Hra na oliheň (2. série) | Vyvražďovací hra pomocí dětských her pokračuje, ale na jak dlouho?

Hra na oliheň si získala nejen velikou popularitu, ale také vlastní reality show či dokonce nyní tolik očekávané pokračování. Dokáže ovšem druhá série pokračovat v zajetých kolejích či dokonce předčit scénář první série?

Návrat do známého světa nemusí být vždy výhrou

Poté, co Gi-hun vyhrává celou hru a získá svoji vytouženou odměnu, která by mohla změnit jeho život od základů, necítí se nijak uspokojen. Jsou to totiž krvavé peníze vykoupené krví jeho nových přátel, které ve hře potkal. Každá ta bankovka doslova představuje jeden život a on není schopen s nimi nijak naložit.

Jeho rozhodnutí je tak jasné – už se nesmí konat žádné další hry. Už nesmí být další oběti na lidských životech. Lidí v nouzi bude vždycky dostatek a ti se rádi nechají zmanipulovat vidinou peněz. Je tohle ale opravdu východisko?

Pod drobnohledem

První série Hry na oliheň se stala naprostým trhákem. Každý o ní slyšel, každý ji viděl a také o ní mluvil. Tedy až na mě – přiznám se, že v té době jsem viděla také seriál Alice in Borderland pracující se stejnou myšlenkou vyvražďovacích her, které mi přišly propracovanější, postavy hlubší a smrti emotivně dopadající na diváka (berte to jako tip na must-see). Stejně jsem se ale rozhodla dát druhé sérii seriálu Hra na oliheň šanci.

Hra na oliheň opět sází na stejné kulisy a celé dění. Je to opět o samotném náboru a následném hraní dětských her, které, když vyhrajete, postupujete do dalších kol. Vyřazení hráči jsou zlikvidování a místo jejich života se nasypou peníze do společného prasátka. Jediná změna se koná v tom, že do hry vstupuje starý známý Gi-hun, který je znalý pravidel, a tak po každý hrách je vynuceno hlasování všech, zda hra skončí a dosud navršenou výhru si rovnoměrně rozdělí.

V první moment se vám může zdát, že se i hry opakují, ale je to pouze neměnná náborová hra Ddakji a následně Červená, zelená, tedy obdoba české Cukr, káva, limonáda. Následně seriál využívá dalších jiných dětských her, ze kterých dělá smrtící pasti. Ačkoliv neokoukané, na druhou stranu se přiznám, že přeci jen v prvním díle vypadaly hry zajímavěji a propracovaněji nejen co se týče pravidel, ale i prostředím, ve kterém se odehrávaly.

Tentokrát ovšem cílem hrdiny není hru vyhrát, ale naopak ji přemoci. Motivy se tak mění, ale je to jediný posun postavy Gi-huna, kterého se dočkáme. Vše tak nějak proběhlo mezi první a druhou sérií bez přítomnosti diváka. Sledujeme i další charaktery, jak se popasovávají s danou situací, jaké mají životní priority a reakce, což může zpestřit děj. Místy se u jednotlivých postav dozvíme také něco z jejich minulosti, ale hráčů je mnoho, času málo a těžko se tu buduje nějaká konektivita s divákem.

Trailer k seriálu Hra na oliheň 2

Také se nám dostane dvou vedlejších dějových linií, kdy jedna je věnována odstřelovačce pracující pro hru a další policistům pátrajícím po lokalitě hry. Díky tomu se nám lehce rozšíří pohled na zasazení této akce do zdejšího světa stejně tak jako pozadí jejího fungování.

Čeká nás překvapivě i velká akční řežba, která změní celou dynamiku příběhu. Na druhou stranu ovšem nemá takový dopad, protože v průběhu celého děje se umírá, a tak ani tyto momenty vlastně nevybočují z konceptu celého seriálu. Protože to, že na sebe hráči nemíří zbraněmi, ještě neznamená, že se svými činy navzájem nelikvidují.

Navíc si divák nejspíše ani nedokáže vytvořit patřičný vztah s postavami, a tak jednotlivé smrti vyzní naprázdno a já sama jsem postrádala nějaké to větší napětí. Prostě mi na hráčích zrovna dvakrát nezáleželo a byly to „jen postavičky v rukou scénáristy“.

Obdobně pak působí závěrečný přelomový zvrat, který divák, jenž sledoval už první sérii, čichá na míle daleko. Od momentu, kdy nastoupíme do známého prostředí her. Odhalení tak nemá vlastně onen očekávaný wow efekt a je to spíše vyhlížení toho, kdy se to dozvíme.

Celé to je završeno tím, že je děj utnut. Nedočkáme se uspokojeného zakončení nebo alespoň otevřeného konce, kdy byl hlavní dějový oblouk nějakým způsobem uzavřen. Nikoliv. Příběh je prostě utnut, ačkoliv nevysvětlí divákovi naprosto nic, nikam se neposuneme, a to ani v případě vedlejších dějových linek, ani v případě té hlavní. Samotné vedlejší dějové linky, které vytvořily dojem zajímavého zpestření, tak vyzní do prázdna. Přitom si myslím, že kdyby série byla třeba o ty dva díly delší jako je i ta první, tak by vše dokázala uspokojivěji završit.

Od toho tady máme ale třetí sérii, která by je ohlášena naštěstí již letošní rok, na léto 2025. Ovšem otázkou zůstává, když se tvůrci tohoto seriálu rozhodli pro tak drsné useknutí děje, jestli budou mít diváci ještě chuť riskovat koukání dál. Nedočkáme se opět stejné situace?

Závěrečné shrnutí

Pokud bych měla porovnat první a druhou sérii, pak ta první rozhodně vede v propracovanosti her a prací s dějovým obloukem. Na druhou stranu, pokud chcete nějakou „akční“ vyvražďovačku pro oddych, je to fajn podívání s příjemným vizuálem. Není to rozhodně nic, na co by se nedalo koukat, ale má svá slabá místa, na kterých by se dalo zapracovat.

Hra na oliheň (Ojing-eo geim)
Jižní Korea v roce 2021-x
Délka: S1 9x50min, S2 7x60min
Režie: Dong-hyeok Hwang
Scénář: Dong-hyeok Hwang
Hudba: Jae-il Jung
Hrají: Jeong-jae Lee, Byung-hun Lee, Gyu-young Park, David Lee, T.O.P a další