UKÁZKA Z KNIHY | Devět dní

V postapokalyptickém světě, kde víra a moc určují osudy jednotlivců, se setkávají dva lidé z opačných stran barikády. Agent a povstalkyně jsou nuceni spolupracovat, aby přežili v nehostinné divočině sužované záhadnou Bouří. Ponořte se do ukázky z dystopického románu Devět dní, který vás vtáhne do světa plného napětí, akce a nečekaných spojenectví.

Zuzana Strachotová – Devět dní
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 440
Vazba: Měkká
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2025

Apokalypsa, která zničila starý svět, je už tak vzdálená, že nikdo přesně neví, co se stalo. Civilizaci nyní ovládají kněží, kteří k vymáhání poslušnosti využívají náboženský fanatismus a elitní vojenskou skupinu známou jako Jestřábové. Posledním místem, kde ještě stále žije láska a svoboda, jsou nevelká města povstalců ukrytá v bezpečí divočiny. Když agent Lee Parker dostane rozkaz chytit a přivést povstalkyni Seru, musí ho splnit za každou cenu. Pronásledování je oba zavede až do nezmapované divočiny, kde zuří Bouře, z níž se dosud nikdo živý nedostal. Pokud chtějí přežít, musejí spolupracovat. Má to ale vůbec smysl, když Seru stejně čeká smrt z rukou nemilosrdných kněží? Jenže Sera život miluje, a tak se ho bude držet až do konce. I kdyby to mělo být jen na devět dní…

Dystopický román Devět dní z roku 2017 zaujal akcí, bojovými scénami, vojenskou strategií i psychologií postav. Nyní vychází v novém, přepracovaném vydání.

Kniha Devět dní vyšla v novém vydání v dubnu 2025.

Ukázka z knihy Devět dní

Tak a je to tady. Dneska k němu mám jít.
Takhle nervózní jsem nebyl od přijímání.
Kluci to na mně vidí. Naštěstí se neptají.

