Ukázka z knihy: Panský klub

Už jste se doslechli o Panském klubu a nevíte, zda je kniha pro vás to pravé? Příběh v sobě snoubí brutalitu s erotikou, vše dokáže zahnat až za hranice přípustného. Pojďte si dát menší ochutnávku z knihy.

Daniel Kapča – Panský klub

Dominik a Robert provozují luxusní Panský klub, který se drží jediné zásady, “Náš zákazník, náš Pán”. Lilian Ganonová, mladá a zhýčkaná nezbednice, k tomu nevlastní dcera kandidáta na prezidenta, okusí tuto zásadu na vlastní kůži. Celý její svět se rázem převrátí vzhůru nohama, když se jednoho dne nedobrovolně ocitne v klubu a je nucena projít výcvikem na Společnici, aby byla následně doručena zákazníkovi. V ten samý moment se rozjede doslova hra o přežití a není vůbec jisté, jestli se jí podaří dostat pryč. Ve světě, ve kterém je lidstvo postihnuto nemocí, která zabraňuje rozkladu mrtvol a morálka lidstva je na svém absolutním minimu, není jisté absolutně nic.

Panský klub je příběh odehrávající se v brutálním a zvráceném světě, ve kterém je hlavním uměleckým směrem Nekrotismus a sexuální touhy nabývají těch nejbizarnějších podob. A byť k tomu název svádí, rozhodně neočekávejte, že v rukou držíte erotický román, po kterém se budete červenat až za ušima. Na takové něžnosti není v Panském klubu místo.

Daniel Kapča - Panský klub

Ukázka: Pozvánka

Vážený pán Dominik,
majitel Panského klubu,
je srdečně zván na pátý Nekrotický maškarní bál,
čtvrtého dne, sedmého měsíce, roku 2177,
pořádaný panem Ardalem Artemiem.

„Hele Dome, něco ti přišlo,” oznamoval suše Robert, zatímco vcházel do Dominikovy kanceláře. Za sebou táhl mužské torzo, ne zrovna atletické postavy, které mělo skrz každou bradavku proražený hák, aby se vůbec dalo nějak slušně přesouvat.
„Co to je?” zeptal se Dominik, který zadumaně hleděl do papíru. Vzápětí té otázky litoval, neboť mu na stole přistála beznohá, bezruká a bezhlavá část těla tlouštíka, který mohl vážit v původní velikosti dobrých 140 kg a i v odlehčené verzi to stejně pod půl metráku nešlo. Dřevo vydalo po dopadu bolestivé zavrzání lehce říznuté praskáním, což značilo, že ještě pár takových překvapení a majitel si bude muset shánět nový nábytek. Dominika to ani moc nepřekvapilo, protože to nebylo poprvé, kdy se mu na stole objevilo něco podobného. Jednou to byly zvířecí hlavy v pytli, jindy sklenice plná vybitých zubů a nechyběl ani náhrdelník z pánských i dámských přirození. Robert byl totiž jako lovecký ohař, a když něco ulovil nebo našel zdechlinu, musel to přinést svému pánovi jako ukázku svých dovedností.
„Nech mě hádat. Nějaká novinka od Artemia?”
„Asi, mrkni na tohle.” Robert pootočil torzo, aby si Dominik mohl přečíst text, který byl vyškrábán a vypálen v mrtvém mase.
„Jsme zváni na Artemiův bál. Musím uznat, že si letos s pozvánkou zase vyhrál. Myslel jsem, že mě po tom loňském Prstovém tablu už nic nemůže překvapit, ale zase se vyznamenal. Kde on jen na ty nápady chodí?”
Naznačil Robertovi, aby mu tu pozvánku konečně sundal ze stolu. Ten potáhl za háky a ona s hlasitým žuchnutím dopadla na zem. Dominik ho sledoval, jak si vykračuje z místnosti, s torzem v závěsu, a znovu si uvědomil, jak moc tohoto muže obdivuje. Robert byl lehce nadprůměrně vysoký, s tmavými vlasy načesanými na stranu a výrazem šibalského, mírně psychotického uličníka. To, že to opravdu byl silně psychotický uličník se sklony k násilí a sadismu, byla už stránka druhá. Nicméně byl loajální až do morku kostí a to Dominikovi stačilo, aby přehlédl pár maličkostí. Po chvíli se probral ze svých myšlenek a uvědomil si, že je třeba začít řešit podnik.

