Herman Melville – Bílá velryba

Není většího dobrodružství než na otevřeném oceánu, který skrývá mnohá tajemství. Ještě větším dobrodružstvím pak je vydat se na tyto širé vody jako posádka velrybářské lodě a svádět během plavby nesčetné souboje s těmito mohutnými savci.

Příběh

Když má Izmael hluboko do kapsy, vyrazí si vydělat nějaké peníze jako pomocná ruka na obchodní lodi. Takto si již nejednou na moři vydělával, ale jeho srdce najednou zatoužilo po něčem dobrodružnějším. Jeho kroky tentokrát vedou do Natucketu, kde se nechává najmout na velrybářskou loď.

Nehledě na to, že konečná výplata se odvíjí od úlovku, je zde také značný risk, že ne celá posádka se vrátí v pořádku domů s lodí. Nemluvě o tom, že sem tam se nějaká ta loď nevrátí vůbec.

Jeho dobrodružství ovšem začíná dříve než na moři a to v hostinci, jehož majitel se jmenuje Rakev. Neblahé jméno budoucího námořníka ovšem neodradí, a tak zde zažívá neuvěřitelnou noc plnou zděšení. V jediném polovolném pokoji, jak zjistí, má totiž strávit noc s divochem, snad lidojedem? Nakonec se ovšem s tímto potetovaným cizincem spřátelí a společně se nechávají najmout na velrybářskou loď, která bude psát jejich osudy.

Michal Hrůza – Bílá velryba

Styl psaní

Příběh nám vypráví samotný Izmael, ovšem ne vždy vidíme pouze jeho pohled na svět. Občas příběh sledujeme cizíma očima, ačkoliv jsou v ději tyto kapitoly výjimečné a spíše kratší, přeci jen jej dokreslují.

Dále kromě klasické dějové linie se v knize nachází kapitoly, které rozebírají velrybářství, velryby a vše s tím spjaté z pohledu autora. Takové amatérské sledování, které nám má vše blíže přiblížit, objasnit a ukázat, jak to na moři funguje. Ačkoliv tyto kapitoly neposunují děj dopředu, mohou být zajímavě a děj vhodně podkreslovat.
I přesto je vnímám spíše jako zdržení – kniha se tak pomaleji „táhla“, ne všechna témata mne zaujala. Je to spíše na osobním vkusu každého, jak se mu tyto části budou líbit, ale je škoda, že se tím celý děj zpomaluje a dobrodružství tak nemá to správné tempo, ačkoliv samo o sobě je dokonalé.

V knize se pohybuje tolik zvláštních charakterů a netradičních postav, kdy je opravdu těžké si vybrat, která mne opravdu zaujala, ať již ryze dobrá či s horším smýšlením. Tahle podivná směs osobností na pustém moři dodává příběhu zvláštní dochucení, každý přispěje svým jednáním do počínání lodi a nebezpečného lovu velryb.
Do poslední stránky v knize jsem při každém lovu byla v duchu s celou posádkou a doufala jsem, že v boji proti těm velkým mořským savcům nakonec všichni vyváznout vcelku.
Možná je to i tím, že v dnešní době při otevření knihy nalezneme jednu či dvě výrazné osobnosti a vše okolo je pak ryze dobré, ryze zlé, nevýrazné, nezařaditelné a konec.

Obálka

Vzpomínám si, jak se vždy spolužáci ošívali nad povinnou četbou. Nakladatelství Omega ovšem přináší takové knihy s opravdu nádhernou moderní obálkou, která jistě zaujme mladé čtenáře a přivede je ke čtení. Ta k Bílé velrybě se jim opravdu povedla a nemohu si ji vynachválit. Sami se přesvědčte a pokochejte.

5352e3b0df_99191590_o2

Ukázka

Říkejte mi Izmael. Před několika lety – nezáleží na tom, kdy to přesně bylo – když jsem měl málo nebo vlastně žádné peníze v kapse a nic mne zvlášť nepoutalo k pevnině, napadlo mne, abych se pustil na moře a zase navštívil vodní část světa. Takovým způsobem zaháním životní rozmrzelost a udržuji správný krevní oběh. Kdykoliv zpozoruji, že mi chuť v ústech hořkne, kdykoliv se v mé duši rozprostře zádumčivý, mlhavý listopad, kdykoliv se přistihnu, že se bezděčně zastavuji před obchody s rakvemi a připojuji se ke konci každého pohřebního průvodu, který potkám – zejména kdykoliv mne tak velice ovládne hypochondrie, že je třeba silných mravních zásad, abych se úmyslně nevyřítil na ulici a nesrážel metodicky lidem klobouky z hlav, tehdy usuzuji, že je nejvyšší čas, abych se vydal na moře co nejdřív. To mi nahrazuje pistoli a kulku. Cato se vrhl s filozofickým klidem na meč. Já se klidně dávám najmout na loď. V tom není nic překvapivého. Téměř všichni muži – pokud si to jen dovedou uvědomit – objeví do jisté míry dříve nebo později ve svém nitru téměř stejné city k moři jako já.

– strana 8, kapitola Zjevení

Hodnocení knihy

Jak jsem již psala, jsou zde kapitoly, které mohou děj obohatit, ale také zdržet. Je možné je přeskočit, ale já vše poctivě četla, chtěla jsem být kompletně obeznámena s velrybářstvím v 19. století. Tempo mojí četby bylo proto pomalejší a tyto kapitoly dokonce výrazně zpomalovali honbu za velrybami.
Na druhou stranu samotný příběh je opravdu vynikající, jedinečný a s určitým druhem napětí. Opravdu škoda tím zpomalováním informativními kapitolami.

Doporučuji všem nadšencům dobrodružství, kteří by rádi sledovali osudy námořníků. Ono honba za velrybami není rozhodně nudná živnost, jsou to takoví novodobí rytíři bojující s giganty. A stačí malá chybka, kdy může námořník skončit přes palubu či rovnou být stáhnut prchajícím tvorem do temných smrtících hlubin.

Moje hodnocení: 6/10

Závěrečné shrnutí

Autor: Herman Melville
Název: Bílá velryba
Žánr: dobrodružné
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 528
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2014
Přístupné: 12+
Moje hodnocení: 6/10

 

četbaČlánek zařazen do projektu I povinná četba je zábavná.

 

Obálka knihy pochází z knihyOmega.cz.

1 Komentář
  1. Ronnie
    Ronnie says:

    Bílou velrybu mám od Vánoc doma, nedávno jsem ji rozečetla, ale moc daleko jsem se (zatím) nedostala. Každopádně o prázdninách se do toho pustím :)
    Pěkná recenze :))

    Odpovědět

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *