Lois Lowryová – Dárce

Dvanáctiletý Jonas právě dospěl do věku, kdy obdrží své zaměstnání a stane se tak plnohodnotným členem společnosti. Je celý nesvůj z toho, co mu bude vybráno a přiřazeno, ačkoliv jej jeho rodiče uklidňují a snaží se jeho obavy rozptýlit.

Příběh

Jonas žije v dokonalé společnosti bez jakýchkoliv válek či svárů, ovšem s režimem, který je potřeba dodržovat. Vykonávat práci, která byla přiřazena, nikdy nelhat, pravidelně brát léky a žít ve své rodinné jednotce, která se skládá přesně ze čtyř členů. Nejsou zde žádné otázky, společnost funguje a všichni vše berou jako samozřejmé. Aby nebyly konflikty, lidé byli zbaveni barev, hudby i dlouhodobých silných emocí jako je láska…

Jenže ještě před obřadem Dvanáctek se stane Jonasovi podivná příhoda. Zahlédne něco podivného na jablku. Poprvé v životě uvidí barvu, ačkoliv si to v té chvíli neuvědomuje. Je z této události tak rozrušen, že dokonce poruší pravidlo a odnese si jablko domů.

Na obřadu pak překvapivě není vyvolán a zůstává na pódiu před všemi stát sám, bez přiřazení k jakékoliv službě. Je mu totiž následně přiřazeno to nejtěžší možné povolání – Příjemce vzpomínek, minulosti, ale i mnohem více. Stane se Příjemcem všeho, čeho se lidé museli vzdát pro svůj dokonalý režim. Musí se stát Příjemce, musí zažít bolest, aby on jediný pak dokázal poradit v důležitém rozhodování při vývoji komunity.

Jenže toto povolání mu přinese i nevídané zjištění, že dokonalý svět neznamená prožít dokonalý život.

Styl psaní

Kniha s hlubokou myšlenkou, která poukazuje na mnoho problémů společnosti, včetně rasizmu, nefungující vícegenerační rodiny či potraty. Nalezneme i další silnější body, kterými některé země dodnes trpí a to odstranění lidí nevyhovujících nastolenému režimu a utajené popravy. Možná jsem vás teď znejistěla těmito vážnými tématy, ovšem ty jsou do knihy vloženy opavdu lehce. I přesto se v knize nachází jedna silnější drastická scéna, která nenechá nikoho chladným.

Neuvěřitelná pouť, která na pár stranách předá mnoho. Ačkoliv je hlavním hrdinou dvanáctiletý chlapec, kniha jistě potěší jak dospívající, tak ty velké. Kniha je nádherně napsaná a výborně se čte, takže vám to uteče, ani nebudete vědět jak.

Ukazuje, že být ovcí společnosti není vše. Za peníze si štěstí nekoupíte a je důležité svůj život žít a ne se jen hnát za mamonem. Dále nám ukazuje, jak je rodina důležitá a všechna ta láska v ní.

Příběh je zaměřen čistě na Jonase, je to nejvíce popsaná postava, u které sledujeme vývoj v náhledu na společnost. Zbylé charaktery jsou spíše doplňující, vykreslené dle potřeby a na jejich náhledy na společnost se pozornost knihy neupírá.

Kniha je svižně psaná, nerozebírá zbytečně systém a další věci okolo. I přesto je výborně napsaná, autorka si hraje se skladbou vět. Přináší jen to, co je třeba, aby mladé čtenáře neodradila od čtení. Na druhou stranu jsem i v tom málu našla jednu, dvě drobné nelogičnosti, které mi tam nezapadaly. I přesto mi neubraly požitek z knihy.

Kniha má otevřený konec, který pro každého může vyznít naprosto jinak. A jak autorka v závěrečném dodatku píše, je to i cílem. Právě tím, jak na závěr nahlížíme, můžeme vidět i sami sebe, jak uvažujeme, přemýšlíme. Je jen na nás, kam Jonase jeho pouť zavedla a zda je konec smutný nebo se můžeme radovat z happy endu.