***

„Víš, co jsi provedla, má milá malá Sáro?” ptal se jízlivě Dominik maličké, štíhlé blondýnky s oříškovýma očima a drobnými ňadry. Přezdívalo se jí Angel kvůli digitálním tetováním táhnoucím se na každé straně od lopatky po bedra, která vyobrazovala andělská křídla. Tetování byla animovaná a hýbala se podle jejího dechu.
Klečela na kolenou, zadek posazený na patách, s rukama v klíně, instinktivně si bránící svoje ženství. Tvář měla celou od slz a ze strachu ze sebe nemohla dostat ani slovo. Chytl ji za vlasy a prudce škubl dozadu, až měla hlavu v takovém záklonu, že jí hrdlo zůstalo vystavené napospas jeho vůli.
„Tak víš, co jsi provedla?” zařval na ni tak hlasitě, až se začala třást.
„A… a… ano,” knikla tiše.
„Výborně, takže jak mi vysvětlíš, že jsi neuposlechla svého zákazníka?”
„Ale když on chtěl, abych hrála mrtvolu a ještě se u toho pokakala.”
„I kdyby tě chtěl v těch sračkách vykoupat, tak uposlechneš a ještě mu navrhneš, jestli ti jimi nechce taky umýt hlavu!” Trhl jí hlavou ze strany na stranu, aby dodal svým slovům náležitou váhu. „Pak budeš hrát mrtvou a ani se nehneš, i kdyby ti měl provádět to, čeho se bojíš nejvíc ze všeho. Rozumíš?” Tak tak se mu podívala do očí a sotva znatelně přikývla. Dominik dodal:
„Zopakuj mi základní pravidlo klubu.”
Těžce polkla a uronila další slzu, která jí stekla po tváři: „Náš zákazník, náš Pán.”
„No vidíš, že to znáš. Ber to jako první varování. Určitě tušíš, co bude následovat při další neposlušnosti.”
„Tlustej parchant.”
Dominik se ze široka usmál. „Nechtěla bys u něj přece skončit, že ne? Víš, že od něj se moc z vás nevrací.” Zděšením se jí rozšířily zorničky.
Trhl jí hlavou dopředu, až bradou silně narazila do hrudníku, a nechal ji být.

