Podzim svým sychravým počasím láká nejen ke čtení v ušáku s teplým čajem po ruce, ale hlavně ke knihám, ze kterých vás zamrazí. Co takhle sáhnout po drobné knize plné temných příběhů, které vás donutí niterně se bát? Pojďte dnes ochutnat povídku z knihy V zajetí hladu a třeba objevíte svého podzimního knižního společníka.
Lenka Oborná – V zajetí hladu
Nakladatelství: E-knihy jedou
Rok vydání: 2024
Dostává se vám do rukou soubor temných povídek. Najdete zde zlé síly, upíry a nešťastné rodinné dědictví. Překvapí vás důmyslnost jednoho ostrova, kde se pod pozlátkem skrývá velké tajemství. Zažijete, jaké to je v zajetí hladu, kdy jsou jakékoli šance na zlepšení zcela mizivé. Dotknete se toho největšího strachu, který můžete zažít.
V neposlední řadě se vydáte na dlouhou a trnitou plavbu lodí.
Ať už toužíte pro dramatickém hororu, nebo scifi, najdete ho. Jako sluneční paprsek ve tmě, sem tam objevíte trochu naděje a lásky, které jsou jemným kořením temnoty.
Kniha V zajetí hladu vyšla v lednu 2024 u nakladatelství E-knihy jedou.
Ukázka z knihy V zajetí hladu
Pivovar
Rok 1909
Procházím se svým snoubencem ulice Londýna. Úchvatné město. I já jsem úchvatná! Mám nejmodernější účes dívek Gibson, široký klobouk jemně zabarvený do mátova. Moderní šaty stejné barvy s pohodlným korzetem a nejnovější délkou po kotníky, vše od pařížských návrhářů. Cítím se mladě, svěže a velmi šťastně. Po boku mám muže, kterého by mi mohla Londýně.
Narodil se několik let po dědečkově smrti. Pivovar byl dlouho zavřený. Dědeček zemřel v době největšího úspěchu a rozmachu pivovaru v roce 1878. Ten rok vařili široko daleko nejlepší Porter a pivovaru se dařilo. Dědečka však tenkrát našli u jedné z nádrží na pivo, šedivého a s výrazem děsu ve tváři. Všichni se z pivovaru odstěhovali, výroba byla ukončena a vše bylo zanecháno tak, jak odešli. Najmutí lidé, tehdy jich bylo padesát čtyři, také babička s dcerou Alžbětou.
Walter z něj však, jako dědic, který pivu vůbec nerozuměl, vytvořil první muzeum pivovarnictví své doby. Chtěl, aby lidé měli možnost nahlédnout do zákulisí tvorby oblíbeného moku. To, že bylo vše ponecháno tak, jak lidé odešli, se mu hodilo. Jen nádrže na pivo byly všechny utěsněny a nedaly se otevřít, pro účely muzea to však vůbec nevadilo a Walter si s tím nehodlal lámat hlavu.
Na svoji maminku si Walter pamatuje jenom matně, jmenovala se Alžběta, nemocná mladá žena se šedivými vlasy. Zemřela velmi brzy. Budily ji noční můry a o syna se moc nestarala. Otce Walter nikdy nepoznal. Proto se velmi mladý zasnoubil se mnou, touží po vlastní rodině.
Dnes má být muzeum poprvé slavnostně otevřeno a já s Walterem musíme být u toho, abychom společně přestřihli stuhu u vchodu. Radostně jdeme, ruku v ruce. V muzeu bude provádět jejich stará hospodyně, která si Walterovu rodinu pamatuje. Pracovala už u jeho prarodičů.
Přicházíme k pivovaru, je zde spousta lidí, těší se na první prohlídku. Jsme šťastní, že se projekt vydařil a část dědictví můžeme předávat dále. Stojím vedle Waltera, oba slavnostně stříháme pásku, umně zdobenou hedvábnou nití. Za velikého potlesku také jako první vcházíme do muzea. Uvnitř se lidé rozptýlí do prostoru. Součástí muzea jsou kromě výrobny piva také konírny, sklepy, sklad, ledárna a byt Walterových prarodičů. Na byt se těším nejvíce, uvidím část života předků mého snoubence.
