Ve staré škole v novém těle a bez jakýchkoliv vzpomínek – to prožívá během prvních chvil nového školního roku Marina, která za roky, co ji sledujeme, již vyrostla v dívku toužící po lásce.
Příběh
Když se Marina probudí do svého nového nymfího těla, je zmatená a naprosto netuší, co se děje a kdo jsou ti lidé kolem ní. Navíc je při své proměně vyrušena něčím temným, děsivým, co se kolem ní potuluje. Ale nikdo z profesorů nic neviděl, tak kde je ta nebezpečná bytost?
Marina se seznamuje se svým okolí, rozvzpomíná se, ale nedokáže se zbavit neblahého pocitu, že jí někdo usiluje o život. Ohrožující situace se totiž opakují a to na každém jejím kroku.
I tak je ale školní rok nepřerušen a Marina prožívá úchvatné okamžiky v těle nymfy, dovádí s delfíny a prožívá své první lásky.
Styl psaní
Kniha má dvě tváře, v té jedné probíhá zmatený život mladé Mariny, která při proměně v nymfu ztratila paměť. Tu druhou nám kniha odhaluje ve chvílích výuky žáků. Čtenářovi tak podsunuje duchovní nauku o vodě a jejím vlivu na tělo.
Samotný název knihy v podstatě napovídá, jak ubíhá kniha. Jsou zde akčnější a napjatější pasáže, kde se to mihne akcí a nebezpečím. Pak ovšem následuje pasáž, která vše zklidňuje, věnuje se poznatkům vody a čtenáře opět uklidňuje.
Ačkoliv je v průběhu knihy objasněn původ některých jmen, i přesto musím říct, že u příběhu odehrávajícího se v naší zemi bych uvítala i naše krásná česká jména. Tam, kde je autorka použije, je kreativní, ale daleko více postav by si zasloužilo česká jména.
Obálka
Jedná se o čtvrtý díl, který tentokrát nevydává autora přes nakladatelství, ale vsází na samonáklad. Knihu tak můžeme sehnat pouze v elektronické podobě. I přesto si myslím, že by si kniha zasloužila propracovanější obálku, tak jako u předchozích dílů. Na druhou stranu je dobře, že kniha se oprostila od dětsky vypadajících obálek.
Ukázka
Vypadali jako parta mladých turistů se svými učiteli. Jenže místo na horskou boudu, je profesor nesoucí si svou dubovou hůl zavedl do temného porostu borovic. Cesta se klikatila jako Amazonka, krátké zákruty se objevovaly zcela nečekaně. Přesto se jim šlo dobře.
„ Jdeme totiž po staré elfí či vílí cestě,“ prozradil profesor. „Číňané by řekli dračí cestě a australští domorodci je nazývali cestami písní.“– Strana 120
Hodnocení knihy
Jsem ráda, když vidím, že se čeští autoři inspirují naší vlastí, která dokáže nabídnout spoustu možností. V knize se střídá napětí a oddychové pasáže plné vodního prostředí a relaxačního plavání s delfíny. Kniha navíc čtenáři přináší mystikou naplněné informace o vodě.
Závěrečné shrnutí
Fotografie obálek pochází z goodreads.com.
