UKÁZKA Z KNIHY | Filip Jahoda – Legendy Camelotu

Kdo z nás by se alespoň jednou jedinkrát neponořil do legend plných chrabrých rytířů, magie či zázraků. A právě legendy týkající se Camelotu a krále Artuše si můžete užít díky spisovateli Filipu Jahodovi. Pojďte se začíst do drobné ukázky z titulu Legendy Camelotu.

Autor: Filip Jahoda
Název: Legendy Camelotu
Žánr: Fantasy
Počet stran: 190
Nakladatelství: Šuplík Brno
Rok vydání: 2016

V první legendě, která nese název Sir Tristan, má možnost čtenář nahlédnout do života jednoho z nejznámějších rytířů kulatého stolu a jeho lásky, které ovšem osud nepřál. Kvůli své vysněné Isoldě bude muset uskutečnit hned několik těžkých rozhodnutí, která budou mít vliv na celé království a mohou dokonce uvrhnout i Camelot do věčného stínu.

Druhá legenda – Mordredova volba již svým názvem dozajista upoutá pozornost čtenářů, kteří už měli tu čest setkat se s různými zpracováními tolik známé legendy o králi Artušovi a jeho rytířů kulatého stolu. Kdo je vlastně Mordred? Je skutečně zhoubou krále Artuše? Zvítězí snad Morgana? Na všechny tyto, ale i jiné otázky dostanete odpověď právě v legendě Mordredova volba.

Třetí a zároveň poslední legenda vypráví příběh mladého chlapce, jež se vydá na cestu, která navždy změní jeho život, ale i osud celého království. Na své pouti se střetne s lidskou chamtivostí, ale i nebezpečím temných čar. Nebude ale na vše sám. Neznámý hlas ho bude část cesty provázet a napovídat. Podaří se mu naplnit svůj osud? Komu patří onen neznámý hlas? Stane se snad novým rytířem kulatého stolu? A uvidí ještě někdy svou matku? To vše se dozvíte v legendě s názvem Jahy.

Knížka je vhodná též pro mladší čtenáře.

UKÁZKA Z KNIHY

Dámy a pánové, je mi ctí vás přivítat na turnaji pořádaném naším králem. Je spousta zájemců, kteří si přejí stát rytířem Camelotu. Krále Artuše váš zájem potěšil a udělal mu opravdovou radost, proto se rozhodl uspořádat turnaj, ve kterém můžou soupeřit rytíři jak ušlechtilého původu, tak i neurození. Dalším překvapením, které na vás čeká, milí soutěžící, je i přítomnost samotného krále na kolbišti, čili jinak řečeno vašeho soupeře. Zde přichází. Přivítejte svého krále.“
Za bouřlivého potlesku a projevu nadšení z řad diváků se na kolbišti objevuje mohutná postava v brnění. Nádherně lesklá stříbrná zbroj je ozdobena pláštěm, na kterém se vyjímá červený drak. Když se král přiblížil ke zbylým soutěžícím, všichni do jednoho mu vzdali hold a poklekli.
Na diváky čekala opravdu zajímavá a napínavá podívaná. Už jen přítomnost vladaře v turnaji je takřka výjimečná událost. Turnaje nebyly zápasem na život a na smrt, ale i tak se může něco přihodit – a království bude bez krále. Samozřejmě soutěžící, ať chtěli, či ne, si podvědomě uvědomovali, že stojí proti králi, a přirozeně se chtějí držet dál. Artuš si toto moc dobře uvědomoval, a tak vyzval každého soutěžícího, aby bojovali naplno a nebrali ohled na jeho postavení. Na turnaji, na samotném kolbišti jsou si všichni rovni a jen umění boje zde rozhodne, kdo je lepší.
Počasí turnaji přálo. Úžasná atmosféra! Kdo tam nebyl, ten si to těžko dokáže představit.
První den se konaly takové ty potřebné, spíše administrativní úkony, jako je rozdělení rytířů do skupin, ze kterých potom postupovali ti nejlepší, a z těch se pak měl na konci objevit jeden jediný vítěz.
Mezi soutěžícími byla řada vznešených rytířů a někteří i z královských rodin ze zemí vzdálených od Camelotu. Teď se ale vyskytne myšlenka: co když zvítězí král? Ano, i to je pravděpodobné, Artuš byl zdatný bojovník. Jestli se tak stane a zvítězí král, tak bude vybrán ten, který skončil jako druhý, tudíž ten, který byl poražen Artušem.
Když se celý úvodní ceremoniál blížil ke konci, stalo se něco nečekaného. Najednou se rozrazila vstupní brána na kolbiště. Rázem nastalo ticho, zrak všech přítomných byl upřen na vstup do kolbiště. K soutěžícím se začal valit dým a po pár vteřinách se z dýmu vynořila černá silueta, jež s tím, jak postupně opadával dým, získávala na tvaru. Byl to neznámý rytíř v brnění černém jak noc. Od hlavy až k patě byl zahalen zbrojí, mohutnou tak, až za sebou nechával šlápoty v písku, a tak černou, že se i denní světlo v něm ztrácelo. Všem se zatajil dech. Rytíř pomalým, ale rázným krokem prošel kolem ostatních rytířů, aniž by se na ně ohlédl. Přistoupil k hlasateli a bez jediného slova mu podal svoji přihlášku, na které bylo psáno: sir Beletren z království Corndarku.
Tak tedy byl ohlášen poslední účastník turnaje a byl vybrán do skupiny, v níž byl i král Artuš. Sir Beletren čili Černý rytíř se po ohlášení otočil ke králi a místo toho, aby se uklonil, vydal se k východu. Do doby, než jeho noha opustila kolbiště, panovalo hrobové ticho.
Artuš nebyl podezřívavý a nenechával si zjišťovat informace o svých soupeřích a zároveň hostech turnaje, ale tento rytíř mu nedal spát. Zašel do knihovny, která byla největší ze všech okolních království, a snažil se něco dohledat o království Corndarku a o rytíři Beletrenovi. Strávil dlouhé hodiny hledáním, ale neúspěšně. Jestli předtím nemohl zamhouřit oko, tak teď už nemohl vůbec usnout. Neurozené chování Černého rytíře a původ, o kterém nejsou vedeny záznamy, byly opravdu prapodivné. Bohužel se ale už nic nedalo dělat, jednou byl účastníkem turnaje a mohl být vyřazen pouze soubojem s jiným soutěžícím.

