Copak je nového v nakladatelství Host? Aneb sraz v Praze společně s blogery

V neděli jsem na otočku plánovaně navštívila Prahu a to ne za památkami, ale spíše jsem si udělala takové knižně laděné odpoledne. Konal se zde totiž sraz blogerů spolupracujících s nakladatelstvím Host, a že se nás sešlo.

Sraz jsme měli v Kavárně, co hledá jméno. Dokážete si představit, jak se taková kavárna špatně hledá? Nemluvě o tom, že nikde nebyl ani pořádný ukazatel a byla schovaná v jednom dvorku. Ale tak jak chcete udělat nějakou ceduli na místo, které ještě vlastně svoje jméno hledá?

Ale zachránila mě Terka z blogu She is Bookoaholic, na kterou jsem do dvora zamžourala. Alespoň nějaká záchrana, když má GPS dávno hlásila, že už jsem v cíli. Nakonec jsme do cíle postupně dorazili všichni a spolu s Terezou a také Karolínou z Penny and books jsme si sedly do rohu stolu, abychom měly řádný rozhled.

 

Nakladatelství Host si pro nás v netradičním prostředí kavárny připravilo představení novinek nejen v nakladatelství, ale hlavně také knižních novinek, z nichž některé vám tady musím zmínit.

Ještě v září nás čeká kniha Opskurno, magické městečko, které tutlá svoji minulost a je přísně zakázáno po ní pátrat. Dalším zářijovým titulem je Páté roční období, které dostalo ocenění Hugo nejen za první díl, ale i za obě dvě pokračování této knihy. V říjnu jsou to pak Děti krve a kostí, které nám představí lidi obdařené magií, která je ve světě nežádoucí a jelikož se tito lidé rodí s tmavou pletí a bílými vlasy, jsou nepřehlédnutelní. Po severských zemích či Asii tak máte možnost si přečíst knihu inspirovanou africkým prostředím. A nesmím zapomenout ani na pokračování knihy Všemi dary obdarovaná. Tentokrát se do zombie světa vydáme společně s malým hochem a doktorkou v knize Chlapec na mostě.

Páté roční období

N. K. Jemisinová
Série Zlomená země

Takhle vypadá konec světa. Už zase.
Během jediného týdne se stanou tři strašné věci.
Essun, která se skrývá v jednom tichém městečku jako obyčejná učitelka, přijde domů a zjistí, že manžel surově zavraždil jejich syna a unesl dceru. Mocné Sanzedské císařství, jež bylo po tisíc let nositelem pokroku a základem civilizace, se zhroutí, protože jistý šílenec pomstychtivě zničí jeho největší město. A co je nejhorší, v srdci jediného světového kontinentu se začne rozevírat velká rudá trhlina, která chrlí tolik popela, že zakryje oblohu na celé roky. Nebo staletí.
Toto je ale Tišina, svět, kde boj o život není zdaleka ničím novým a kde větší strach než dlouhá chladná noc budí orogénové – ti,kdo ovládají sílu zem jako zbraň. Essun si uvědomí, kým je, a rozhodne se získat dceru zpátky.
Je jí jedno, že se svět kolem ní rozpadá. Bude-li to nutné, klidně ho sama zničí, jen aby dosáhla svého.

Děti krve a kostí

Tomi Adeyemiová

Když bylo Zélii šest, stala se svědkem toho, jak královské stráže pověsily její matku na stromě před domem. Nikdy na to nezapomněla.
Na počátku byli všichni Orïshané mágové: rodili se s tmavou kůží a nepoddajnými bílými vlasy, a jakmile dospěli, obdrželi od bohů dar magie. Časem však jejich populace klesala a v Orïshi z nich nakonec zbyla pouhá menšina utlačovaná královskou vrstvou. Z magie a černé kůže, která ji symbolizovala, začali mít lidé strach.
Deset let po nájezdu, při kterém byla zabita Zéliina matka a Orïshanům byl navždy odebrán dar magie, získá Zélie díky náhodnému setkání s princeznou Amari posvátný svitek. Díky němu je možné obnovit spojení s bohy a navrátit dar magie na dalších sto let. Zélie se spolu se svým bratrem Tzainem a princeznou Amari vydá na cestu světem inspirovaným západní Afrikou. Potulují se tu lvice a gepardice, krásné vesnice postavené z písku nebo vykované ze železa ukrývají temné stránky: otroctví a korupci.
Aby se jim podařilo vrátit magii lidem, budou muset přelstít korunního prince Inana, Amarina bratra, který si umínil, že prastarou magii ze světa nadobro vymýtí.

