Nikdo nemá větší touhu dopadnout vraha než oběť, která díky velkému štěstí přežila. Jenže co když onen zločinec není z této doby – vlastně není z žádné doby, protože za vybranými dívkami putuje časem?
Příběh
Jsou zářivé, a proto byly vybrány. Tajemný dům dal dohromady vraha a jeho oběti v průběhu let, vždyť stačí jen otevřít dveře a vstoupit do potřebného roku. Harper, sériový vrah, jež nemá motiv, stejné oběti a působí v širokém časovém spektru – je vlastně dostižitelný?
Nikdo si vraždy nespojuje, odkud jedna z jeho obětí, Kirby, nepřežije a netouží po dopadení násilníka, po němž má na těle i na duši hluboké jizvy. Ale kdo bude rychlejší, zjistí vrah svoji chybu nebo zjistí dívka, do čeho se připletla?
Knižní trailer
Styl psaní
Příběh si hraje s prolínáním několika dějových linií. Sledujeme poslední okamžiky zářících obětí, ale také vraha, který putuje napříč časem za svým cílem. Poslední dějová linie patří dívce, která brutální útok přežila a snaží se dopátrat pravdy.
Jelikož si autorka v příběhu hraje s časem, nejprve se stáváme svědky událostí, které nám dohromady nepasují. Ačkoliv se staly v minulosti, mnohdy se k nim teprve Harper propracuje v budoucnu, protože čas je zde relativní pojem.
I přesto mi místy přišlo podivné, jak se Harper nediví nad mrtvými těly, které mu kříží cestu. Stejně tak slepě poslouchá vnitřnímu pocitu, že musí jít a zabít právě tuhle dívku. Někde se to objevilo a on to prostě bez jakékoliv myšlenky provede.
Ale i tak se mi atmosféra knihy líbila, příběh graduje, vše do sebe postupně zapadá a vyjasňují se nám všechny okolnosti. Netradičně zažijeme i útok na hlavní hrdinku a to až v průběhu knihy, kdy je to na časové ose vraha (ačkoliv Kirby to již prožila).
Obálka
Speciálně pro vydání knihy u nás vznikla naše varianta obálky zářící dívky. Provedení je zajímavé, líbivé, ovšem možná bych čekala něco údernějšího nebo mrazivějšího.
Kniha se dočkala i velké obliby v zahraničí, není proto divu, že vyšla v mnoha vydáních s množstvím obálek. Namátkově si osm z nich můžete prohlédnout níže.
Ukázka
Upocenou rukou svírá v kapse sportovního saka oranžového umělohmotného poníka. Uprostřed léta je na takovém oblečení příliš horko, ale on se za podobných okolností naučil oblékat nenápadně, nosí džíny. Vykračuje si dlouhými kroky – jako někdo kdo někam míří, i když napadá na jednu nohu. Harper Curtis není žádný somrák. A čas na nikoho nečeká. Až na výjimky.
Na trávě sedí se zkříženýma nohama dívenka. Její holá kolena, kostnatá a bílá, připomínají ptačí lebky a jsou špinavá od trávy. Vzhlédne, když uslyší, jak mu pod botami skřípe štěrk. Za ten krátký okamžik, co se na něj dívá, si Harper tak akorát stačí všimnout jejích hnědých očí a ušmudlaných zacuchaných vlasů, ale pak ji přestane zajímat a ona si zase hledí svého.– 7 strana, Harper – 17. července 1974
Hodnocení knihy
V první části na mne působila kniha zmateně, bylo zde dost neobjasněných věcí, které nedávaly smysl a i Harper se choval podivně a neurčitě. Nakonec prolínání časů dalo mnoho věcí do pořádku a vše do sebe začalo zapadat. Ačkoliv právě kvůli tomu může kniha čtenáře odradit, pokud vydržíte a přehoupnete se do druhé poloviny, vše již má smysl a je to tak báječné počtení.
Závěrečné shrnutí
Fotografie obálky převzata z goodreads.com.