V

Lee se přikrčil za nízkou zdí. Odsud bylo vidět nedaleké budovy skladu docela dobře. Mávl paží a vyslal svému týmu jasné rozkazy. Rozptýlit. Obklíčit. Pomalu vpřed.
Nechal tři své muže vzadu. Ostatní pronikli do budovy. To samé se dělo na druhé straně pod vedením poručíka Craftové. Že jsou povstalci uvnitř, věděl hned, když jeden ze stopařů objevil ukrytá těla hlídek.
Uvnitř skladu panovalo přítmí. Obrovský prostor rozřezaly zdi kontejnerů na úzké nudle. Uličky se křižovaly ve všech možných úhlech, někde vznikala slepá místa, když se některý z kontejnerů uvolnil a zatarasil průchod. Po obvodových zdech se táhly železné rampy, které urychlovaly přesun přes obrovský prostor. Gigantická hala končila cihlovou přístavbou, která nejvíc ze všeho připomínala zděné bludiště o několika poschodích.
Lee rozdělil muže do jednotlivých uliček tak, aby pokud možno nenechali ani kousek bez kontroly. Ujistil se, že má každý na prsou a zádech připevněný reflexní pás, aby se ve tmě nepostříleli, a zapnul na pušce fotonický proud, který reagoval pouze při kontaktu s odrazovou plochou. Jakmile zamířil hlaveň na jednoho z členů jednotky, rozzářilo se vojákovi na hrudi číslo a zařazení. Poté mávl rukou a pět vojáků se rozplynulo v útrobách skladu. Lee ještě zahlédl, že se po něm otočila Alex Dinnersová, jediná žena v jeho jednotce. V duchu si zapsal, že ji za tuto neopatrnost musí potrestat. Pak se sám vydal úplně vpravo do polorozbořené chodby.
Jak postupoval dopředu, ubíhala mu po pravici oprýskaná cihlová zeď, zatímco se vlevo střídal jeden železný kontejner za druhým. Asi po stech metrech narazil na schody vedoucí na ochoz. Ušel ještě pár kroků, když mu před automatickou puškou bliklo v dálce číslo. Někdo od poručíka Craftové prověřoval stejnou chodbu. Stáhl se zpět k ochozu a vyšel po kovových schodech nahoru. Železný můstek křižoval prostor nad kontejnery a umožňoval přístup k těžké technice, jako byly mostové jeřáby nad železniční vlečkou.
Lee neočekával, že by někdo z povstalců pobíhal po mostech. Sklady byly plné sanitárního zařízení, ale to nejcennější bylo uskladněno v hlavní budově, v lednicích nebo regálech v místnostech odolávajících vlhku. Přehrál si v paměti plány skladiště a odbočil z ochozu do prostor na uchovávání léčiv.
Postupoval rozvážně a po chvíli pocítil, jak se mu tělem rozlévá povědomý pocit horka. Byli blízko, tušil jejich přítomnost. Nepatrně se mu zrychlil dech, avšak stále si hlídal tepovou frekvenci, aby tlukot srdce nepřehlušil okolní ticho. Pohyboval se absolutně neslyšně. Podrážky bot nevydaly ani tichý hlásek kroku, v téměř černé uniformě z vojenské bavlny bylo prakticky nemožné vyloudit zašustění. Byla to zvláštní látka, tahle bavlna. Vědecké pracoviště na její úpravě pracovalo opravdu dlouho. Nakonec se jim podařilo vylepšit jednotlivá vlákna tak, že disponovala nejlepšími vlastnostmi. Tepelná izolace, lehkost, prodyšnost. Vyrobená v dokonalém funkčním stylu a obarvená na nejtmavší odstín šedi, který ve tmě maskoval lépe než sytá čerň. Jako jeden z mála nosil pouze kalhoty, košili s dlouhým rukávem a šátek. Funkčnost a elegance v jednom.
Lee postupoval jako stín a asi po šedesáti metrech zaslechl šepot. Nahlédl do chodby, ale na první pohled nedokázal určit, ze kterých dveří vychází. Trpělivě zvažoval strategii, když se chodbou rozlehla ozvěna výstřelu. A dalšího. A dalšího.
Vypukl chaos. Opět se ocitl u jednoho ze závěsných mostů, takže trochu viděl do uliček pod sebe. Mezi kontejnery se míhaly postavy, nebylo však možné určit, kdo je kdo. Zalitoval, že si s sebou nevzal odstřelovací pušku, jenže v tomto prostoru by mu stejně byla spíš na obtíž.
Nenadálý zvuk z chodby a dupot nohou, podle rytmu ženský, ho upozornily na příchod cizí osoby. Pustil pušku, která mu sklouzla zpět na záda, bezpečně zavěšená na popruhu, a sáhl po pistoli. Nechal postavu, aby vyběhla ze dveří přímo kolem něj, a přesnou ranou jí prostřelil koleno. Žena zaječela a prakticky se zlomila v půlce kroku. Tělo setrvačností přeletělo zábradlí a spadlo dolů na kontejner. Náraz do plechu ukončil křik.
Lee neměl čas zabývat se tím, jestli bude o svědka méně. Otočil se a zamířil do chodby, kde předtím byly slyšet hlasy. Doufal, že zde není záložní východ, aby mu kořist neuprchla.
Postupně prozkoumal všechny místnosti v chodbě. Většina dveří byla odemčená, ostatní snadno vykopl. Opuštěné kóje však nenesly sebemenší známku přítomnosti člověka.
Za pár minut došel na křižovatku chodeb. Zleva k němu doléhala salva z vojenského samopalu smíšená s ozvěnou smíchu. Dal si načas, aby zkontroloval hlavní kancelář vpředu. Když se vrátil, přišli k němu dva vojáci ze skupiny poručíka Craftové.
„Kapitáne?“
Lee oplatil pozdrav.
Blonďatý muž se ujal slova. Oči mu zářily vzrušením, když podával hlášení.
„Dostali jsme tři povstalce. Obávám se, že nikdo nebude moct vypovídat, rozstříleli jsme je jak řešeto,“ zazubil se.
Lee se neusmál. „Otec dal jasné instrukce. Měli jsme zjistit, zda někdo z nich nemá přínosné informace.“
„Omlouvám se, kapitáne, nechal jsem se trochu unést.“
Potlačil chuť srazit mladíka k zemi. „Máte štěstí, že nespadáte přímo pod mé velení. Vraťte se zpátky a prozkoumejte chodby ve třetí části skladů. Podle plánů budovy tam je dost míst, kde by se mohli schovat. A koukejte je dostat živé.“
„Dle rozkazu,“ zasalutovali vojáci a jako bezstarostní kluci odběhli zpátky.
Lee se začal na své povýšení těšit. První věc, kterou udělá, bude obnovení kázně a výběr vojáků. Možná se mu to jen zdálo, ale od dob, kdy s Dawsonem a Stonem narukovali k Jestřábům, klesla úroveň vybíraných adeptů o několik procent.
Nakonec se zhluboka nadechl, vytěsnil všechny myšlenky a dal se do zkoumání levé chodby. Zdi zde byly holé a pouze nahrubo omítnuté. Bylo vidět, že skladiště se používá opravdu jen zřídka a jeho dávná kapacita nebyla k užitku.
Pokračoval tiše dopředu a cestou kontroloval každé dveře, na které narazil. Dvoje byly zamčené, ale zámek snadno a rychle překonal. Netušil, kolik povstalců proniklo do budovy a kolik z nich už zajali nebo zabili. Když už si myslel, že je tato úroveň opuštěná, donesl se k němu křik a střelba. Okamžitě se rozběhl tím směrem tak rychle, jak mu jen obezřetnost dovolila. Ozvěny výstřelů se přibližovaly. Zatočil za roh a v plné rychlosti se srazil s běžící postavou. Náraz ho odmrštil a vyrazil mu pistoli z ruky. Už v pohybu však vytahoval nůž a během vteřiny držel zbraň na krční tepně.
Od provedení čisté práce ho dělila jediná reakce, a sice poznání povědomé tváře. Zalapal po dechu a opětoval pohled, ve kterém se v jediném okamžiku vystřídal strach, úžas, pochopení, radost a znovu strach.
Vypadala skoro stejně, jak si ji pamatoval, jen vlasy měla trochu delší. Jak ji držel přimáčknutou u zdi, pocítil tlak na břiše. Něco bylo jinak, než by mělo.

Zaujala vás ukzáka z knihy? Zakupte si knihu Devět dní ještě dnes!