Humbook 2018: Do třetice všeho dobrého aneb kromě spisovatelů dorazila i Wonder Woman!

Moje ráno začalo spíše uprostřed noci, budík hezky na půl čtvrtou, abych z Ostravy do Prahy dorazila včas. Původní myšlenka, že ve vlaku doženu nějaký ten čtecí rest, byla nakonec zavržena a já si ještě pospala. Musela jsem totiž nabrat síly na báječný den, jela jsem totiž na knižní festival Humbook 2018!

A netěšila jsem se sama. O půl deváté jsem nebyla jediná, kdo už netrpělivě postával před Kongresovým centrem, kde se celá akce měla odehrávat. Pokud tady v článku narazíte na fotku s dlouhou řadou, tak to je foto pořízené někdy kolem deváté hodiny. Otevíralo se až o půl hodiny později a do té doby se stihla řada více jak zdvojnásobit. Je hrozně fajn vidět, kolik mladých lidí má vztah ke knihám a velmi vítám tento festival, který vlastně tohle pouto posiluje a případně láká nové čtenáře ke čtení.

Sama jsem na Humbooku již po třetí, opět na novém místě a tentokrát lehce zmatená. Kongresové centrum je opravdu veliké a zkuste svěřit plánek budovy do rukou ženě. Ale já se dokážu ztratit i v obchodě, co si budeme povídat. Tentokrát se opravdu s velkou kapacitou počítalo, přednáškové sály byly prostorné, všichni si mohli sednout, dobře vidět z kteréhokoliv místa a také jsme se letos poprvé netrápili s vydýchanými prostory – výborně zvolené místo, to musím uznat.

Ačkoliv jsem z domu měla určitý plán, nebyla bych to já, abych jej na místě ještě jednou nezměnila. Moje touha potkat spousty českých autorů a užít si jejich besedy byla nakonec zatlučena do země myšlenkou, že vlastně je to jediná příležitost vidět dané zahraniční autory. Tentokrát totiž nebyl jeden hlavní sál, ale rovnou dva, ve kterých se souběžně konaly přednášky. V jednom běžela linie českých autorů a v tom druhém zahraničních. Bylo to dilema a já zatoužila mít obraceč času. Však se tady určitě nějaká ta Hermiona potulovala, tak by mi ho mohla půjčit. Ale mezi všemi těmi cosplayery, kteří na Humbook přijeli, jsem ji nakonec nenašla. Kostýmy byly opravdu nádherné, ale jeden musím opravdu vytáhnout jako top a to od vlogera Ondřeje Mergla, který sebral odvahu a notnou dávku vtipu, aby přišel převlečený za Wonder Woman. A že mu to slušelo!

Ale zpět k mému plánu, protože jsem musela utíkat na besedu s Petrou Machovou, které letos vyšel její knižní debut Dračí město. Svět s draky, to je něco, na co já dobře slyším a jelikož se s Petrou už nějakou tu dobu znám, tak jsem na její besedě nemohla chybět. Ta překvapila tím, že má sepsány již všechny díly Dračího města, které jsou aktuálně u nakladatelství Host, takže se máme na co těšit. Kniha se také pokřtila řádným politím šampaňským a s přáním všeho nejlepšího knize, sérii i autorce od kmotra Jana Kotouče.

Jelikož byla Petra Machová zaměstnána podepisováním knihy, a že se sešla opravdu pěkná fronta lidí, šla jsem si popovídat s Honzou Kotoučem, který má aktuálně na internetu kampaň pro vydání jeho knihy v angličtině. Prohodili jsme slůvko, jak se daří, že mu aktuálně bude vycházet sci-fi kniha Hranice Impéria v češtině a zamýšleli jsme se nad tím, kdo z českých autorů se vlastně pokusil dostat za naše hranice. Přiznám se, že nikdo z české fantastiky mne nenapadá. Pokud vás ano, určitě mi dejte vědět do komentářů, budu ráda.

Pak jsem se na slovíčko zastavila i s Václavem Dvořákem, který zrovna vydal dobrodružnou sci-fi knihu pro děti a mládež Písečníci a bludný asteroid. Já jsem na ni moc zvědavá a brzy se do ní začtu. Pak jsme se zamýšleli, jak je to se samonákladem a nakladatelstvím, zda je vhodné označení prvotina – protože když už vyjde kniha, nemělo by se hledět na pořadí. Když už je na světě, měla by zaujmout čtenáře, nehledě na to, kolikátý příběh z pera spisovatele to je. Trošku jsme zauvažovali, jak se dají české knihy více přiblížit zdejším čtenářům a je výborné, že je tolik knižních festivalů. Kde vlastně hledáte nové knihy ke čtení? Kde se informujete o knižních novinkách vy?

