Peter Newman – Tulák

Nějaké jméno kdysi měl, ale nemluví, a tak jej nepoví. Všichni mu říkají Tulák, protože kráčí napříč démony zpustošenou krajinou. Kráčí ve zvláštní společnosti breptajícího uzlíčku pod kabátem a nespokojené kozy po jeho boku.

Příběh

Země je zpustošená démonickými stvořeními, tedy vlastně démony přežívajícími uvnitř lidských schránek. Zbylí lidé jsou míšenci, dostávají na oplátku věrnosti různá vylepšení s démonickou esencí. A lidé, kteří nechtějí spolupracovat? Končí jako schránky pro démony či materiál na vylepšení jiných lidí.

Ale nic není ztraceno, krajinou totiž jde mlčenlivý a osamělý rytíř. Nese sebou dvě věci, které jsou ve zdejším světě velmi ceněné. Prý má zachránit svět a spasit lidstvo od démonických stvoření, ale cesta je dlouhá a nebezpečná…

Styl psaní

Předně bych chtěla začít dobrou notou. Kniha má velmi zajímavý námět, představuje nový svět a osamělého člověka, který je velmi důležitý. Je totiž jedinou nadějí na záchranu světa. Cesta je navíc ukázkou dobroty a změny osudu, protože ten si každý určujeme sám.

Možná jsem od knihy prostě jen příliš očekávala, především proto, že jí doporučoval Tchaikovský, jeden z mých oblíbených autorů. Příběh mne nedokázal vtáhnout, postavy byly takové plošší, a ačkoliv měly pohnuté osudy, nedokázala jsem to s nimi prožívat. Hlavní hrdina byl mlčenlivý a o to hůře si o něm čtenář udělá představu, co je vlastně zač.

Je zde také zavedeno vyprávění dvou dějových linií – přítomnosti a minulosti, která objasňuje mnohé věci právě v přítomnosti. Je to věc, která bývá u nových fantasy světů a jejich vlastních struktur a hierarchií velmi riskantní a zde to bohužel moc nezafungovalo. Z počátku prostě sledujete člověka, o kterém se nic neví, kdo to je, kam jde, proč tam jde – prostě jen jde. A pak je konec, najednou víte vše a nechápete zvolený konec.

A abych to vzala v závěru neutrálně, pak bych jen chtěla poukázat na to, že tato kniha se řadí dle mého názoru jak do sci-fi, tak do fantasy literatury. Máme zde nějaké démony, kteří napadají lidský svět, využívají lidí jako schránek, využívá se zde mečů a brnění. Na druhou stranu jsou zde vraky různých létajících lodí a další technologie, sem tam palná zbraň a jiné. Já svět vnímala více jako fantasy (tedy ve své představivosti).

Obálka

Krásná obálka s úžasnou ilustrací, jedná se o motiv z původního vydání, který byl pro české čtenáře mírně upraven. Kromě oříznutí je taktéž barevně doladěn, nepůsobí tak mrazivě.

Ukázka

Z davu před ním se ozvaly rozčílené výkřiky. Tísnila se tu pestrá směsice míšenců, pasáků, překupníků a diváků. Z ulice se zvedaly vyvýšené plošiny na vratkých podpěrách z recyklovaného kovu, na nichž stály drátěné klece. V nich se krčily roztřesené postavy čekající, až je někdo koupí. Některým ze shromážděných dražba vynesla nové otroky, další čerstvé maso.
Tulák nepozorovaně kráčel dál.
Středu Nového Obzoru vévodila velká hromada šrotu přezdívaná „Železná hora“, památka na válku. Její srdce tvořily trosky zřícené létající lodě, okolo níž se válely zbytky vysypaného nákladu tanků a stíhaček.

– strana 9, kapitola Jedna

Hodnocení knihy

Dlouhá cesta o lidskosti, netradičním přátelství, o tom, že udat směr svému osudu můžeme my sami. Kniha o démonických válkách, tichém rytíři, hlasitější koze a ubreptaném dítěti. Škoda jen, že postavy nemají hloubku, do příběhu mi nešlo se pořádně dostat a patřičně si jej vychutnat. Myšlenka úžasná, ale zpracování drobet horší. Každopádně počtení je to příjemné a dobrodružství daleké.

Závěrečné shrnutí

Fotografie obálky převzata z nakladatelstvi.hostbrno.cz.