***

Gideon právě napůl nahý odpočíval ve svém pokoji, když mu do něj nečekaně vešel Robert.
„Dominik tě chce vidět, tak se seber a naklusej k němu.”
„Co chce?”
„To ti řekne on. A teď mazej k němu, nebo si mě nepřej.”
„No jo pejsánku, dej mi minutku, ať se obleču.”
Robert už vykročil směrem k němu se zatnutou pěstí, ale po jednom kroku se zastavil a uvědomil si, že by asi nebylo nejmoudřejší, kdyby ho zrovna teď dotáhl k Dominikovi v lehce poškozeném stavu. V jeho slovníku znamenala definice „lehce poškozený” pár zlomených kostí, nějaké ty zuby venku a pravděpodobně nějaký ten nos šejdrem. Tak jako tak, nechal si zajít chuť a trpělivě počkal, než se Gideon oblékl a vydal na cestu.
Když přišli, Dominik si zrovna četl zprávy na internetu. Gideon si všiml na průhledné skleněné obrazovce fotky muže, která byla sice zrcadlově obrácená, ale přesto poznal, o koho se jednalo. Byl to Arlo Ganon, kandidát na prezidenta. Pamatoval si ho, protože jeho tvář byla kvůli blížícím se volbám skoro všude. Než stihl přečíst obrácený titulek zprávy, obraz zmizel. Dominik se zvedl zpoza stolu a přešel před Gideona, který byl zvědavý, proč si ho zavolal.
„Mám pro tebe dobrou zprávu. Půjdeš na bál,” začal Dominik a viděl, jak to Gideona překvapilo, a než stihl odpovědět, pokračoval dál.
„Ardal Artemius pořádá bál, na který je zvána společenská smetánka a jeho přátelé. Je to pro nás skvělá příležitost, jak se ukázat v lepších kruzích, a po tobě chci, abys reprezentoval klub. S trochou štěstí se nám podaří získat další bohaté klienty. Tratit na tom nebudeš, tím si buď jist.”
Dominik si všiml, že se tahle nabídka Robertovi moc nezamlouvá, ale neřekl ani slovo.
„Tak co říkáš? Jdeš do toho?”
Gideon poznal, že byť se jedná o otázku, tak nemá smysl nesouhlasit. Jen by to Dominika popudilo a on by se tak vystavil nechtěným problémům.
„Výborně, jsme tedy domluveni. Pošlu za tebou někoho, kdo tě připraví. Teď se vrať a odpočívej, další instrukce ti sdělím později.”
Nakonec Dominik Gideona propustil a ten odešel zpátky do svého pokoje. Sotva za ním klaply dveře, dal Robert najevo své znepokojení.
„Myslíš, že je to dobrý nápad? Proč jsi mu vůbec nabízel nějakou odměnu?”
„Potřebujeme něčím zaujmout a on je naše nejlepší šance, klienti ho mají v oblibě a dobře za něj platí. A když to bude dělat dobrovolně s vidinou odměny, bude se hned víc snažit a působit jinak, než kdyby to dělal čistě z donucení.”
„Já ti nevím, pořád se mi to nějak nezdá.”
„Zapomeň na vaše neshody. Vím, že ho nemáš rád, a taky vím, že bys ho nejraději měl jako další trofej, ale to se zatím nestane.”
„No dobrá. A proč vlastně nevezmeš raději nějakou ženskou. Třeba Carmen? Ta by se jim určitě taky líbila.”
„Tím bych si nebyl tak jistý. Ardal je znám svou náklonností k mužům a hodně dalších z jeho známých jsou zmlsaní páprdové se zálibou v mužských zadcích, byť ji tají. A dámičky si jistě rády podají někoho s jeho tvářičkou a půlkami jak dva kmínky.”
Robert si zamumlal něco, čemu Dominik nerozuměl. „Dobře, přece jen víš o těhle věcech víc než já.”
„A proto jsem mozek a ty svaly. Jedno bez druhého nemůže fungovat, a dokud to tak bude, bude se nám určitě dařit, kamaráde.”
Robert se lehce ušklíbl a vypadal už spokojeněji. Naopak Dominikovi zatrnulo, protože tenhle druh úšklebku znal. Vídával ho vždycky, když si Robert něco obzvláště užíval, jenže většinou u toho někdo jiný řval bolestí.

***

Gideon se vracel zpátky do svého pokoje dlouhou chodbou, která měla bílé zdi, ale díky stolním lampičkám se stínítky teď získala lehce žlutý nádech. Ty, společně s rudým kobercem, na kterém byly vyšity zlaté královské koruny, a tmavě hnědým až vínově červeným nábytkem, který zdobil chodbu klubu, vzbuzovaly pocit náramného pohodlí a intimní energie.
Na křižovatce chodeb do něj z ničeho nic prudce narazila Sára, která se nečekaně vynořila zpoza rohu a tím nárazem upadla na zem. Spolu se zvukem jejího dopadu se ozval i tlumený zvuk dopadajícího nože, který přistál kousek od její ruky. Střelil očima na nůž a zpátky na ni. Byla sklíčená a v jejím pohledu viděl utrpení a touhu to ukončit. Smutně sklopila hlavu. Přidřepl si k ní a naprosto syrově ji postavil před krutou pravdu: „I mrtvoly mají své zákazníky.”
Sára se zajíkla nad jeho upřímností, a zatímco tam zaraženě seděla, zvedl se a šel pryč. Když už jeho kroky sotva slyšela, popadla nůž a vydala se dokončit, co začala.

0 Komentáře

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.