Alessandro D’Avenia – Bílá jako sníh, rudá jako krev

Jaké to je, když někdo vám hodně blízký onemocní smrtelnou nemocí? Jaké to je se s tím vyrovnat v dětském věku, kdy je ještě brzy na to setkat se se smrtí? Leo prožívá svoji nejhorší noční můru, když jeho spolužačka onemocní leukémií.

Příběh

Leo je normální šestnáctiletý kluk. Má kamarády, hecují se spolu, ve škole je provokatér a rád hraje fotbal. Samozřejmě nesmím opomenout důležitou věc – také si sní o jedné dívce, Beatrice s nádhernými rudými vlasy.

Svoji tajně vysněnou krásku se snaží kontaktovat, ale všechny jeho pokusit zůstávají bez odezvy, až nakonec Beatrice ze školy zmizne. Díky své kamarádce zjišťuje, že onemocněla leukémií a podstupuje léčbu za pomoci chemoterapie. Leův sen na krásnou přítelkyni se tak rychle rozpadá, jelikož zdraví je teď pro Beatrice přednější. On zatím sbírá odvahu, aby ji mohl sdělit, kolik pro něj znamená.

Styl psaní

Příběh je psán z Leova pohledu, který nám sděluje nejen, co zažívá, ale také, co cítí, o čem sní a v co doufá.
Velmi se mi líbilo zajímavé použití barev v Leově vnímání světa. Každá barva vyjadřovala pocit, situaci, stav dané věci, vztahu. Třeba bílá je špatná, protože je taková prázdná, mrtvá.

Příběh bude velmi blízky skupině, pro kterou je psán. Leo provádí typické Bukovské lapálie, zajde i za školu, poprvé se také vybourá na svém batmopedu, ale stojí i před svým prvním dospělým rozhodnutím (z vlastní hlavy), kdy se rozhodne své spolužačce darovat krev.

Je těžké nesrovnávat, když těsně před touto knihou jsem dočetla titul Plavat se žraloky, kde se hlavní hrdinka vyrovnává s informací, že její rodiče bojují s rakovinou a postupně jí oba podlehnout. Kniha Plavat se žraloky byla pro mne nasycená emocemi, velmi mne pohltila, kdežto zde jsem u Lea měla občas pocit, že je prázdný, že vlastně neví, co chce, neví, co se děje, je zmatený. Je bílý, jak by sám o sobě řekl.

V knize mi vadily pasáže, kde se dané sloveso opakovalo, aby zdůraznilo to, co se děje.
Úryvek: Potřeboval jsem ticho. Potřeboval jsem se sám procházet. Potřeboval jsem se s nikým novým neseznamovat. Potřeboval jsem nehledat za každou cenu holku, jen abych měl Nikovi o prázdninách o čem vykládat. Potřeboval jsem svoje rodiče. Potřeboval jsem Beatricin deník, protože obsahoval kousek štěstí. Potřeboval jsem jen to základní a to se v horách snáz najde.

Občas jsem narazila i na nějaké spíše hovorové slůvko, které ale ve spojení s věkem hlavního hrdiny mi vcelku seděla. Občas i nějaká chybka se vyskytla nebo vypadlo slovo.
Co mi ale opravdu vadilo, byl fakt, že je v knize spleten název robota z Hvězdných válek. Když už je takový kultovní snímek zmíněn, neměla by se udělat chyba v pojmenování jedné z hlavních postav.

Obálka

Obálka je zachována z originální verze, přičemž koresponduje s názvem, kdy si hraje s rudou a bílou barvou. Zobrazuje nám pohlednou Beatrici, která ovšem již chřadne pod náporem rakoviny krve.
Zdálky působí líbivě, při detailním prozkoumání je vidět grafické přebarvení.

Alessandro D’Avenia - Bílá jako sníh, rudá jako krev

Úryvek

Ale není podpis jako podpis. Jako když si koupím něco od Freda Perryho, rockersky, nikey, i tohle jsou podpisy, co nosím na věcech a dřív nebo později je vyměním, zahodím, ztratím… Cítím se díky nim o něco lepší, ale pominou. A pak jsou jiné podpisy. Ty, co si nosím na srdci. Tyhle podpisy mi říkají, kdo doopravdy jsem a pro koho tu doopravdy jsem. Já mám na srdci vytetovaný podpis Beatrice. Ona je mým snem a já existuju jen pro ni.

– strana 121-122

Hodnocení knihy

Kniha je příběhově zajímavá, líbivá, přibližuje mladým lidem smrt blízké osoby a vše kolem této události. Mohu ji jistě doporučit. Na druhou stranu zde byly věci, které mi na knize vadily, jako přespřílišné opakování sloves, chaotický hlavní hrdina nebo ono spletené jméno robota z Hvězdných válek. Těžko ovšem říct, zda ještě neproběhla korektura (obdržela jsem knihu před oficiálním vydáním).

Moje hodnocení: 5/10

Závěrečné shrnutí

Autor: Alessandro D’Avenia
Název: Bílá jako sníh, rudá jako krev
Žánr: romantické, drama
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 224
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Přístupné: 12+
Moje hodnocení: 5/10

Fotografie obálky pochází z jota.cz.

0 Komentáře

Komentovat

Přidejte se do diskuze.
Jsem ráda za každý komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.