 

Čekají nás ovšem také knižní novinky pro děti. Měla jsem tu možnost nakouknout do knihy Medvěd nechce jít spát a ta kniha je prostě kouzelná, nádherně ilustrovaná a moc se na ni těším. Tohle je pohádková kniha pro nejmenší, která promlouvá nejvíce přes plně ilustrované strany. Další kniha je ovšem poučná a jmenuje se Alenčin sen aneb Jak funguje mozek? A v říjnu se hravou formou se spoustou ilustrací přesně tohle dozvíme. Posledním říjnovým titulem je 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo, kniha, které nejen příběhem, ale i spousty faktů vypráví dětem o tehdejší době a událostech. Minulost dnes bývá mladými hodně opomíjena a tak jsem na knihu velmi moc zvědavá a vítám tento titul na českém trhu pro rozšíření povědomí o naší nedávné historii.

Medvěd nechce jít spát

Oksana Bula

Co dělají zvířátka v zimě, když všechno zasype sníh?
Třeba takový medvěd celou zimu prospí. Počkat, ale já nechci jít spát! Co kdyby mi něco báječného uteklo?
Podzim pomalu končí. Brzy přijdou tukoni a uloží medvěda k zimnímu spánku. Už pro něj připravili krásný teplý pelíšek. Jenže medvěd potká zubra, který mu vypráví, jaké to je v zimě. Ach, to musí být nádhera, zasní se medvěd. Taky bych chtěl poznat sníh i mráz a zažít zimní radovánky. Podaří se tukoňům medvědího neposluchu přemluvit, aby šel spát?

1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo

Vendula Borůvková

To si takhle čutáte a najednou bum! Československo!
Je pondělí 28. října. Desetiletý Jenda se těší, že si po škole zahraje s kamarády fotbal. Jenže jeho tatínek, učitel Antonín Vosika, s ním má na odpoledne jiné plány. Zatraceně, zdržení před blížícím se důležitým zápasem si Jenda nemůže dovolit! A to ještě netuší, že tohle zdržení se protáhne na několik let a skončí o tisíc kilometrů dál.
V roce 1918 vzniklo Československo. Stát, v němž si po dlouhých staletích opět vládli Češi společně se Slováky. Oslavy a provolávání jména prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka zní dodnes. Děti i mnozí dospělí se přitom sami sebe ptají — co to má všechno propána společného se mnou? Stejnou otázku si kladly tisíce lidí i před sto lety. Hlavně děti se musely podivovat. To se najednou všichni dospělí zbláznili? Takhle jásat nad nějakým starým pánem a podivným slovem republika…
Jako Jenda. Ten si chce jen zakopat s kamarády, ať už mluví česky, nebo německy. Nemá však na výběr, Československo nečeká. A Jenda se musí s celou rodinou vydat na dlouhou a dalekou cestu, při níž zjistí, jak se ho celý ten blázinec týká.

Při tomto představování jsme se příjemně nadlábnuli pečených dobrot. Jinak mimochodem, můžete se v brzké době těšit také na nový vzhled webových stránek nakladatelství Host. Už jsem moc zvědavá, jak to vlastně bude vypadat. A co se týká Host akcí, 13. září můžete v Brně dorazit na křest knihy Dračí město od debutující autorky Petry Machové. S ní a dalšími autory nakladatelství Host, jako je Pavel Bareš a Petra Stehlíková, se můžete 6. října setkat na besedách v rámci knižního festivalu Humbook.

Mimochodem, věděli jste, že když si koupíte knihu v předprodeji, obdržíte předem 1/3 knihy k přečtení pro náskok před ostatními a jakmile je titul k dispozici, dostanete celou knihu? Samozřejmě předprodej je cenově výhodnější, takže pokud se na nějaký knižní titul velmi těšíte, neměli byste váhat.

 

Na závěr nás čekal workshop s Karolínou Strykovou, se kterou jsme se nakoukli pod pokličku Ex libris a jedno jsme si také zkusili vyrobit. Ti odvážnější a šikovnější si jej překreslili i na pevnější papír či samolepky a jiní se krčili v rohu a debatovali nad promítanými návrhy, kdy některé byly opravdu kouzelné. Sraz byl ovšem dlouhý a nakonec jsem musela utíkat s holkami zpátky domů na vlak. Takový jednodenní výlet tam a zase zpátky, až mne mrzí, že bylo tak málo času.

Ale to bych nebyla já, kdybych před celou akcí neprošmejdila kousek Prahy a neprošla se po památkách. Nakoukla jsem na historickou část budovy hlavního nádraží – protože konečně jsem jednou neprobíhala kolem na vlak nebo z vlaku někam. Došla jsem si na nedaleké Václavské náměstí a směrem k Vltavě a na Karlův most, přičemž poblíž něj jsem se kochala výhledem na Pražský hrad. Za tu necelou hodinku se dá po Praze hezky poprocházet. Hlavně jsem nakoukla také na Čertovku, kterou jsme v minulosti vždy tak nějak zazdili a musím říct, že je to kouzelné zákoutí.

 

 

1 Komentář

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.