Někdy si říkáte, že dcera zavrhnuté ex-manželky vládce je prostě jen slepým ramenem tohoto vládnoucího rodu. Jenže občas tomu osud tak chce, že se stane jediným možným legitimním nástupcem. A hlavně podezřelým z vraždy.
Jarmila Kašparová – Palác šupinatých koček
První české vydání: 2025
Jarmila Kašparová (*1986) je česká spisovatelka pracující v knihovně, skrze kterou pořádá také literární soutěž O knihovnickou sovu, jejíž výstupem je každoročně povídkový sborník. Své první povídky publikovala v antologiích, např. v Rassilonově brku nebo Žoldnéřích fantasie. V roce 2023 debutovala sci-fi románem Elektrickej strom, na který navázala Palácem šupinatých koček. Za obě knihy byla nominována na Magnesii Literu v kategorii fantastiky.
Mohlo by vás zajímat
- Autorské čtení Jarmily Kašparové z knihy Palác šupinatých koček (Patreon)
- Beseda s Jarmilou Kašparovou (4. 9. 2026, Zoom)
Palácem by se nesly zvuky stovek cupitajících nožek, jak poslové utíkali roznést tu děsivou novinu. To by to ale nesměli být drobní služebníci ukrytí před pohledy lidí v tajných chodbách paláce. Smrt cinšára se stala cennou informací k obchodu, které museli všichni využít ve vlastní prospěch.
Kdo ale může být vrahem. Že by nástupkyně, jeho vlastní dcera? Ta, kterou cinšár zapudil společně s její matkou a pojal za manželku lepší choť, která mu dala dědice? Děti, které ještě nejsou dospělé, a tak nemají nárok na trůn. Opravdu by devatenáctiletá dívka zavřená ve svých komnatách byla schopná takových piklí?
Ukázka z knihy Palác šupinatých koček
Čtyři strážní měli na pelerínách modré pruhy a vypadali díky tomu jako přerostlé stužkonosky. Peleríny slabě voněly kouřem, jako by je strážní ještě před chvilkou sušili u krbu. Byli to samí muži, vážní a urostlí. Jeden z nich měl výrazně chlupatá lýtka a hezké obočí, druhý měl velice laskavé oči, třetí měl zvlášť mohutný plnovous a čtvrtý měl velký nos.
„To je ona?“ řekl Obočí. Zřejmě jejich velitel.
Odpovědí mu bylo přikývnutí.
„Proč není v řetězech?“
„Tvrdí, že je nevinná. Šla dobrovolně. Nepokusila se o útěk.“
Vedli rozhovor nad její hlavou, jako by tam nebyla. Bekh to nevadilo, byla zvyklá.
„Není mu moc podobná,“ zabručel kdosi a Bekh překvapeně vzhlédla. Nu ano, cinšárští strážci znali osobně jejího otce. Setkala se s hodnotícím pohledem toho s hezkým obočím. Pokusila se alespoň trochu napřímit, zvednout bradu a nevypadat jako vyděšená holka, kterou někdo načapal ve spíži s prsty od medového krému. Nevěděla, proč ji zklamání v jeho tváři trápí; nikdy se nechtěla podobat otci, nikdy se nechtěla stát cinšárou, nezáleželo jí na názoru nikoho z Kjantenetnálu.– kapitola 1: Probuzení ospalého odpůledne
Pod drobnohledem
Palác šupinatých koček je titul, který se letos dostal do užší nominace na ocenění Magnesia Litera v kategorii o nejlepší fantastiku. Není divu, že mi padnul do oka a nejen mně. Prostě jsme si jej museli odhlasovat do společného čtení ve čtenářském klubu.
Kniha nás přivádí do paláce neznámého fantasy světa, jehož hlubší pozadí, význam a historii poznáváme v průběhu děje. Je to titul, který díky tomu v sobě snoubí hned několik žánrů, jako je fantasy, sci-fi (ale nic náročně technického či akčního) a krimi. Dotkneme se spousty palácových intrik, které v knize mají příjemný podíl, ale dokáží se utlumení, když je potřeba věnovat pozornost novým věcem pro orientaci.
A té je tady potřeba věnovat pozornost opravdu pečlivě. Celý svět nabízí spoustu nových slovíček, pojmenování, fungování, hierarchii. Autorka vše umně zakomponovává tak, že se lehce kontextově zorientujete v nových pojmech, ale pokud by bylo přeci jen potřeba, v zadní části knihy naleznete slovníček.
