Veronika Kašáková – Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola

Je to finalistka české Miss 2014, ovšem ve své minulosti skrývá nejednu bolest. Narodila se matce narkomance, byla umístěna do dětského domova a tím vlastně její příběh začíná. Pojďme sledovat její pouť životem v knize Zpověď.

Příběh

Veronika se nenarodila zrovna do vhodné rodiny. Drogy a hlad, to bylo její dětství. Naštěstí se ale dostala do dětského domova, kde dostala novou šanci k životu. Navíc měla u sebe vždy svého bratra Kájíka, který ji byl oporou a jedinou rodinou. Matka narkomanka mezitím skončila ve vězení a otec se o ně nijak zvlášť nezajímal.

Často si kladla otázku, zda vlastně ona nezavinila to, že je tady. Přemýšlela, jestli ji má vlastně někdo rád, když se jí matka i otec takto vzdali. Ale měla příležitost vyrůst jako každé dítě s trablemi ve škole, se svými prvními láskami. Největší motivací ji bylo ovšem něco dokázat a ukázat tak rodičům, že ona je dítě, na které mohou být hrdí.

Styl psaní

Po besedě s Veronikou Kašákovou jsem byla vnitřně přesvědčena, že si její příběh musím přečíst. Působila na mě dojmem, že vlastně za svůj úspěch velmi dřela, že knihu napsala jako motivaci pro další. Bohužel přes tento prvotní dojem vlastně z knihy cítím jen to, že ačkoliv Veronika startovala nešťastně, nakonec měla velká štěstí a podporu domova, podporu přátel v nejednoduchých situacích. Ale hlavně, když už něčeho dosáhla, bylo to jen nehorázné štěstí, většinou založené právě na tom, že je z dětského domova.

Nevím, jak chtěla vlastně děti motivovat, když vše jí spadlo svým způsobem do klína. Ano, prožila si špatné chvilky, ale ty světlé se prostě odehrály samy. Možná jsem celý text pochopila špatně, ale takto na mne opravdu působil a byla jsem zklamaná, že jsem vytouženou motivaci neobjevila. Protože když něco chci, musím na tom tvrdě pracovat – štěstí není pro každého.

Když jsem knihu četla, byla jsem velmi zmatená, v jakém věku se která událost vlastně děje. Veronika velmi přeskakuje – chytne se jednoho tématu, rozepíše ho do budoucna, pak se opět vrací a rozvijí další. Ačkoliv se v základu pohybuje od dětství do dospělosti, přeci jen tyto odskoky dopředu mě hodně mátly.

V knize je bohužel hodně dlouhých souvětí. Jsou natažena i přes pět řádků, obtížně se čtou, místy mohou působit i chaoticky. Vhodné by bylo také pohlídat si opakující se věci. Tím nemyslím jedno opakující se slovo, ale opravdu jednu opakující se skutečnost, která je na stránce dvakrát či třikrát zmíněna. Možná to mělo působit zvýrazňujícím dojmem, bohužel tento jev se objevuje v knize příliš často a působí spíše rušivě.

Hlavně optimismus

Abych se ale vrátila k jejímu životnímu příběhu, ukazuje v něm, že je jen na nás, jací budeme. Prokousala se nelehkými situacemi a nyní je to silná a usměvavá žena, která svůj optimismus přenáší na druhé lidi. Je to žena, která nepropadla svému osudu, ale na základě svých nepříjemných zkušeností se snaží dětem z dětských domovů pomoci. To je to nejdůležitější poselství, které nám předává.

Pro autorku jistě nebylo jednoduché jít s kůží na trh a možná proto je napsaná pod spoustou emocí s tolika věcmi, díky kterým se mi hůře četla. Na druhou stranu jsem ráda, že kniha oslovila filmaře a její příběh bude předán i nečtenářům. Přeci jen nám ukazuje, co všechno máme, že si toho máme vážit a i když se nám nedaří, musíme věřit v lepší zítřky.

Obálka

Přiznám se, že jsem knihu právě díky obálce úplně zazdila, dokud jsem se nesetkala osobně s Veronikou Kašákovou na besedě. Teprve ta na mě zapůsobila takovým způsobem, že jsem se rozhodla knihu zakoupit.
Bohužel fotografie na obálce na mě působí tuctově, Veronika je přemalovaná a pro mne na pohled nesympatická. A přitom při osobním setkání působila jako sluníčko, velmi milá, usměvavá slečna – taková měla být na obálce.

Veronika Kašáková - Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola

Úryvek

Máma často chodívala v noci do baru a my děti byly sami. Staral se o mě dvouletý bratr Kajíček.
Máma bývala dlouho pryč, dlouhé hodiny, a my měli hlad. Kája mě držel v náručí a utěšoval mě. Plakala jsem, chtěla jsem jíst a chtěla jsem mámu. S Kájou jsme si často
prohlíželi knížky. Knížku si vybavuji jako svou jedinou hračku v tom prázdném bytě. Hrála tam často hudba, a proto mám pokaždé husí kůži, když slyším píseň od Whitney Houston – I Will Always Love You, protože tu si pouštěla máma pořád dokola a tancovala po bytě nahá. Doma jsem slyšela často křik, pláč a sténání.
Doma nikdy nebyl klid, nebylo co jíst, jen drogy a hádky jsem slýchávala ještě dlouho poté, co jsem byla už někde úplně jinde.

– strana 14, kapitola Rodina?

Hodnocení knihy

Veronika samotná je úžasný člověk sršící optimismem, působila na mne při osobním setkání opravdu úžasně, motivačně. Bohužel to samé nemohu říct o její knize. Cítím z ní jen zoufalství, navíc se mi nezdála napsána nejlepším způsobem – špatná chronologická orientace, dlouhá souvětí, neustále se opakující fakta a pocity.
I přesto si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, protože právě vám může pomoci změnit žebříček hodnot, uvědomit si, co všechno vlastně máte a že si máte rodičů vážit. Veronice bych doporučila nepsat, ale přednášet či dále se angažovat v organizacích na podporu dětí v dětských domovech. Spisovatelka není a lépe dělá jiné věci, za které si ji lidé váží – to je její úspěch.

Moje hodnocení: 4/10

Závěrečné shrnutí

Autor: Veronika Kašáková
Název: Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola
Žánr: Životopisné
Vazba: pevná
Počet stran: 248
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Moje hodnocení: 4/10

Fotografie obálky pochází z goodreads.com.

2 Komentáře
  1. Ells
    Ells says:

    Moc krásná recenze. Právě těchto věcí se už od začátku tak trochu podvědomě obávám, protože přeci jen… Biografie osobností ve mně vyvolávají silnou nedůvěru z mnoha faktorů (což nemusí být nutně případ autorky, to jen ty předsudky). Proto jsem si nejdříve knihu zamluvila v knihovně, až na mě přijde řada, tak sama porovnám, co mi kniha dá, když se zalíbí, koupím. :) Udělala jsi dobře, že jsi recenzi napsala upřímně s rozumnými argumenty. ;)

    Odpovědět
  2. Veronka
    Veronka says:

    Zajímavé děkuji za postřehy, kritika je důležitá :-) každy si z knížky odnese, to co potřebuje. Líbí se mi, jak jste mě popsala a beru si vaše slova k srdci. S jediným s čím nesouhlasím je vaše tvrzení, ze štěstí mi spadlo do klína. Nemusíme dřít. věřte mi kolikrát ta největší dřina je najít v sobě viru. Přeji vám do života jen slunce a štěstí a když v nej budete věřit, budete ho mít, bez práce :-)

    Odpovědět

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *