Tereza Matoušková – Děti vánice

Za některými nemocemi stojí příroda, za jiné si můžeme sami. Ovšem ať je tomu jakkoliv, vždy mají nepříjemné následky a je potřeba nastolit věcem pořádek.

Příběh

Každá civilizace si většinou myslí, že je tak vyspělá, že ji nemůže nic ohrozit. Ale co když je tomu právě naopak? Co když onu civilizaci dokážou zničit její výtvory? Když Zorena vyrazí řešit nepokoje, zastihne ji nepříjemná vánice. Ovšem to, co se skrývá uvnitř ní, je mnohem nepříjemnější a děsivější.

Z vyřazené továrny totiž uniklo kouzlo, které začíná žít svým vlastním životem a napadá ty nejslabší – tedy děti. Jak rozsáhlé škody zatím stihlo napáchat a podaří se ty nebohá dítka ještě zachránit?

Knižní trailer

Styl psaní

Už od první kapitoly je vám jasné, že tento příběh prostě nebude pro ty mladší. Když totiž jako tichá společnost vejdeme do ztichlé továrny, zjistíme, že ukrývá něco víc. Víc smrtícího. Už od počátku nás budou strašit podivné, netypicky hladové děti, takoví malí upírci vysávající z každého předivo života. O to děsivější vytvářejí příběh, neboť stále vypadají jako malé nevinné děti.

Na druhou stranu postrádám v příběhu něco víc. Dějová linka ubíhá prostě od problému k řešení a chybí tomu něco rozvinutějšího, bohatšího, snad i zamotanějšího? I přesto, že je dějová linka taková tenčí, přeci jen se jedná o knihu s výbornou atmosférou.

Kniha je proložená množstvím vzpomínek a minulých dějových linií, které doplňují celý příběh. Přivádí nás do niterných pocitů a myšlenek hlavní hrdinů, do jejich dalších obtížných rozhodnutí, která nám je přibližují a objasňují další aktuální rozpoložení. Všechny tyto minikapitolky jsou od textu odlišeny kurzívou.

Obálka

Nádherná ilustrace z tvorby Aleny Kubíkové, která zdobí obálku knihy, je vynikajícím lákadlem pro oči. Její nádherné ilustrace navíc naleznete také uvnitř knihy.

Ukázka

„Vy si sem chodíte hrát? Ale tady je to nebezpečné.“ Nevypadalo to, že by ji děti vnímaly. Vypadaly nezdravě pobledlé, skoro až mrtvolně bílé. Wrana poklepala na rameno holčičce, která k ní seděla nejblíže. Děvčátko se na ni tázavě otočilo, usmálo se a pak se vymrštilo vpřed a zahryzlo se jí do ruky v rukavici.

– strana 12, Prolog

Hodnocení knihy

Tajemný svět Podmoří, jehož chod udává mechanické slunce, prožívá nepříjemné chvilky. Ať už továrny byly uzavřeny nebo ne, z jedné něco nemilého uniklo. Vynikající atmosféra, děsivé momenty a hlavně horda stvoření, které dříve byly děti. Uvítala bych bohatší příběh, ale i tak jsem si knihu užívala.

Závěrečné shrnutí

Fotografie ilustrací pochází z temnarka.blog.cz