Kouknout se do Afriky či na sever k Vikingům? Proč ne, vždyť k tomu stačí jen kouzelná brána fungující jako teleport a jeden ztroskotaný Říman, který má touhu podrobit si každé navštívené místo při hledání cesty domů.
The Settlers II osidlují nové kontinenty
Co byste dělali, kdybyste upadli v nemilost bohů a kvůli silné bouři vaše loď ztroskotala na pustém ostrově? Přesně tohle se stalo i římskému kapitánovi lodi Octaviovi, který čelí nemilému problému. Vrátit se zpátky do Říma nejspíš nebude úplně reálné, a tak se rozhodne společně s námořníky založit malou osadu. Osadníci (tedy The Settlers v angličtině) jsou tak na světě.
Jak se zdá, nakonec se na něj přeci jen usměje štěstí. Ač se mu na ostrově hospodářsky daří, když jeho zvědové objeví tajemnou bránu vyzařující namodralou auru, rozhodne se k ní vydat. Vždyť všechny cesty vedou do Říma!
Pojďte prozkoumat tajemné brány do nových světů
Magické brány jsou totiž vaším cílovým prvkem na každé z deseti map, které jsou pro vás nachystány. Jsou to teleporty, které vás přenesou do nových krajů a snad jednou i domů. Každé kolo tak překvapivě můžete vyhrát bez definitivního poražení nepřítele. Stačí pouze své hranice šikovně posunout tak, aby se brána nacházela na vašem území a vy tedy oficiálně mohli přejít osidlovat nová místa.
The Settlers II vás přenesou do půvabných i méně rozkvetlých krajin, kde budete mít za úkol rozpohybovat klasické řetězce jako natěžit materiály na stavění, zpracovat jídlo pro horníky a právě doly pro kutí zbroje. Vždyť žádná krajina není dost odlehlá na to, aby ji už někdo neobýval. Kromě proměnlivého prostředí kolem sebe tak zažijete také několik národů. Nemusíte se ovšem bát nějakých specialit, neboť vlastní stejné domečky jako vy jen s odlišným designem.
Doslova jako plánující velitel
Ale vraťme se ke strukturám, které stavíte a snažíte se rozpohybovat. Jsou to jakási ozubená kola, která do sebe musejí zapadnout, protože jakmile se někde objeví zádrhel, může se vám celé kolo sesypat jako domeček z karet. Takže když není obilí, nebudou prasata. Bez nich řezník neudělá šunku, která by putovala k horníkovi a je jasné, že hladový horník jen těžko vytěží rudu potřebnou pro ukutí vojenské výzbroje a výstroje.
Hra celé ovládání pojímá tím způsobem, že vy jste vrchní velitel. Rozhodujete tak, co za budovy se bude stavět, jaké např. suroviny mají přednost při transportu nebo na kterou budovu nepřítele a jak silně se bude útočit. To, co ovšem neovládáte, jsou samotní vojáci či nosiči surovin a produktů.
Nosiči se pohybují po cestičkách, které jim předem postavíte. Na jeden konec své cesty mohou donést a položit až osm surovin a berou je přibližně dle vámi nastavených priorit. Ovšem kromě toho, že ne stoprocentně ovlivníte, co postavičky chytnou a přenesou, také si navíc můžou vyblokovat cesty, když nanosí třeba na křižovatku tři nosiči spoustu surovin a nemohou nosit další, dokud to ten chudák jedním směrem neodnosí. A nastává řetězová reakce, která vyblokuje další a další rozcestí a předávky. Celý proces se hroutí a věci nedorazí na místo určení. Nic nemůže být vyrobeno, hranice chráněny a vy si koledujete o dobytí.
Férové souboje nevymřely
U vojenských tažení sice ovlivníte sílu útoku na konkrétní budovu a vždy půjdou ti nejsilnější vojáci, ovšem problémem se stává, že nemáte kontrolu, odkud tito lodičkové odejdou – z kterých pevností. Pravděpodobně z té nejbližší, ovšem může se stát, že vám odejdou z neočekávané hlídkové věže, kde zrovna obranu potřebujete jako sůl.
