Co myslíte, je dobré upsat svoji duši nějakému šílenému náboženskému kultu jen proto, abyste zdarma dostali něco, co moc chcete? Jo, zní to jako pěkná hloupost, jenže to by nebyla Aphelion, aby přesně tohle neudělala. Proč si půjčovat v bance, když je to u jiných zdarma?
Tereza Kadečková – Chapadla Černé hvězdy
První české vydání: 2024
Tereza Kadečková není ve spisovatelském světě žádnou prvničkou. Ačkoliv se přes den skrývá v nenápadném povolání učitelky, ve volném čase jako Clark Kent odhazuje svůj převlek, aby se pustila do psaní divokých příběhů bez špetky slitování s hlavními hrdiny. Na svém kontě má knihy O dracích a lidech (2020), O dracích a Sedmi (2022), severské Ve větvích Yggdrasilu (2023) či právě poslední mořem zalité Chapadla Černé hvězdy (2024). Její povídky naleznete napříč sborníky, sama také stála za zrodem jednoho z nich a to antologie Jiný kraj (2023).
Svět už není to, co býval. Celý se potopil pod mořskou hladinu a jediné, co z něj zbylo, je poslední suchozemské město. A i to se částečně noří do hlubin. Ještěže jsou tu ti symbionti, kteří po vpravení do těla začnou člověka měnit na rybu. Je totiž potřeba nových pracovních míst, shánět jídlo pod vodou nebo cíleně prohledávat dříve utopené usedlosti, zda něco potřebného neukrývají. A k tomu se žábry parádně hodí.
Tento mokrý svět je denním chlebem pro Aphelion a Perihelion. Dvojčata, které nemohou být rozdílnější. Aphelion, která se nerozvážně upsala kultu, jen aby zdarma dostala symbionta a na druhé straně Perihelion, vzorná studentka, která zasvětila svůj život vědě. Jenže kde získat kariéru, když máte pošramocenou pověst sestrou, která je u tak děsivého kultu jako je Černá hvězda?
Ukázka z knihy Chapadla Černé hvězdy
Od doby, co Aphelion narostly žábry, měla oceán ještě radši. Hluboký, temný a plný života. Jako malá vydržela hodiny jen tak se cákat na kamenné pláži, až promrzla na kost a kůže se jí zvrásnila. Plavat uměla už ve třech letech, zatímco její sestra se bála k vodě, byť jen přiblížit. Nejoblíbenějším předmětem ve škole pro ni bylo potápění a taky jí jako jediné šlo. Oceán ji k sobě volal odjakživa a dnes už se mu mohla oddávat beze strachu. Symbiont své nositelce nedovolil prochladnout, tlak vody jí neublížil ani ve velkých hloubkách. Vídala krásy oceánu na vlastní oči.
Světlo baterky otevřelo hlubinu. Symbiont jí ještě nedopřál vidění ve tmě a s trochou štěstí ho nikdy nezíská. V kuželu světla se otevřel pohled, který ji snad nikdy neomrzí. Krása a zkáza.– strana 5, kapitola 1: Aphelion
Pod drobnohledem
Příběh nás zavede do podivného postapo světa, kde žijí nejen lidé, ale také pololidé-poloryby. Jak jinak chcete přežít na malém kousku suché pevniny, když všude kolem se rozprostírá oceán? To vše způsobilo podivné vesmírné těleso Černá hvězda, které naprosto narušilo přírodní chody Země.
Ještě že také na Zemi dopadla podivná stvoření, symbionti, kteří pokud se spojí s člověkem, začnou příhodně jeho tělo měnit v nějakého mořského tvora. Což se samozřejmě doteď suchozemským lidem náramně hodí. Poslední vědecké centrum na Zemi si z toho udělalo parádní byznys a na druhé straně náboženská skupina uctívající Černou hvězdu, která nabízí symbionty zdarma, aby v oplátku navždy na sebe navázala nové ovečky.