Druhý den slavnostně započal turnaj, a to zápasem mezi králem a prvním soutěžícím. Duely byly opravdu zajímavé, vedly se souboje na koni i na zemi.
Jak turnaj probíhal, začalo tipování favoritů. V první skupině si vedli velmi dobře král Artuš a Černý rytíř. V druhé skupině se dařilo siru Tristanovi. Byl to muž menšího vzrůstu, ale co do rychlého a obratného boje se mu zatím nikdo nevyrovnal.
Na dřevěné tabuli tedy zůstávaly po napínavých soubojích stabilně tři erby. Artušův erb s červeným drakem, erb s majákem na útesu obklopeném vodou náležící siru Tristanovi a třetí, poslední erb byl prázdný a černý. Správně tušíte, ten náležel Černému rytíři. Zbylé erby se postupně střídaly a tím se i zužoval počet účastníků turnaje.
Král Artuš si vedl výborně a porazil všechny soupeře. Myslím si, že i publikum a možná i zbylé osazenstvo sázelo na krále. Šňůra jeho vítězství se ale blížila ke svému konci. Zbyli jen dva zápasníci z první skupiny. Nyní přišla chvíle, které se Artuš trochu obával. Stanul proti němu Černý rytíř, sir Beletren. Všichni diváci i vypadlí soutěžící seděli nehybně či stáli v pozoru a nikdo ani nedutal.
Černý rytíř vyřadil všechny ty udatné rytíře, kteří měli odvahu se mu postavit, a nejvíce fascinující bylo, že neutrpěl žádnou újmu. Nikomu se nepodařilo ho zasáhnout. Na každém byla vidět únava, ať více, či méně, ale na černém rytíři byste těžko hledali sebemenší náznak únavy z předchozích soubojů.
Na druhé straně stojí náš udatný a chrabrý král Artuš, jenž byl už znavený, ale stále připravený a odhodlaný vzdorovat svému sokovi.
Souboj započal kláním na koni s dřevci. Ozval se hlas vyzývající rytíře k boji. Za dupotu koní se zvedl prach a oba dva se k sobě přibližovali. Král Artuš byl mistrem s dřevcem v ruce a doufal, že se mu podaří vyřadit sira Beletrena na jednu ránu a nebude muset dojít k souboji na zemi. Jako by se čas zpomaloval se závislostí na vzájemné vzdálenosti rytíře a krále a ve chvíli, kdy se dřevci ocitli u sebe, to vypadalo, jako by se čas dokonce zastavil. Diváci pomalu vstávali v očekávání, kdo koho zasáhne. Ozvala se rána, jak narazil dřevec o brnění, doprovázená zvukem praskání dřeva. Těm, kteří neměli nervy sledovat celý souboj, se po odklopení rukou z obličeje naskytl pohled na krále Artuše v sedle a na Černého rytíře, který padá z koně. Byl to silný zásah, Artuš zlomil dřevec a všude kolem se válejí třísky. O tom, že to byl tvrdý úder, svědčí i tělo samotného Černého rytíře. Sir Beletren skončil metr od svého koně. Nebylo pochyb o vítězství krále, vždyť přece Černý rytíř leží nehnutě na zemi a utrpěl i zranění. Dokonce mu z brnění čouhá kus Artušova dřevce.
Když se Artuš vydal zkontrolovat stav Černého rytíře, byl šokován a s ním i zbylé osazenstvo. Jeho sok z ničeho nic vstal, a jako by se nic nestalo, se vydal ke svému koni, kde měl připevněný meč. Nikdo nevěřil vlastním očím, takový pád z koně, ještě být raněn, a přitom pokračovat v boji, je snad nemožné.
Artuš ale neměl čas na všelijaké domněnky a rychle spěchal ke koni pro svůj meč. Mezitím přiběhl i pomocník a podal králi štít. Stačil to jen tak tak a Černý rytíř stanul za Artušem.
Tupé zvuky nárazu meče o štít střídalo řinčení meče o meč. U diváků by se krve nedořezal. Artuš byl čím dál víc unavený a jeho soupeř máchal dál svojí zbraní. Ze souboje se stala podívaná tak napínavá, jakou nikdo před začátkem turnaje nečekal.