Samotné bitvy o věže fungují velmi roztomilým způsobem, kdy vojáci bojují jeden na jednoho a zbylí postávají kolem a čekají na výsledek, aby byl případně jejich poražený kolega opět nahrazen některým z nich v dalším souboji jednoho na jednoho. Postavičky při souboji po sobě vzájemně sekají, úspěšně či méně úspěšně uhýbají (vše je dílem náhody) a jediné, co tak můžete ovlivnit, je počet životů, které jim udává jejich hodnost. Tu zvýšíte pomocí žoldu, tedy zlatých mincí rozdávaných v jejich strážné věži. Důležitá poznámka k soubojům – nová území získáváte pouze obsazením nových (svých nebo protivníkových) strážných věží, takže nejen pozor na to, ať máte na stavění, ale třeba ať si katapultem nezboříte důležité body pro obsazení nových končin.
Jako bůh sledující veselý život na ostrově
Jak tedy vidíte, nad konkrétními panáčky nemáte zrovna dvakrát velkou moc a na vás je tedy jen stavění a určování priorit a cílů, což je trochu netradiční a pravda, další z řady The Settlers už s tímto pracují trochu dále a více pro hráče optimalizují. Možná právě proto je The Settlers II výzvou svými tak unikátními cestičkami, které musíte chytře stavět (kromě samotných řetězců lesník-dřevorubec-pila apod.).
Mimochodem, panáčky si můžete v malém okýnku opravdu velmi přiblížit lupou a sledovat tak třeba právě jejich bitvy opravdu z blízka a že je to podívaná. A pokud sledování lítých bojů není vaší prioritou, co si takhle přiblížit některého z flákajících se nosičů? Ti totiž občas čtou noviny nebo třeba dělají ze žvýkačky bubliny. Nejenom smotná grafika, ale i tyto drobné animace dělají z hry líbivou a hravou podívanou.
To vše doplňuje nezapomenutelná hudba, která navozuje pozitivní atmosféru. Škoda jen, že jednotlivá kola můžete hrát hodiny a on se ten soundtrack vždy po čase oposlouchá (a vleze do hlavy). Za zmínku také rozhodně stojí, že každá činnost zde má svůj unikátní zvuk, a tak si třeba můžete poslechnout při práci dřevorubce či kameníka a ocenit tak jejich těžkou práci.
Od prvního momentu hraní až k poslední mapě
Ač je to překvapivé, hra The Settlers II nemá tutoriál. Ani ho nepotřebuje, neboť seznámení s hrou je připraveno velmi šikovně. První mapa je totiž bez nepřítele a vám se postupně odemykají budovy, se kterými se tak seznamujete a můžete si v klidu osahat, jak co funguje a jak efektivně rozmisťovat budovy.
Celkově přidávání nových budov se dočkáte do přibližně poloviny kol kampaně. Poté už se vše notně ustálí a vy jen opakujete naučené schéma stavění na nové mapě. Slabinou se pak stává v pozdějších fázích daného kola, že jen stále na něco čekáte – až se dostaví, až dojdou suroviny z jedné strany mapy na druhou. Až dorazí vojáci z hlavní budovy na hranici k lítým bojům. Hra tak ztrácí na dynamice, zajímavosti, příběh není hybatelem a co víc, díky stupňující obtížnosti se může stát, že na některé mapě po několika hodinách hraní se dostanete do slepého bodu, kdy je potřeba provést restart kola, což může být lehce frustrující.
Zajímavostí je, že hra The Settlers II byla v roce 2006 při příležitosti desátého výročí graficky přepracována a vydána pod názvem The Settlers II 10th Anniversary. Herní mechanismy ovšem zůstaly nedotčeny.
Závěrečné hodnocení
Já vím, že tohle nemuselo znít zrovna pozitivně, ale píši tento článek především pro nové hráče, kteří hru neznají. Oproti dnešním strategiím to může být překvapivá změna, pomalé tempo, naprosto odlišný přístup fungování a transportu věcí, o souboji nemluvě. Možná to nové hráče neosloví a možná je to také výzva s originálními herními principy.
A víte co? Zakončím to jedním velkým pozitivem. Z nostalgie se k této hře jednou za pár let vždy vracím, protože ji zbožňuji, je nenahraditelná (ani svými následníky, které ovládáním už více zapadnou mezi ostatními hrami) a hlavně tu její podkresovou písničku nedokážu vyhnat z hlavy. Prostě tu-turu-tu-túú-túú.
Datadisk k The Settlers II
- The Settlers II: Gold Edition (1997)
Zajímavé odkazy
Můžete zakoupit: GOG
Název: The Settlers II
Rok vydání: 1996
Žánr: tahová strategie
Délka hraní: 50h+
Vývojář: Blue Byte
Vydavatel: Blue Byte Studio, Ubisoft