Jsou to takové dva základní prvky, jejichž vliv na společnost sledujeme a snažíme se rozklíčovat, který z nich je pro člověka jako takového větší hrozbou. Co dokáže člověka zpracovat rychleji? Co je bezohlednější vůči jedinci pro dobro většiny? Přesně pro rozklíčování téhle otázky sledujeme dvě hlavní hrdinky, kdy každá z nich se vydala přesně tou opačnou cestou.
Pohledy vyprávění se nám co kapitola střídají mezi Aphelion a Perihelion a my tak objevujeme Zemi z jiné perspektivy. Kromě jejich vztahu s jednou či druhou mocností (tedy náboženstvím a vědou) ovládající tento malinký zbytek světa pozorujeme také jejich vzájemné vztahy, postoje k rodině a charakter. To vše dokreslují průběžná vzpomínková ohlédnutí do minulosti.
Zároveň sledujeme také proměnu Aphelion, fungování se symbiontem a nové možnosti tohoto světa, zatímco její sestra slušňačka Perihelion si zachovává své lidství se vším všudy. Díky tomu zde autorka umě vpašovala také náhled společnosti na tuto proměnu, kdy ne každý to vnímá pozitivně a do textu se tak vloudila pro nás nevulgární nadávka a označení těchto proměňujících se lidí – jsou to prostě ryby. A jak se postupně pročítáte Chapadly Černé hvězdy, máte pocit, že cítíte na jazyku pachuť toho slova, když jej některé postavy pronášejí.
Jiné postavy nedostanou hlubšího propracování, protože právě kontrast sester je pro příběh to stěžejní. Navíc kniha má poměrně skromný počet stran a i přesto nabízí poměrně bohatou a divokou jízdu. A to doslova, protože je to typicky „Kadečkovské“. Je to krátké, svižné, úderné. Žádné zdlouhavé popisy okolí, žádné vysvětlování fungování světa. Vše, co je potřeba vědět, se v textu velmi přirozeně objeví.
Velmi se mi zalíbilo, že spisovatelka také nezapomněla na vývoj světa, takže se setkáme s moderními technologiemi v podobě robotsva. To zde představuje jakýsi neutrální mezník mezi vědou a náboženstvím, ať už vlastní neoblibou vody, ale i dalšími faktory. Nejzajímavějším prvek na robotstvu je ovšem jejich bezpohlavnost. Toliko důležité téma moderní společnosti, které autorka výborně začlenila a jazykově zvládla naprosto na výbornou.
Závěr příběhu je úderný a může u čtenářů vyvolat opravdu rozporuplné reakce. (A pro mě naprosto uspokojující!) Proč, nemohu ani naznačit, to si budete muset zjistit přečtením sami. Každopádně pokud tvorbu Terezy Kadečkové znáte, máte rádi, rozhodně budete potěšeni. Přináší opět něco nového a velmi nápaditého.
Jedinou výtku bych měla k samotnému světu, u kterého jsem se nedokázala přenést přes fakt, že na Zemi zůstalo pouze jedno fungující město. A druhé menší překvapení je – kde jsou muži? Ano, máme zde jednoho mořského víláka. Rozumím také faktu, že je potřeba nabourat stereotyp a ukázat ženy ve vedoucích pozicích, ale klidně by tam nějaká ta mužská sekretářka nezaškodila.
Ráda bych asi také podotkla, že tohle je kniha, kterou jen tak žánrově nezaškatulkujete. Má mořské panny – je to tedy fantasy? Má mimozemšťany – je to tedy sci-fi? Nejspíš by k tomu nejlépe seděl štítek New Weird. Je to podivná zběsilá jízda, která má za úkol čtenáři nabídnout nečekané, což splňuje na výbornou.
Závěrečné shrnutí
Tak tohle byla ještě šílenější jízda než posledně u severského Ve větvích Yggdrasilu. Svižné, nenáročné, rovnou k věci a svým stylem naprosto typické pro tuto spisovatelku, která se nikdy s ničím a nikým nemaže. Pokud chcete nějakou po moři vonící jednohubku, rozhodně neváhejte a nechejte se strhnout proudem.
Autor: Tereza Kadečkové
Název: Chapadla Černé hvězdy
Žánr: New Weird
Počet stran: 250
Vazba: Měkká
Nakladatelství: Golden Dog
Rok vydání: 2024