Ještě jsem skočila zpátky za Petrou, ale bylo mi jasné, že tentokrát si asi nepopovídáme a ani ten podpis neulovím. Fronta jako by se nehla, spíše naopak pořád rostla. Tak snad se všem těm novým čtenářům bude kniha líbit. Já sama jsem zvědavá, protože ji teprve rozečítám.

Na mém programu byly dál tři besedy se zahraničními spisovateli. Tedy tou první byla spisovatelka a já mám tak nějak dojem, že ženy tomuhle řemeslu nějak vládnout, ale to je možná jen dojem z tohoto festivalu, protože autorů je dost a dost. Na pódium vystoupila Claudia Gray, autorka skrývající se za tímto kouzelným pseudonymem, které u nás vyšla už hodná řádka knih. S ní se také objevila překladatelka její série Ohnivák, Zuzana Bičíková. Obě promluvily především o této sérii, které u nás vyjde třetí a závěrečný díl, ale Claudia Gray zabrousila i do Star Wars tématiky. U nás má vydánu knihu Ztracené hvězdy a rozhodně to není její poslední dílo z tohoto universa a aktuálně pracuje na dalším příběhu. Prozradila také, že nejvíce času jí v brzké době sebere práce na komiksu, ale na jakém, to neprozradila, tak se nechejme překvapit.

Hvězdou večera se pro mne stal rozhodně Sebastien de Castell. Spisovatel svůj rozhovor nesl na humorné notě a škádlil se i s překladatelem. V minulosti prostřídal spoustu povolání od archeologa, choreografa, šermíře, měl dokonce i vlastní hudební kapelu a stát pro něj na jednom místě není lehké – děla, co jej zrovna baví. Ale že by nenapsal další knihu, to se bát nemusíte, s nakladatelstvím má aktuálně smlouvu na další 8 kousků, ale jaký žánr to bude, to se uvidí až časem. Řeč samozřejmě padla i na oblíbeného kočkoveverčáka, který k sobě dostane ve třetím díle Divotvůrce další příšerku.

Jako poslední se na pódiu objevila spisovatelka Sara Raasch společně s překladatelem Zdeňkem Uherčíkem, kteří přinesli českým čtenářům knižní sérii Sníh nebo popel. Mimochodem věděli jste, že tohle není původní verze příběhu? Ten totiž Sara Raasch napsala už jako malá školačka a i zde byla zima kladná, ale to je jen jedna z mála věcí, která zůstala stejná. Na besedě se také pokřtila její nová kniha Rebelové vln, která je nejen o pirátech a aktuálně se věnuje psaní novému příběhu o gladiátorech, který píše dohromady se svojí kamarádkou.

Tak tohle byl hlavní program, který jsem navštívila. Bylo zde samozřejmě více autorů – Estelle Maskame, Kovy, Dominika Gawliczková, Pavel Bareš, Petra Stehlíková a Pavel Renčín, ale všechno se zároveň stihnout nedalo. Také zde probíhal bohatý doprovodný program ve vedlejších sálech, kde se mluvilo o booktuberech, překladatelských oříšcích či cosplayi a bylo opravdu velmi náročné si zvolit, který sál navštívíte. A pokud byste čirou náhodou (což snad ani nešlo) si z programu a besed nevybrali, mohli jste jít vyrábět třeba záložky nebo zkusit workshop na psaní příběhů.

Občerstvení tentokrát bylo zajištěno kongresovým centrem a jejich cateringem, ale mohli jste si třeba také sednou do improvizované čajovny od značky Loyd. Pokud jste potkali slečny od Chupa Chups, jistě vás podělily lízátkem a rozhodně jste nemohli minout stánek s prodejem knih. Teda vlastně mohli, z počátku zde byl vcelku nával, ale postupem večera se situace zklidnila a i já si šla nakoupit. Mrzelo mne, že nechat si podepsat knihy od autorů mohli pouze lidé s VIP vstupným, které bylo bohužel během spuštění do 24h vyprodáno. Na druhou stranu alespoň se dalo na stánku s knihami pořídit na památku podepsané kusy, ale stejně to není to samé, jako když máte v knize věnování a s autorem fotografii, co si budeme povídat.

Tak jsem si alespoň udělala fotografii s princeznou Leiou, když už jsme u universa Star Wars a spokojeně jsem zamířila domů. Mobil doma zahlásil nachozených 6 km, sotva tomu můžu uvěřit, ale příjemnější procházku si představit vážně nedokážu. Humbook letos uspořádal již třetí ročník a je to opravdu významný posun dopředu, sály byly opravdu výborné a já si mohla besedy naplno užít. Už se moc těším na další ročník.