Zfilmováno

V roce 2014 se kniha dočkala své filmové verze. Pokud jste viděli pouze film, jistě vám učaroval, je nádherně zpracován, postupně vás prostoupí emocemi, objeví barvy. Je to takový netradiční zážitek. Ovšem pokud si přečtete knihu, budete mít pocit, že se vlastně jedná o naprosto jiné dílo.

Kniha je o chlapci, který prozřel. Byl výjimečný, a proto byl vybrán jako dárce. Lidstvo se totiž rozhodlo být součástí systému, bez prožitků, ale v bezpečí. A on začne objevovat to pravé kouzlo života, odhalovat nesprávnost systému, protože prostě má ten dar vidět víc.

Film namísto toho vybavil příběh spoustou akčních scén, snažil se z filmu udělat jedno velké wow dobrodružství střetů, útěků a dalších věcí, a tak odvádí divákovu pozornost, rozežene jeho myšlenky a nepředává tedy to, co by vlastně měl. Navíc hlavní hrdina není výjimečný, protože on vlastně jen přestal brát prášky. Upozorňuji, že ve filmu jsou postavy starší než v knize, film se proto dostává svým zpracování do YA kategorie.

Další věcí, která byla pro mne velmi odlišná v knize a ve filmu, co se vnímání týče, je závěr. V knize je velmi otevřený a vede k němu opravdu strastiplná cesta. Jak autorka závěrem sděluje, je na každém, aby si svůj konec vytvořil.

Ve filmu se ovšem přesunou z bodu A do bodu B v okamžiku a postrádá to nějaké hlubší zamyšlení, co se to tedy s nimi stalo? Přiznám se, že po zhlédnutí filmu a přečtení knihy jsem u každého díla přišla k rozdílné představě, co se tedy stalo – což mne trochu děsí. Přeci jen, kniha má hluboké poselství, a pokud film nám podává úplně jiné myšlenky, dojmy, pocity, někde se stala chyba.

Tímto bych chtěla říct, pokud jste viděli film, neznamená to, že tuto knihu můžete vyškrtnout ze svého čtecího seznamu. Rozhodně stojí za pozornost a přinese vám něco nového.

Obálka

Moc se mi líbí naše jedinečná obálka s výborným designem. Opakující se „vzor“ v šedé a dominantní prvek vytažen barevně. Ono červené jablko jako prvek něčeho víc. Navíc je přebal takový papírový. Sice je to takový méně odolný materiál, ale obálka je pro mne taková požitkářská.

Dárce je oceňovaná a světově překládaná kniha. Není proto divu, že má i velké množství variant obálek a pro mne bylo náročné vybrat šest nejlepších. Nakonec jsem výběr musela rozšířit na 12 obálek, přičemž se stále nedostáváme k reálnému číslu počtu variant. Jelikož kniha byla zfilmována, přibylo také množství filmových obálek, kdy tu nejhezčí (vpravo nahoře) jsem přidala i do výběru.

Úryvek

Jonas sledoval očima dráhu letícího jablka, když vtom si najednou všiml, že se ovoce – a právě tuhle věc si nedokázal dost uspokojivě vysvětlit – že se jablko změnilo. Trvalo to jen okamžik. Najednou se na něm ve vzduchu něco změnilo, přesně tak si to pamatoval. Vzápětí už ho držel v ruce, pozorně si ho prohlížel, ale vypadalo jako předtím. Beze změny. Mělo stejný tvar i velikost – dokonalá koule. A stejnou nevýraznou barvu jako Jonasova halena.
Bylo to docela obyčejné, ničím pozoruhodné jablko. Několikrát si ho přehodil z jedné ruky do druhé a pak ho znovu hodil Asherovi. V tu chvíli – ve vzduchu a zas jenom na okamžik – se opět změnilo.

– strana 29, kapitola 3

Hodnocení knihy

Silná kniha dbající na emoce a psychologii společnosti. Vážná témata podává velmi lehce, takže je vhodná pro mladé čtenáře, ale jistě si najde cestu i k jejich rodičům. Výborně napsaná, líbivé texty.
Kniha mne nadchla, uběhla možná až příliš rychle, každopádně už nyní vím, že po ní určitě znovu sáhnu. Lépe zpracovaná než film vytvořený dle této knižní předlohy.

Závěrečné shrnutí

Fotografie obálek pochází z goodreads.com.