Procházíme výrobnou piva, držím se stařičké hospodyně, dokáže tak poutavě vyprávět! Jak Walterův dědeček s láskou probíral chmel, jak slastně ochutnával doušky čerstvě navařeného Portera. Jak jeho žena pečlivě opatrovala jejich jedinou dceru. Líčí s nadšením i její lásku ke koním a své rodině.
Ptali jsme se na utěsněné nádrže na pivo, na to nám však stařenka neodpověděla.
Konečně jsme se dostali do bytu Walterových prarodičů. Byl nádherný. Vkusně zařízený, plný knih, porcelánu a obrazů. Viděla jsem nad krbem obraz šťastné rodiny, který tehdy pro dědečka maloval známý umělec. Statný muž, krásná žena a plavé usměvavé dítě – dědeček mého snoubence, jeho babička a matka Alžběta.
Vedle krbu stála komoda, pod sklem jsem zahlédla dýmku, hodinky, tabatěrku a otevřenou knihu.
Ach, v knize vidím své jméno! Velmi mě to zaskočí, volám Waltera a ukazuji mu knihu, on však nic nevidí. Podívám se znovu, ale ano! Podívej se lépe, je tam napsáno mé jméno! Jen kroutí nechápavě hlavou.
Jdu za průvodkyní a ptám se jí, jestli se snad někdo v rodině nejmenoval stejně jako já. Usměje se. „Jak jste na to přišla, mladá dámo?“
Popíšu jí, co jsme viděla v knize. Rázem její tvář zpopelaví, pokožku má mrtvolně šedou a mě svírá úzkost. Řeknete mi konečně, co se tu děje?!
Průvodkyně pomalu se slzami v očích a roztřeseným, sotva slyšitelným hlasem začne vyprávět.
Walterova babička měla dceru. Milovanou půvabnou Alžbětu, Ta ve svých šestnácti letech zahlédla v otcově knize své jméno. Nikdo jí to nevěřil, ona však zarputile trvala na svém. O devět měsíců později se Alžbětě, ačkoli nebyla vdaná ani zasnoubená, narodil syn. Rodina si myslela, že se Alžběta spustila s někým ze sluhů, chránili její čest a úzkostlivě chlapce tajili. Hospodyně uklízela a posluhovala v domě Walterových prarodičů, byla vázána mlčenlivostí. Na jaře 1878 se malý, ani ne dvouletý chlapec ztratil. Nikde nebyl k nalezení. Starý pán začal vařit Porter, chutné velmi tmavé pivo. Celé léto se pivovaru velmi dařilo, nové pivo se prodávalo jako nikdy a pivovar měl největší zisk za celou svoji existenci. V rodině už se o chlapci nemluvilo, ale veselí z rodiny vyprchalo, i když se jim stejně záhadně narodil malý Walter…
Na podzim, po vydařeném létě, stáčel dědeček z nádrží poslední sud piva. Nelíbila se mu vůně, otevřel proto nádrž a z vrchu pohlédl dovnitř. Na dně plavaly ostatky malého tělíčka jeho vnuka.
Starý pán zemřel hned u nádrže, jeho srdce nevydrželo nápor smutku a bolesti.
Nevím, co se s tělíčkem stalo, možná ho pohřbili spolu se starým pánem, tajně. Od té doby byl pivovar prázdný a nádrže nechala rodina uzavřít, aby se dovnitř nemohl nikdo dostat.
Hospodyně si povzdechla, očividně jí působí bolest celý příběh dovyprávět: Kdo uvidí v knize své jméno, postihne ho rodinná kletba. Prvorozený syn zemře!
„Slečno, nesmíte si Waltera vzít.“
Pokud vás lákají další povídky tohoto ražení, pořiďte si knihu V zajetí hladu ještě dnes!