Papers, please (2013) | Celník, ten těžkou práci má

Máte pas a vízum? Proč cestujete do Arstotzky a na jak dlouho? Tady ale vidím neplatný údaj ve vašich dokumentech, takže zamítám. Další!

Vítejte v Arstotzce

Ačkoliv mnohaletá válka mezi sousedními zeměmi Arstotzkou a Kolečií již skončila a otevřely si mezi sebou hranice, napětí je stále cítit. O to pečlivější musejí být v hraničních kontrolách zdejší úředníci. Ačkoliv je komunistická Arstotzka, zemí zaslíbenou pro mnohé lidi, pořád jen se v těch nekonečných frontách tvořících se na hraničních přechodech vyskytují špioni, zloději, podvodníci či dokonce teroristé, které v zemi opravdu nechceme.

Jenže tam čeká ještě něco zákeřnějšího, tajemná společnost EZIC sama sebe prezentující jako Právo. Jejím cílem není nic jiného než svrhnout zkorumpované vedení aktuálního režimu, a tak mámí na všech přechodech inspektory, aby vpustili jejich lidi do země. Ale co je lepší, žít pod známým, kde víte, jak se musíte chovat, abyste neskončili ve vězení nebo risknout něco nového, z čeho se může vyklubat ledacos. Protože více tito lidé nenaznačují.

Hra na boha

Jako inspektor ve městě Grestin, které rozděluje hranice mezi Arstzokou a Kolečií ve dví, máte povinnost kontrolovat pasy a další dokumenty opravňující osobám vstup do země. Pokud cokoliv nesedí, pas je prošlý nebo se zdá být padělaný, stačí jen danému člověku zamítnout vstup. Mnohdy stačí jediné rozdílné písmenko třeba ve jméně osoby, které může celou situaci změnit. A dokumenty je opravdu potřeba prohlížet pozorně, protože pokud do země vpustíte někoho, koho nemáte, obdržíte napomenutí. Při třech a více napomenutí obdržíte také pokutu, která se vám automaticky strhává z platu.

A plat, ten je potřeba, protože doma živíte rodinu a stačí jedna nepovedená směna a budete se muset rozhodovat, zda svým příbuzných odepřete jídlo nebo teplo, což může vést k nemoci, která se opět prodraží. Jestliže jste ale šikovní nebo poberete dost na úplatcích, možná se vám povede přestěhovat se s rodinou do bytu lepší kategorie, není to splněný sen?

Abych se ale vrátila k hraničnímu přechodu, kde provádíte svou práci, mnohdy vám do běžné rutiny vpadne i osobní příběh lidí, kteří třeba nemají dokumenty úplně v pořádku, ale na druhé straně je někdo čeká. Nebo naopak, za nimi je násilník, kterého nesmíte za žádnou cenu pustit, jinak jim ublíží. Jak se rozhodnete? Bude to stát za tu pokutu a zasáhnutí do vlastních peněz? A není ten člověk, co se snaží dostat přes hranice náhodou terorista? Kdy dát na důvěru a laskavou povahu a kdy naopak nepustit a případně nechat rovnou zajmout pohraniční policií?

V čím pozdější fázi hry jste, tím více se stěžují podmínky na hranicích, přibývají dokumenty, které musíte kontrolovat, přibudou seznamy kriminálníků, které nesmíte vpustit nebo i třeba kontrola váhy, protože někteří se snaží vpašovat do země kontraband. Hra vás tak staví před nové výzvy, na které musíte umět reagovat a poradit si s nimi, protože jedna nepozornost může znamenat vytáhnutí zbraně za hranicemi a vyvraždění všech zdejších pracujících.

Zaměřeno na cíl

Možná vás to překvapí, ale pokud tuhle hru opravdu nebudete hrát pouze robotickým stylem ‚co musím dělat, to také udělám‘, můžete dosáhnout až 20 různých konců. To vše díky drobným nuancím, rozhodnutím v malých příbězích a osudech druhých lidí, protože ta vás můžou svést tam, kam jste nečekali. Což o to, že většina konců není pro našeho milého úředníka zrovna pozitivních, o to ale více potěší, když se vám podaří propracovat k jednomu ze zdárných konců pro vaši postavu a její rodinu.

Za zmínku také stojí, že pokud dohrajete ten správným dobrý konec, otevře se vám režim nekonečné hry. Ta sice není taková, jak vás název může mást, ale nabízí varianty hry na čas, na pouze správná pouštění v řadě a nebo podle finančních prostředků, které jsou ovlivněny jak pokutami, tak průchozími. Také si můžete nastavit obtížnost dle počtu dokumentů, které v průběhu budete muset kontrolovat.

 

Ten feeling

Hru jsem si zamilovala a opakovaně se k ní vracím. Je opravdu jednoduchá, důležité je dodržovat pravidla. Na první pohled může působit dost repetitivně, ale umí překvapit speciálními úkoly. A občas vás některé dodatečné příběhy dostanou, musíte se rozhodnout a správně. Správně pro režim? Pro rodinu a vás? Pro procházejícího přes hranice? Hlavní hrdina totiž není ani kladný, ani záporný, snaží se dělat jen svojí práci.

Celé vám to pod nos naservíruje chuť připomínající Rusko a jeho režim. Pixelová grafika laděná do temnějších odstínů s rázovitou hudbou už jen výborně podkreslují celou tu atmosféru totalitního režimu, kdy jste jako malý úředníček pod stálým dohledem. A opovažte se dát štempl tam, kam nepatří!

Závěrečné hodnocení

Cítíte tu tíhu rozhodnutí? Tomuhle dělníkovi propadlo ze všech těch dokumentů jen vízum potřebné pro práci o jeden den. Máte ho pustit? A jak uživí svoji rodinu? Co teprve tahle migrující žena, kterou za hranicemi již čeká muž. Rozdíl v pasu a vstupním vízu v jednom písmenku – je to jen malý překlep, opravdu si zaslouží zamítnutí vstupu? Jenže pokud přivřete obě oči a dáte jim razítko ke vstupu, jak moc na tom budete tratni vy a jak moc utrpí vaše rodina – bude muset žít bez jídla a tepla? A nemůže se vám to vymstít ještě dalšími věcmi jako jsou teroristické útoky?

Celkem repetitivní hra, která postupně zvyšuje obtížnost a díky menším vpleteným příběhům vám oživí práci úředníka a doslova vás pohltí. Nabízí totiž více možností závěru jen podle toho, jaká budou vaše rozhodnutí a věřte mi, že s k ní po čase znovu vrátíte a zkusíte ji zahrát jinak. Atmosféricky perfektně vyladěná, tematicky jedinečná, rozhodně stojí za pozornost.

Moje hodnocení: 9/10

Název: Papers, please
Žánr: simulátor, survival
Herní doba: cca 5h
Vývojař: Lucas Pope
Rok vydání: 2013

 

0 Komentáře

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *