Opuštěná místa: „Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy“

Také občas chodíte kolem opuštěných objektů, přemýšlíte nad jejich historií a tajemstvích, které skrývají? Jsou lidé, kteří tyto budovy navštěvují ze zvědavosti záměrně a pořizují fotografie mající své kouzlo.

Jedna se o tzv. urbex nebo-li urban exploration, tedy navštěvování opuštěných míst vytvořených člověkem. Ačkoliv se jedná o koníček, který balancuje na hraně zákona, má nemálo příznivců.
Z tohoto důvodu, ačkoliv se mi povedlo pro vás získat rozhovor s jednou aktivní fotografkou urbexu, nebude její identita odhalena.

Článek je prokládám jejími fotografiemi zpovídané, jejíž další fotografické úlovky či zážitky můžete nalézt na facebooku Opuštěná místa nebo na webu opustenamista.wordpress.com.

Opuštěná místa: "Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy" www.facebook.com/OpustenaMista

Jak dlouho se věnujete navštěvování zapomenutých míst a jak jste se k tomuto zajímavému koníčku dostala?
První vzpomínky sahají k dětským hrám, které fungovaly na principu „a o co, že se do té stavby neodvážíš?“, ale k Urbexu jako takovému jsem se dostala teprve nedávno. Je to tak tři roky zpátky, kdy mě začalo bavit místa hledat, navštěvovat a věnovat tomuto zájmu veškerý volný čas. Předtím jsem místa potkávala čistě náhodou a samozřejmě bez možnosti pořídit fotografie. První z cílených průzkumů proběhl v roce 2010 a šlo o známý bývalý vojenský prostor, který je v současné době demolován. Přestože budovy nebyly zachovalé, tak mě tahle záliba nadchla a postupem času jsem se rozhodla objevovat další a méně známá místa.

Jak pátráte po místech, která navštívíte, jaký typ budov vás nejvíce láká a vracíte se na některá místa ráda znovu?
Pátrání zabere snad nejvíce času. Pokud se místo nenajde při cestách nebo náhodou při hledání jiného místa, tak je to snaha, která může zabrat až několik dní. Především u zahraničních míst je to složité, jelikož je často těžké dohledat i původní název budovy, natož přesnou lokaci.
Kdybych měla seřadit, které budovy mě nejvíce zajímají, tak staré vily a zchátralé zámky jsou na prvním místě, v těsném závěsu jsou nemocnice a sanatoria, po nich následují továrny či jiné industriální budovy. Nakonec je ale každé místo jiné a někdy dokáže továrna ohromit více, než třeba sanatorium či zámek.
Některá místa by byl hřích navštívit pouze jednou. Navíc s odstupem času je vidět, jak zchátralost či opravy postupují a je pak zajímavé porovnávat nově vzniklé fotky s těmi staršími.

Opuštěná místa: "Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy" www.facebook.com/OpustenaMista

Jsou nějaká pravidla, která dodržujete při svých návštěvách? Chodíte ve skupině nebo se odvážíte i sama? Nebojíte se zchátralosti budov či dalších nezvaných návštěvníků?
Takové nepsané pravidlo zní „Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy.“, což je pravidlo, které se mi líbí. Beru každý průzkum jako návštěvu místa – a přece když půjdu k sousedům na návštěvu, taky u toho neodnesu jejich fotky příbuzných nebo klavír jen proto, že na něj nikdo nehraje. Některých věcí je mi opravdu líto, že podléhají zkáze, přitom mají historickou hodnotou. Ale všechny věci a vzpomínky patří k místu a měli by s ním i zaniknout. Pokud je místo nepřístupné a zabezpečené, nevytvářím vstupy, nerozbíjím okna a pokud cestu dovnitř nenajdu, spokojím se s fotkami exteriéru.
Snažím se zbytečně neriskovat, a pokud si stavem budovy nejsem jistá, tak dávám o to větší pozor. Občas se drobným zraněním nevyhnete, ale způsobena jsou převážně obtížným vstupem, než špatným stavem míst. Návštěvníky, se kterými by došlo k nějaké konfrontaci, jsem zatím nepotkala.
Někdy bych se chtěla na nějaké místo podívat sama, ale je samozřejmě bezpečnější jezdit ve více lidech. Navíc ve více lidech je i větší zábava a všichni to bereme jako dobře strávený čas. Občas se povede naplánovat trasu tak, že se za celý den na žádné místo nedostaneme, přesto se vracíme spokojení, jelikož to byl zábavný výlet. Urbex není jen o místech, ale především o lidech, které kolem sebe máte.

