Kočka má koťata, pes zase štěňata a elfové… trpaslíka? Osud si s Pipinem pohrál už od samého počátku, ale přesto se tento dobromyslný mužík nevzdává a jde si tvrdě za svým, ačkoliv dobrý elfí kouzelník z něj rozhodně bude. Což o to, že nadání se někam vytratilo a on svou dobromyslností způsobuje občas úsměvné situace.
Theodora Stonewall, Nathaniel Wonderful – Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
První vydání: 2020
Autorská dvojice původem česko-maďarská, která našla své útočiště ve Střední Americe, i přesto nezapomíná na české čtenáře, kterým dodává notnou dávku humoru v jejich fantasy sérii Božská tragikomedie. Ta má k dnešnímu dni rovnou dva díly a to Nevyzpytatelné jsou cesty osudu a Tři jezdci apokalypsy. Dále také si od nich můžete přečíst novelu v ražení temné fantasy Ztracen v čase, která ačkoliv se odehrává ve stejném světě jako Božská tragikomedie, její hlavní postavy se již mění.
Občas se to prostě přihodí, že si osud zahraje s životy těch malých figurek na nesmírné šachovnici světa. Nejinak to dopadlo ani s Pipinem, hrdým elfským kouzelníkem, který se tak trochu narodil s trpasličím vzezřením, s jejich tužbami a slabinami a hlavně nemotorností v magii. Toho, že je elf, se ovšem tak vehementně drží, že si každý den holí rašící vous, který ostatní elfové neznají. Že naučení se magii je jak boj s větrnými mlýny? To jej nemůže ani trochu zastavit od toho, aby následně vyrazil do světa šířit moudrost elfů.
Ukázka z knihy Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
„Takže sledujte mě, ano?“ požádal je kouzelník z Lexaurinu a pronesl nahlas formuli, po které se mu pod nohama otevřel malý portál, jenž ho v další sekundě pohltil.
Oba dobrodruzi sedící za stolem naproti sobě, povytáhli tázavě obočí, v očích tutéž nevyřčenou otázku. Odpověď na ni dostali hned vzápětí, když se celou hospodou rozezněl hysterický ženský jekot nesoucí se dolů odkudsi z horního patra.
„Kam myslíš, že se přenesl?“ zeptala se zvědavě Eiri s očima upřenými ke stropu.
„K nám do pokoje asi ne,“ zamumlal Sebas, jenž nyní taky zíral směrem vzhůru.– strana 116-117, kapitola IV. Stříbrouchy
Tak tohle komediální fantasy mne opravdu chytlo za srdce. Prvotní kapitoly nás spíše uvozují do života hlavních hrdinů – „elfího“ kouzelníka, zlodějky a hraničáře, jejichž životy se protnou v jedné ironické cestě plné původně dobromyslných plánů, které se zvrtnou v řadu držkopádů.
A všechno to je jen díky tomu, že Pipin je stvořením bezelstným, naivním a neznalým světa. Svými chrabrými (nešikovnými) činy a dobře myšlenými skutky tak způsobí mnohým osobám ve svém okolí pouze vrásky a občas i nějakou tu roztržku na ostří nože. Vždyť knih se silným hlavním hrdinou, který si zaslouží všechen věhlas za záchranu nesčetně království, těch už je tady přemíra. Proč tedy do popředí nepostrčit človíčka, který působí takové roztomilé trable, které čtenáři vženou úsměv na tvář.
Velký prostor je věnován třem hlavním postavám, které jsou vykresleny se všemi jejich dovednostmi i slabinami. K tomu slouží i nahlédnutí do jejich minulosti, která je tvarovala do dnešních dnů. Na druhou stranu se nám ovšem nedostává nějakého širšího uchopení světa, který zde hraje až druhořadou roli. Velmi se mi zalíbily názvy měst jako třeba Zlatouchy a Stříbrouchy, naopak název Lexaurin mne trošku vyvedl z míry.
Celkově je příběh v první části nejednotný, kdy hrdinové společně putují shluknutí souhrou okolností (či zlomyslným osudem). První část knihy tak může působit zcela nahodile, kdy si s nimi zahrává nějaká vyšší moc. Teprve v druhé části získávají postavy cíl a vydávají se na společnou výpravu.
Z toho vyplývá, že ačkoliv se jedná o humornou knihu, na své si přijde také notná dávka akce, krve a nechybí ani mrtvoly. Vždyť to všechno k životu patří, tak jako omyly přírody či nešikové.
Zásadním nedostatkem, který ovlivnil mé hodnocení knihy (které bylo po celou dobu výrazně kladné), byl závěr. Působí velmi useknutě, jakoby nedokončeně a nasměrovává čtenáře na další díl. I tak mi tam chybí jakási pomyslná tečka za výpravou. Dalším mínusem byla také závěrečná akční scéna, která byla rozebrána hned z několika úhlů pohledu. Ačkoliv díky nemotornosti a nedorozumění opět přináší úsměvné momenty, přesto se z ní díky rozvleklosti vytrácí ta tempo a napětí.
Nesmím bohužel opomenout ani šotka, který řádil v této knize a způsobil nemálo překlepů, zbloudilé čárky a občasné chyby. Chtělo by to přizvat ještě jednou korektora a toho nezbedného skřítka, co si hraje s písmenky, vyhnat.
Vše ale chci završit něčím kladným a to jsou ilustrace v této knize. Co si budeme povídat, já si na takové věci potrpím a vždy mi udělají radost. Doprovodné jednostránkové obrázky v knize Nevyzpytatelné jsou cesty osudu má na svědomí Adam Windsor. Jedná se o lineární práce nejspíše využívající tuž či fix a nesoucí se tedy v černobílém provedení. I tak uvozující každou kapitolu dokonale podtrhují děj.
Slovo závěrem
Tak přesně tuhle knihu jsem v tomto pochmurném období opravdu potřebovala! Vnesla mi na tvář úsměv, ba dokonce smích a já si toho nešikovného hlavního hrdinu, který kolem sebe omylem dokázal vytvořit chaos, zamilovala. Propracované charaktery s všemi jejich neduhy vás o to více vtáhnou do příběhu, který se s nikým nemazlí a svět je doslova takový, jaký si ho uděláme. Má to ovšem dvě vady na kráse a to je závěr knihy a nemálo chybek, které vás občas vytrhnou od čtení. Jelikož ale náklad pomalu mizí, věřím, že jestli se autoři odhodlají k dalšímu, jistě příběh ještě více vymazlí.
Zajímavé odkazy
Možnost zakoupení knihy: LaughingBeasts.blogspot.com
Stránka spisovatelů: LaughingBeasts.blogspot.com
Stránka ilustrátora: AdamWindsor.cz
Autor: Theodora Stonewall, Nathaniel Wonderful
Série: Božská tragikomedie
Díl: 1. Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
Žánr: fantasy
Počet stran: 324
Vazba: Měkká
Nakladatelství: vlastní náklad
Rok vydání: 2020