Tím ale nekončíme, protože některá jména nejsou založena na známých jazycích, v počátku vyzní podobně. Některé postavy navíc v průběhu knihy získávají další jména, jiné postavy mění pohlaví dle nálady a je potřeba to vše bystře sledovat. Navíc musím uznale pochválit, jak autorka dokázala udržet všechno to tykání, vykání, onikání a cinšárské mnohočíslo.
Za to se vám ovšem příběh velmi odmění. Nádhernou, doslova půvabnou konstrukci vět a hru s češtinou si užijete na každé straně. Příběh je promyšlený, ale i přes intriky představuje v knize ten méně náročný prvek, který si užíváte plnými doušky, držíte mladé cinšáře palce a pozorujete, jak se vypořádává se všemi novými skutečnostmi.
Není to žádná nepřekonatelná hrdinka k pohledání. Naopak sledujete sociálně spíše izolované děvče, které má pár kil navíc, nepřipadá si pěkně a matka narcistka tomu svými řečmi také nepomáhá. Jako cinšára ale dokáže postupně rozkvést a nalézat po střípkách své sebevědomí. Naštěstí na to brzy není sama a neobjevuje pouze své vlastní schopnosti, ale také to, jak fungovat jako cinšára, jako výše postavená, aniž by nebyla jak slon v porcelánu – i když i to se jí zdařile daří.
Za zmínku stojí i zdejší svět. Pro lidi i cupity, tedy malou sloužící rasu pohybující se ve svých vlastních palácových chodbičkách, je palác obehnaný zdí vlastně celým známým světem, protože za branou už je jen divočina s nebezpečnými monstry, kam se posílají trestanci do vyhnanství. Palác je ale tak rozlehlý, že zde najdete všechno. Třeba i šupinaté kočky nebo poslušné démony jakožto pomocníky v domácnosti nebo lékaře. Ale jsou vlastně těmi, kým se nám na první pohled zdají?
Kniha má proměnlivé tempo, kdy nejprve sledujeme krizovou situaci uvěznění cinšáry Bekh, vyšetřování a soudu, aby se posléze čtení zpomalilo, než dorazíme k dalšímu příběhovému oblouku. Příchod lodivoda na scénu je velkolepý, kritický a se zděšeným výrazem na tváři. Svět dostává svoji 3D podobu dalšími informacemi a my tak sledujeme něco nečekaného, velkolepého s dílky zapadajícími do puzzle skládačky. Za mě nejúžasnější pasáž celé knihy, která mne ohromila.
Autorka nic zbytečně neuspěchává a naopak všude hrdinku vypraví na nezbytně dlouhou dobu. Vše je tak příjemně vyvážené, místy napínavé, místy něžné. Ve zkratce příběh o rodině a přátelství, o lásce a o zradě. Příběh jedné královské holky, která vládnout vůbec neměla.
Možná si říkáte, že to vypadá jako klasické palácové drama, fantasy jak řemen a ono to tím i dýchá. Ale proč je pak kniha prezentována jako sci-fi? Nejedná se o nic náročného, pouze skutečnost, která logicky doplní některé mechanismy v tomto světě, ke kterým se propracujeme postupně. Nemohu nic vyzrazovat, jelikož by se jednalo o zásadní spoiler, ale pro pochopení sci-fi pasáže této knihy nepotřebujete být v tomto žánru sečtělí. Nejedná se o nic zaměřeného technologicky, militaristicky, jen jednoduchá propojka a nová úroveň celého vyprávění nutící nás jako čtenáře se zamyslet o dnešním chodu světa.
Četli jsme společně v červenci 2026 v rámci čtenářského klubu.
Obsahové upozornění
- smrt rodinného příslušníka
- LGBT postavy, vztahy
- vztahy rodičů a dětí (zadržení otcem, narcista matka)
- psychická manipulace, ponižování
Slovo závěrem
Kouzelná fantasy ozvláštněná sci-fi prvkem, kterého se rozhodně nemusíte bát, i když sci-fi běžně nečtete. Tahle kniha vyžaduje vaši plnou pozornost vzhledem ke komplexnosti světa a spoustě jedinečných slov jako je třeba chvilíle, ale je to také jazyk, kterým vás okouzlí. Určitě může oslovit i mladé čtenáře, neboť neobsahuje explicitní scény, řeší problémy mladé hrdinky, ale nastavuje takovému čtenáři právě jazykovou výzvu. Není oddechovým čtením, není young adult.
Autor: Jarmila Kašparová
Název: Palác šupinatých koček
Žánr: fantasy / sci-fi
Počet stran: 527
Vazba: pevná s přebalem
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
