Pokud nemáte knihovny dost, můžete se do ní ponořit i doma skrze knihu Slovodějky. Je to totiž ústřední místo děje, je to budova oplývající magickou mocí a rozhodně to není stará nudná dáma, ale umí svým návštěvníkům i zavavřit.
Alena Adrianet Heinrichová – Slovodějky
První české vydání: 2023
Spisovatelka Alena Adrianet Heinrichová si svoji lásku ke knihám budovala již od raného dětství a nehodlala se jich pustit ani v dospělosti. Vystudovala knihovnickou školu a nyní se knihovnictví také věnuje. Ačkoliv svoji spisovatelskou činnost odstartovala nefantasy titulem Medovník s pepřem (2022), fantastika je pro ni do budoucna její jedinou cestou. Což potvrdila i titulem Slovodějky (2023) a můžeme se nechat překvapit, co si pro nás chystá dále.
Když Amálie sledovala popravu svého otce, ještě netušila, jak moc se vše změní nejen pro ni, ale pro všechny v tomhle městě. Její otec byl hlavní slovodějec, jehož jedinečná moc měla přejít dál, ale nikdo nečekal, že to bude zrovna Amálie. Protože doposud mocí vládli pouze muži.
Ačkoliv dívka vzbuzuje v radě nedůvěru, přeci jen je nyní na ní, aby prokázala ve zkoušce, že je hodna stát se hlavní slovodějkou v jejich magické knihovně. Musí prokázat, že ji ta starobylá budova poslouchá a pomáhá s kouzelnými formulemi.
Jenže Amálie má v hlavě trochu jiné starosti. Jak to, že její dobrosrdečný otec skončil na popravišti? Prý chtěl pustit branou nepřátelskou armádu, ale to dívka prostě nedokáže překousnout a ví, že pravda musí být jinde. Jenže to by s ní knihovna musela spolupracovat a odhalit jí pracovnu bývalého hlavního slovodějce.
Ukázka z knihy Slovodějky
Čas se měřil tlukotem srdce. Ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala z pódia. Sotva jsem vnímala, kdy Anastázie vydala povel otočit těžkou pákou a otevřít bránu. Neslyšela jsem trumpety, necítila jsem, jak mi Rozálie tiskne ruku. Nic kromě krvavě zlatého písma obelisku pro mě neexistovalo.
„Co je s tebou, Máli?“ zeptala se sestra. Přišla se podívat jen s babičkou. Mamka hlídala doma dvojčata a Ludvíka. Dnešní událost jí byla bolestivou připomínkou, proč ztratila milovaného manžela.
„Je jen nervózní,“ zabručel Bedřich za námi. Jestlipak krev na písmu také viděl? Trhaně jsem se k němu otočila. Pod vousy se na mě usmál a spiklenecky mrkl. „Bude to dobré, holka,“ řekl a pak mě jeho velká tlapa poplácala po rameni. Nevypadal nijak zvlášť rozladěný. Konečně jsem začala vnímat ostrý zvuk trumpet a řinčení těžké, kovové brány i celého jejího mechanismu. Díky nátěrům ji šlo sledovat s obtížemi, protože se od nich odráželo podzimní slunce.– strana 57, kapitola třetí
Pod drobnohledem
Pokud jste milovníci knihoven, určitě vás Slovodějky osloví a vtáhnout, protože knihovna je tady ústřední dějiště událostí. Právě v ní pracují slovodějky, kdy při čtení knih mohou objevit speciální formule, které jim umožní při vyrytí do patřičného předmětu jej magickým způsobem očarovat. Pračky tak třeba vůbec nepotřebují elektřinu, stačí magická formule, aby fungovaly, jak mají.
Jenže tahle knihovna je patřičná svéhlavička. Ačkoliv se v ní každý den objevují nové svazky, nijak práci slovodějkám neulehčuje. Ráda se přestavuje podle své aktuální nálady a také obsahuje místnosti, kde si přehrává příběhy svých oblíbených děl. Vpadnout tak doprostřed bitevní vřavy při otevření nesprávných dveří nemusí být zrovna příjemné.
A ačkoliv tady plně pracujeme s magií, přesto je zajímavý také svět, ve kterém se příběh odehrává. I když byste od fantasy očekávali zasazení do středověku, čemuž také napomáhá město za hradbami uzavřené celému světu, není tomu tak. Ocitáme se totiž v období první republiky se skokovými změnami a s tím spjatými problémy.
Jako je i feminismus. Toto dílo se odehrává v momentě, kdy ženy před rokem ze dne na den najednou dostaly magické nadání a muži jej naopak ztratili. Váhy moci se tak vychýlily naprosto opačným směrem a kniha zachycuje pomalou proměnu společnosti, která se s tím snaží vyrovnat. Autorka knihy se tak nastavuje zrcadlo i současné společnosti drobnými trefnými větami.
Kniha je určená především pro mládež – s mladou hrdinkou, kdy jako vedlejší linka zde funguje milý románek (nic agresivního a vulgárního) a vlastně ne jen jeden vznikající vztah. Do doposud uzavřeného města totiž přichází a přijíždí noví lidé vnášející čerstvý vítr do zdejší ustrnulé společnosti. Sukně se zkracují a poprvé se rozezní z oken jazz.
Ale Slovodějky si užije jak mladá, tak dospělá čtenářka. Je to takové to příjemné počtení užívající si prostředí, ve kterém se odehrává. Doslova se tady můžete kochat vším možným, zaposlouchat se do libých tónů klavíru a vychutnávat si atmosféru. Děj je pomalejší, ale ničemu to rozhodně neškodí, pokud si potřebujete třeba po nějaké akčnější knize někde oddechnout a odpočinout.
Jediné, co mne zamrzelo, bylo nějaké hlubší neobjasnění fungování knihovny. Od prvního okamžiku vnímáte, že má své emoce, náladovost, takže bych čekala na konci třeba objasnění hlubších motivací. Tohle je ovšem prvek, který ačkoliv je ústředním motivem, v tomto bodě mi neposkytnul nějaké uspokojující objasnění.
Obsahová upozornění
- násilí, smrt
- LGBT
- feminismus
Slovo závěrem
Na jednu stranu kniha, která přináší pomalé, příjemné a kochající se počtení v naprosto netradičních kulisách první republiky a knihovny, na druhou stranu se zaobírá také vážnějším tématem, jako je feminismus. Nečekejte žádnou akci (tedy ždibec jo), po knize sáhněte, pokud se vážně chcete zrelaxovat. Bude se líbit především dívkám a ženám.
Autor: Alena Adrianet Heinrichová
Název: Slovodějky
Žánr: YA fantasy
Počet stran: 312
Vazba: Měkká
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2023