Artuš se po delší době krytí rozhodl pro útok. Svou šikovností obešel obranu Černého rytíře a zasadil mu řeznou ránu do ramene. No, aspoň si to myslel, protože na brnění žádné poškození vidět nebylo a rytíři se taky očividně nic nestalo. Tohle by nevydržel žádný bojovník, ale Artuš po dlouhém souboji vyčerpal své síly. Už to nebyl tak rovnocenný souboj a Černý rytíř získával navrch. Král Artuš přišel v souboji o meč a zbyl mu jen štít. Tím do soupeře nelítostně bušil jak kladivem do hřebíku, až se všem tajil dech. Vtom se ozvala silná rána, jak se Černý rytíř rozmáchl a udeřil do Artušova štítu. Ten se pod tíhou úderu rozlomil a král padl k zemi.
Rytíři Camelotu tasili meče a byli připraveni zasáhnout. Jenže duel v turnaji je čestný a nikdo zvenku do něj nesmí zasáhnout. Černý rytíř přiložil meč Artušovi na hruď a lehce zatlačil, následně se otočil na rytíře Camelotu a meč z Artušova hrudníku odstranil.
Bylo to. Král ležel poražen a nyní zůstal pouze Černý rytíř a sir Tristan. Teprve teď mohli vstoupit rytíři na kolbiště a pomoci králi na nohy a vyvést ho ven.
Všichni si pokládali otázku, jak je možné, že Černý rytíř stojí ještě na nohou. Porážka milovaného krále, jenž byl jeden z nejlepších v umění s mečem, všechny silně zasáhla. Nenašli byste nikoho, kdo by neměl překvapení a zároveň zděšení ve tváři. Nebylo ale času nazbyt. Černý rytíř nedočkavě vyhlížel svého následujícího, posledního soupeře.
Sir Tristan vskutku neměl výhodné postavení. Je pravda, že se mu podařilo úspěšně porazit všechny soupeře, ale Černý rytíř byl neporazitelný, a jak se zdálo, tak ho ani neovlivnila zranění. Král se za pomoci rytířů dostavil do své lože, kde ho srdečným objetím přivítala jeho žena Guinevere. Myslím si, že to pro ni musely být strašné chvíle, ale teď už má svého milovaného u sebe.
Zpátky ale na kolbiště. Na jedné straně rytíř jak hora a temnější než jeho stín a na druhé straně téměř poloviční statečný rytíř. Kdybyste se zeptali diváků, na koho by si vsadili, tak v drtivé většině by zaznělo: Černý rytíř.
Herold ohlásil začátek souboje a rytíři se do sebe pustili. Tristan díky své velikosti a rychlosti se úspěšně vyhýbá výpadům nelítostného soupeře. Zdálo se, jako by oba dva byli na baterky, ne a ne se unavit. Sir Tristan se kolem Černého rytíře točil jak moucha kolem kobylince. Černý rytíř ztrácel trpělivost a z obrany přešel do útoku. To bylo to, co sir Tristan potřeboval. Díky tomu se zdatně vyhnul dalšímu výpadu a prolomil jeho nepozornou obranu, což mělo za následek přímý zásah chladné Tristanovy ocele do černé hrudi.
Krále Artuše tento úspěšný útok zvedl z lože. Bohužel překvapení se nekonalo. Černý rytíř pozvedl hlavu, podíval se na sira Tristana a silným úderem do obličeje ho odhodil. To přece nemůže být obyčejný člověk, takový zásah nikdo nemůže přežít. Rytíři Camelotu vytasili meče a vydali se na kolbiště.
Nyní se upnul zrak všech na Artuše, ale ten své rytíře zastavil a sám si připravil meč. Sir Tristan na to byl sám, ale bylo zjevné, že už nebyl schopný boje. Měl celý obličej od krve a byl tak otřesen, že se nemohl ani postavit na nohy. Černý rytíř pomalým, ale rázným krokem přistoupil ke svému ubohému soupeři a bez jakékoliv úcty ho popadl za nohu a táhl ho po celém kolbišti k místu, kde měl zapíchnutý svůj meč. Napětí stoupalo, všichni přihlížející byli v myšlenkách s Tristanem, ale ten ne a ne se vzchopit. Hrozný to pohled, bylo jasné, co bude následovat.

A kam dál? Rozhodně neváhejte zavítat na stránky spisovatele Filipa Jahody. Pakliže vás kniha zaujala, můžete si ji jako e-book zakoupit a podpořit tím samotného autora. Autor ovšem nabízí knihu široké veřejnosti, a tak máte možnost si ji celou stáhnout zdarma.

0 Komentáře

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *