale její sen brzy změní v noční můru, na výčitky už je pozdě.

Kniha vyšla v srpnu 2023 u nakladatelství King Cool.

Knihu jsme četli v rámci čtenářského klubu.
Netušíte, co číst? Přidejte se k nám!

Čtenářský klub – Dragellin fantasy & sci-fi koutek

Čtenářský klub Dragell I přes všechny ty recenze stále netušíte, jaké knihy máte číst? Nechcete chodit na živé srazy, ale přesto si povídat s knihomoly? Přidejte se k nám a pojďme společně číst jednu konkrétní knihu, o které si pak popovídáme. Nezní to báječně? Knižní klub pro všechny Čechy i Slovák…

Zobrazit článek

Ukázka z knihy Vyslání

8. PROTIPOHLED
SILNICE NA MYSU CANAVERAL
NEDĚLE 2. ČERVENCE, 19:45

Malý černý obytný vůz s tónovanými skly a chromovanými koly přejíždí mys Canaveral po silnici lemované nízkou, letním sluncem spálenou vegetací. Míří na východ k oceánu, hořícímu v plamenech zapadajícího slunce. Cestou míjí několik aut jedoucích opačným směrem, na západ – to se vrací na pevninu poslední diváci, kteří se byli podívat na odlet rakety. Jedou se staženými okénky a z aut jim zní melodie „Cosmic Love“. Po chvíli zůstává obytný vůz na vozovce úplně sám. Jedinými důkazy toho množství lidí, které se zde nacházelo před pár hodinami, jsou plechovky od piva poházené u pobřeží a prázdné sáčky od brambůrků, které ve večerním vánku přeskakují mezi keříky. Tu a tam se z reproduktorů na kovových tyčích ozve zdvořilý, ale rozhodný ženský hlas: „Upozorňujeme návštěvníky, že se vstup na mys Canaveral ve dvacet hodin uzavírá. Děkujeme vám, že s auty míříte k východu.“
Obytný vůz ale nezpomaluje a jede dál podél tyčí.
Zastavuje se až na konci silnice před vysokým plotem s ostnatým drátem, který ohraničuje odpalovací základnu se startovací plochou. Na mříži jsou nalepené tisíce vzkazů pro ty, kdo se vydali do vesmíru – gratulace, blahopřání a tajné sny, které odesílatelé doufají, že se tak dostanou do nebe. Leží tu také kytice, plyšáky a stovky dalších dárků od těch, kdo zůstali na zemi. Dvě stě metrů za záplavou darů je vidět základnu: je to kovová plošina s jeřáby obklopená velkými hranatými hangáry a bílými silnicemi. Areál je úplně vylidněný.
Dveře obytného vozu se otevírají.
Vystupuje upravený mladý muž oblečený velmi elegantně: béžové bavlněné kalhoty, dokonale střižené tmavomodré sako, červené tričko s límečkem. Hnědé vlasy má pečlivě sčesané na pěšinku na straně a oči mu zakrývají brýle s černými obroučkami. V ruce drží malou černou plastovou krabičku. Stiskne na ní tlačítko a přibližuje si ji k ústům – klik – začíná mluvit do diktafonu:
„Vzkaz pro otce. Neděle, 2. července, základna na mysu Canaveral,“ začíná nahrávku.
Podívá se na hodinky a pokračuje:
„Je 19:45. Nacházím se před plotem, který ohraničuje jeden z údajně nejlépe střežených objektů ve Spojených státech. Chystám se dokázat opak. Doufám, že se vám bude tato ukázka líbit, otče. Tak či tak, až vám tahle nahrávka přijde, nestihnete mě už zastavit.“
Pouští tlačítko a vrací diktafon do kapsy kalhot. Přistupuje k plotu a nohou odsouvá červený sametový polštář ve tvaru srdce. Otevírá dlaň, ve které drží velkého stříbřitého brouka.
„Teď je to na tobě, skarabe…,“ šeptá muž a naposledy si brouka prohlíží.
Zblízka je vidět, že se nejedná o živočicha. Stříbrná tykadla jsou z hliníku, nohy z kovových vláken a jeho vystouplé oči připomínají miniaturní čočky kamery.