Opuštěná místa: "Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy" www.facebook.com/OpustenaMista

Svá místa fotograficky dokumentujete. Bez jakého vybavení se neobejdete a jste ochotná přijít v jinou denní dobu opakovaně, aby byly fotografie opravdu dokonalé?
Rozhodně neberu fotky jako hlavní cíl průzkumů. Takže pokud se fotografie nepovedou, vracím se na místo jen, pokud mě opravdu zaujalo nebo se nachází po cestě při plánování jiné trasy.
Co se týká fotografování, tak nemám nijak velkou výbavu, vystačím si s dvěma objektivy a stativem. Má to i své důvody. Při vstupech do budov musíte prolézat úzkými otvory nebo šplhat do vyšších pater budov a to by se s větším vybavením nedalo zvládnout.
Co se týká samotného Urbexu, je dobré mít s sebou baterku, dobrou obuv kvůli střepům nebo hřebíkům na podlaze, rukavice, lékárničku, vysílačky a na některá místa se hodí i respirátor. Určitě by se dalo dát dohromady více věcí, ale tohle je asi základ.

Jak naleznete to správné místo pro fotografii a hýbáte s věcmi pro vylepšení vzhledu fotografie?
Místa tvoří zátiší sama a záběr není nikdy složité hledat. Zpočátku jsem chtěla zachytit všechna zákoutí budov, každý detail a každý možný průhled. Nakonec mě ale začalo bavit záběry vyhledávat a vybírat si, takže vzniká sice méně fotek, ale – alespoň doufám – o to kvalitnějších. Pokud na fotkách nějaké zátiší vypadá naaranžovaně, tak už jsem ho takhle našla. Pokud nějakou věc přesunu, tak to jsou třeba dokumenty či nějaké spisy, aby byly blíže ke světlu, ale opět je vrátím na původní místo.

Opuštěná místa: "Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy" www.facebook.com/OpustenaMista

Pokud je mi známo, všichni provozující urbex se vyvarovávají zveřejňování názvu lokalit, v kterých se opuštěné objekty nacházejí. Proč tomu tak je?
Nevím, jestli všichni, ale většina lidí určitě. Lidé, kteří lokality sdělovali, toho postupem času zanechali. Důvod rozhodně není kvůli sobeckosti, ale má své opodstatnění. Po zveřejnění se na místa jede podívat hodně lidí a z míst začnou věci pomalu mizet nebo se přemění ve skládky. Bohužel lidé jsou nenechaví. Kdo má ale opravdu zájem se na místa podívat, může je sám najít.

Odhodlala jste se již za hranice naší země nebo takový výlet plánujete? Co odlišného nabízí zahraniční urbex?
Zahraniční místa jsou o poznání zachovalejší, než místa u nás. Není složité objevit plně zachovalý hotel, který vypadá stejně jako v době fungování, nebo opuštěné vily, které jsou plně vybavené osobními věcmi bývalých majitelů. Samozřejmě to nelze tvrdit o každém místě, ale naprostá většina je zachovalá a nikdo z okolí nemá potřebu věci odnášet, nebo samotnou budovu ničit a rozbíjet. Zatím jsem se byla podívat v Německu, Polsku a Belgii a je to opravdu jiný svět.

Děkuji za rozhovor a je něco, co byste chtěla čtenářům na závěr vzkázat?
Aby koukali okolo sebe, zničené stavby nepřehlíželi a pokud se rozhodli některé z míst navštívit, tak aby byli opatrní a než se rozhodnou z místa odnést nějakou věc, zeptali se sami sebe, jestli to opravdu tak nezbytně potřebují.

Opuštěná místa: "Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy" www.facebook.com/OpustenaMista

2 Komentáře
  1. Wayll
    Wayll says:

    Tak tohle je hodně, hodně zajímavý rozhovor. :) Původně jsem si řekla, že se jen mrknu na začátek, abych zjistila, co to ten urbex je, ale nakonec jsem to prostě musela dočíst do konce. A zní to vážně lákavě, mám ráda historii a člověk si nejspíš užije i trochu toho adrenalinu. Takže kdo ví, třeba tomu jednou taky propadnu :)

    Odpovědět

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *