Lars Kepler – Playground

Přemýšleli jste někdy o tom, co se stane, když zemřete? Co když to vše nekončí, a pokud se chcete vrátit do života, musíte svést o svoji možnost znovu žít krutý boj?

Příběh

Jasmine bývala poručíkem ve švédské armádě, ovšem po neúspěšném zásahu v Kosovu, kdy se jí a necelou minutu zastaví srdce, se mění její život od základů. Během těchto několika sekund, kdy je ve stavu klinické smrti, prožívá tzv. život po smrti. Objeví se v přístavním městě, kde mrtví přecházejí na druhý břeh a vládne zde obávaná triáda obchodující s lidskými životy, jejíž řádění může zmírnit pouze zdejší soud. Naštěstí odtud uprchne zpět do života.

Nyní se Jasmine oddává novému klidnějšímu povolání, kdy funguje jako sekretářka. Vzpomínky na přístavní město se snaží dostat co nejhlouběji ve své mysli, protože ji pokládají všichni za blázna. Věří tomu, co zažila v době své smrti, ačkoliv je jí tvrzeno, že měla pouze hodně živý sen. Kde je ukryta pravda? Měla by se obávat toho, co bude po smrti?

Styl psaní

Kdo by někdy nepřemýšlel o tom, co přijde po životě, kam se dostaneme dál? Existuje vlastně něco dál nebo vše končí? Kniha si pohrává s touto myšlenkou a přivádí čtenáře na scestí – čemu věřit, Jasmine blouznící pod vlivem léků nebo psychiatrům, kteří vidí tuto ženu nemocnou?

Příběh má nejprve pomalý nástup, vyčkáváme, co se přihodí, jsme postupně se vším seznamování. A pak jsme opakovaně vrženi do toho neznámého a nebezpečného místa. Napětí je postupně budováno, zvratové a nebezpečné okamžiky nás nenechávají jistými a postupně nahlížíme za oponu. Který svět je pro Jasmine důležitější? Který je pro ni realitou?

Děj nás opravdu strhává, předhazuje nám nové situace a boj o holý život. Při tom všem tak nějak opomíná na postavy. Sledujeme jich hned několik, ale kromě hlavní hrdinky o nich v podstatě nic nevíme, neznáme jejich úmysly, a tak nám nedokáží tolik přirůst k srdci.

Obálka

Jednoduchá obálka v jemných tónech hrající si s vodním živlem jako symbolem přechodu mezi světy. Na první pohled by mne nejspíše nedostala a působí na mne moc něžně oproti tomu, co nás vlastně čeká uvnitř. Na druhou stranu ve mě vyvolává pocit nejistoty a mrazení, takže přeci jen nějakým způsobem ke knize patří.

Světově se zatím mnoho druhů obálek neprostřídalo, ale vždy jim dominuje černá, bílá a červená barva. Dominantou pak bývá perlová náušnice nebo matka s dítětem, která je podstatou příběhu.

Ukázka

„Co se děje?“ zeptala se Jasmin anglicky.
Ten s ukazovátkem o krok ustoupil a probodával ji pohledem.
Starší muž se pousmál, navlékl štítek na řetízek, pronesl cosi čínsky a zavěsil jí ho okolo krku.
Když Jasmin pochopila, že možná znovu ztratila kontrolu nad skutečností a že by se mohla dostat zpátky na psychiatrii, zachvátil ji strach, šířil se jí celým tělem, jako když do skleničky s vodou ponoříte štětec od barvy. Možná právě v tuto chvíli leží připoutaná na lůžku, úplně mimo po vysokých dávkách uklidňujících léků.
Až se probudím, nesmím říkat nic divného, pomyslela si.
Strážce s kulatými brýlemi jí ukázal, že má slézt dolů a pustit na váhu dalšího.

Hodnocení knihy

Přiznám se, že jsem od dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler doposud nic nečetla – krimi nepatří mezi mnou preferované žánry, ale když jsem slyšela o Playground, nemohla jsem odolat. Příběh přeplněný tajemnem, napětím a akcí si získal moje srdce a doufám, že se od autorů díla podobného ražení ještě dočkám.

Závěrečné shrnutí

Fotografie obálek pochází z goodreads.com.