Muž si přidřepne, prostrčí ruku otvorem a položí mechanického brouka na štěrk na druhé straně plotu.
„Hej! Co tu děláte?“
Mladý muž se zvedne a otočí se čelem k hlídači, doposud schovanému v malé budce a oblečenému do uniformy programu Genesis – šedého kompletu skládajícího se z košile, kalhot a kšiltovky s nášivkou planety obklopující embryo.
„Tady nemáte právo být, pan…,“ zarazí se uprostřed věty a přeměřuje si neznámého od hlavy k patě. Dochází mu, že se za sakem a tmavými obroučkami brýlí skrývá někdo mladší, než se mu na první pohled zdálo. Může mu být nanejvýš osmnáct, takže oslovení pane se ještě nehodí.
„Tys neslyšel hlášení, chlapče?“ ptá se tedy a pokládá ruku na pistoli, kterou má za opaskem. „Areál se ve dvacet hodin zavírá, jako každý večer. Mys Canaveral je od chvíle, kdy ho koupil Atlas, soukromý pozemek, žádný veřejný park. Tak mazej pryč, nebo si zapíšu tvoji poznávací značku!“
Mladík s brýlemi si sáhne do vnitřní kapsy saka a vytáhne staromódně vypadající telefon připomínající velký ovladač s krátkou anténou.
„Kruci,“ vyhrkne při pohledu na displej, „chcete mi říct, že jsem propásl odlet?“
Odfrkne si. Ve vzduchu se mísí zápach leteckého paliva s vůní keřů.
Hlídač pod kšiltem přimhouří oči – zapadající slunce ho trochu oslepuje. „To snad vidíš sám, že je pozdě!“ odpovídá podrážděně. „Tys nesledoval televizi, neposlouchal rádio a nečetl noviny ani žádné zprávy v mobilu?“
„No… ne. Navíc tady nemám signál…“
„To je normální, mobily nemají na mysu signál nikde, jde o bezpečnostní opatření. Tady používáme jenom vysílačky Genesis. Takže jsi bez šance, ještě k tomu s takovou vykopávkou místo telefonu. Lepší má i moje desetiletá dcera! Ty asi nebudeš moc technický typ, co?“
Mladík pokrčí rameny. Mořský vítr mu fouká pod sako a cuchá vlasy.
„Škoda, že jsem to nevěděl, to bych přijel dřív, abych ten odlet stihl. Stejně mám smůlu, jedu kvůli tomu až z Beverly Hills… Táta mi dal auto, abych si mohl před nástupem na univerzitu v Berkeley projet přes prázdniny tu naši krásnou zemi. Poslyšte, nemohl byste mi zařídit nějakou malou soukromou prohlídku základny, abych z toho měl aspoň něco?“
Hlídač se chvíli tváří nepřístupně a vraští obočí, ale potom přehnaně sladkým tónem řekne:
„Počkej chvilku, zeptám se…“
Odpověď doprovází vytažením vysílačky a poodchází od mladíka, druhou ruku stále na pistoli.
Mladý muž toho využívá a začíná něco vyťukávat do svého obrovského telefonu. Na obrazovce se objevuje nápis:
PROBÍHÁ PŘIPOJENÍ K SATELITU…
To ale hlídač nevidí. Je zaneprázdněn mluvením do vysílačky a stojí otočený zády, aby ho návštěvník neslyšel:
„Haló, Bobe? Tady Derek. Mám tu kluka, co zaparkoval přímo před základnou, i když už tady nemá co dělat. Nejspíš synáček boháče, co si myslí, že může všechno. Jeho auto je registrovaný v Kalifornii. Pošleš mi sem pár chlapů z ochranky?“
Hlídač se spokojeným úsměvem schovává vysílačku.
„Musím tě zklamat, chlapče,“ otáčí se zpět na mladíka, „ale tvoje soukromá prohlídka bude muset…“
Konec věty se ztrácí v řevu motoru, pneumatiky se roztáčí a hlídačovu uniformu zahalí obrovský písečný oblak. Než se prach stihne usadit, je obytný vůz daleko na silnici vedoucí na pevninu.

Jestliže vás ukázka zaujala, zakupte si knihu Vyslání ještě dnes.